Mohučský arcibiskup Konrád III. z Dhaunu (Conrat zu Mencze), trevírský arcibiskup Otto z Ziegenheinu (Otte zü Trier), kolínský arcibiskup Dětřich z Moersu (Diederich zu Colne), Ludvík III. Falcký (Ludwig phalczgrave by Ryne herczog in Beiern) a Albrecht III. Sasko-Wittenberský (Albrecht herczog zu Sachssen vnd zu Luneburg) informují velmistra řádu německých rytířů Pavla z Rusdorfu, že jednají spolu s králem Zikmundem Lucemburským na říšském sjezdu v Norimberku o tom, jak se postavit na odpor kacířství v Čechách (den unglouben der in Behemen leider ufgestanden ist zu widersteen), jak pomoci křesťanskému náboženství a říši, a jak reformovat říšské záležitosti. Na sjezd dorazil posel velmistra, brandenburský komtur Ludvík z Landsee (der ersame bruder Ludwig von Lanszee kumpthur zu Brandenburg), který předložil dva velmistrovy listy a vylíčil tíživou situaci, či dokonce pohromu, v níž se řád ocitl ordens swere und anlangende bekommernisse. Kurfiřti i král jsou tím velmi znepokojeni a intenzivně o tom jednali, neboť si uvědomují, že popisovaná pohroma se netýká, pouze řádu, nýbrž celého křesťanství a říše.1

Po vypršení příměří mezi řádem a polsko-litevskou unií 13. července 1422 vypukla opět válka, během níž bylo pustošeno řádové území v Prusích. K uzavření dalšího příměří a mírové smlouvy, která byla pro řád méně výhodná, došlo u jezera Melno v září 1422.

Kurfiřti odpovídají na požadavek velmistra v jeho listech, aby neprodleně a současně byla zorganizována dvě vojenská tažení ze Slezska (von der Slezien) a z Uher (von der Ungerischen seiten) proti nepřátelům křesťanstva, krále Zikmunda a řádu das euch und ewerm orden duchte nutzbar sein das des cristenthums des genannten unsers hern konnigs und ewirs ordens finde von der Ungerischen seiten hertlichen angegriffen wurden, desgleichen ouch von der Slezien. Každá část vojska by měla vyrazit neprodleně na své vlastní náklady. V odpovědí kurfiřti ujišťují, že král Zikmund už započal v této věci jednat skrze svá nařízení, listy a posly, a je odhodlaný s boží pomocí nasadit všechny své schopnosti a jmění až po prolití vlastní krve. Kurfiřti jsou rovněž ochotní posloužit velmistrovi a řádu svou radou.

Co se týče záležitostí hanzovních měst nacházejících se na území řádu, a biskupa kamieńského a vévody štětínského, král Zikmund vyšel prosbám řádu vstříc, jak je to uvedeno v jeho listu velmistrovi.

Kurfiřti ví, že král Zikmund chce být řádu nesmírně nápomocný, dokud bude mít dostatek statků, země a lidi. Věří, že král bude zcela postupovat tak, jak je to napsáno v jeho listu velmistrovi.