Jindřich z Metelska, purkrabí na Tachově (Jindřich z Metelska, purkrabě na Tachowě), a Jindřich z Jivjan, purkrabí na Přimdě (Jindřich z Jiwian, purkrabě na Přimdě), rozhodují jakožto ubrmané zvolení oběma stranami spor mezi Kašparem Šlikem, urozeným a statečným panem Kašparem Šlikem
, kancléřem císaře Zikmunda (Sigmunda), jeho bratrem Matyášem Šlikem (Matesem) a purkmistrem, konšely i obcí města Chebu (chebského) na jedné straně a Burianem z Gutštejna a na Rabštejně (urozeným panem Burianem z Gutšteina, seděním na Rabšteině) na straně druhé. S radou dobrých lidí rozhodují, že všechny záští a škody vzniklé pro Vaňka Rybníčka (Waňka Rybníčka) mají být osobami, které u zmíněných škod byly, a to jak ze strany Buriana, tak Chebu, navždy zapomenuty. Dále má být Vaněk Rybníček, který byl se synem a pacholkem během předchozího zaští zajat a uvězněn v Chebu, společně s nimi propuštěn. Do čtyř týdnů od propuštění se pak má se synem zavázat pergamenovou listinou s přivěšenou pečetí Kašparu a Matyáši Šlikovi a městu Chebu, že proti nim nebude žádným způsobem vystupovat, ani jim věznění připomínat. Dále u sebe nemá Rybníček přechovávat svého bratra Petra, ani jej nijak podporovat, dokud ten bude ve sporu s Chebem.
My Jindřich z Metelska, purkrabě na Tachowě, a Jindřich z Jiwian, purkrabě na Přimdě, vyznáváme tímto listem obecně předevšemi, ktož jej uzří anebo čtúce slyšeti budú, že jsúce dobrú a svobodnú volí stran dolepsaných za mocné ubrmany voleni a vydáni, to jest mezi urozeným a statečným panem Kašparem Šlikem, nejnepřemoženějšího knížete a pána, pana Sigmunda, římského císaře vždy rozmnožitele říše a uherského, českého, dalmatského, charvátského českého krále, kancléřem nejvyšším, panem Matesem, bratrem jeho a opatrnými purgrmistrem sic!, konšely i obcí města chebského s jedné, a mezi urozeným panem Burianem z Gutšteina, seděním na Rabšteině, s strany druhé, a jich vuole, se v tej při ježto ubrmané úplně zmocnivše, s radú dobrých lidí k nám přijatých, takto jsme vypověděli mezi týmiž stranami a vypovídáme tímto listem. Najprvé, že všecka záščí, nechuti i škody pro Waňka Rybníčka s vobú stranú kterakžkoli vzniklé a do té chvíle učiněné mají mezi stranami svrchupsanými i mezi všemi těmi, ktož jsú u Buriana neb u Chebských při těch škodách a vzatciech bývali, neb o to zašli, konečně minúti a ničímž zlým obě straně toho sobě ani jiným o to zašlým zdvihati a zpomínati nemají věčně. Item vypověděli jsme túž mocí naší ubrmanskú a vypovídáme, že Waněk Rybníček, kterýž s synem svým i s pacholkem v tom záščí do Chba jat jest, má od Chebských, též také s synem i s pacholkem, propuščen a toho vězení prazden býti, a má ve čtyřech nedělích, ote dne jeho zproščení pořád čtúc, listem svým na pargameně on i syn jeho panu Kašparovi, panu Matesowi svrchupsaným a městu chebskému zapsati se, aby proti nim věčně i žádným obyčejem nebýval, ani jim toho vězení a zaščí ničímž zlým kdy zpomínal, a to tak a s visutými pečeťmi svými, i na svědomí těch, jakož a kteréž my jemu popsáno a popsány sic! dáme; a bratra svého Petra týž Rybníček, aby u sebe nechoval ani fedroval1 Opis v muzejním diplomatáři ferdroval.
ani kterého stanoviště jemu dával, dokudžby s Chebskými byl v nepřízni. Na potvrzení a paměť smlůvy i výpovědi naší svrchupsané pečeti naše vlastní listu tomuto jsme přitiskli, a pro lepší svědomí urozený Zdeněk Kolwin z Ronnšperga svů také pečeť vedle nás listu tomuto jest přitiskl. Jenž jest dán v Praze, léta od narození syna Božího tisícího, čtyřstého třidcátého sedmého, ve čtvrtek po svatém Řehoři.