Já Lidéř vyznávám tiemto listem obecně všem — že když jest Gebhart z Rakovníka poslal mi list a túže mi na Prokopa, syna nebožce Prokopa Jidáškova i také již syna mého, kterak hrozí některakým lidem z Povlčína pálením a zahubením i také jeho, a také túžil o nějaký dluh, o osmnádcte kop a pravě, že by dvanádcti kop nevybral, jakož jest měl třidceti vzieti na lidech jeho dané pomoci od otce jeho, a šest kop zpravuje že jest dal v Rakovníce za ztravu za otce jeho, ježto byli v někaké při súdné; i potom jest sám přijel i přišel ke mně, z úst mě toho zpravuje a žaluje mi naň a prose, bych sě k tomu přičinil jakožto poručník a starší přietel a mezi nima to ohledal a je smluvil. I poslal sem pro Prokopa syna mého, a tu s vobú stranú slyšal jsem pře. Gebhart naň žaloval, jakož svrchu stojí; a Prokop jemu dával vinu z některakých sta kop, a také že jest přebral viec na tom dluhu s těch lidí a potom od nich ušel do Žatce a tu že jest jemu zavedl, že sú jemu sě v ně nepřietelé uvázali. A o těch šest kop ztravných, jakož sě jest Gebhart táhl na radu Rakovnickú, těch že jest vybral na té pomoci třidcet kop, a proto jemu jest dal otec jeho. A tu já k žádosti a ku prosbě Gebhartově a nechtě, by mezi nima svár byl jako mezi přátely, i přijev Alšíka Malého, vzav od nich mocnost o vše, opustivše duovody z vobú stranú o vše, nic nepoostavuje, vyřekl sem jako mezi přátely, je najprv smířiv; a potom o těch dvanádcte kop i o těch šest ztravných i vše jiné, aby mezi nima z obú stranú minulo, než aby Prokop pod roky dal Gebhartovi osm kop grošuov a věčně sobě nezdvihali a z ničehuož viec potom sebe nenapomínali; a o ty lidi aby Gebhart, což tu má, měl na tom dosti a Prokop též, a jeden druhému nepřekážel v ničemž. A to z vobú stranú přijeli. A toho na svědomie i pro lepší paměť té smlúvy k prosbě jich dal sem tento list pod svú zvláštní pečetí. Jenž jest psán léta M°CCCCXXIIII°, ten úterý po svatém Jiljí v domu mém.