Já Sylwin ze Zhorze vyznávám tímto listem každému, kdož jej uzří anebo čtouc budú slyšeti, že s dobrým rozmyslem a radou mých přátel prodal jsem a mocí tohoto listu prodávám, ku pravému dědictví svůj vlastní dvůr ve Zhorzi, ješto slove Diedinowsky dwur, s rolí oranú i neoranú, s lesy, s chratinami, s lúkami, s pastvami, s pastvišči, s horami, s lesy, i jiným se vším příslušenstvím což k tomu dvoru od starodávna sluší, s mezami, s hranicemi, jakž ten dvůr v svých mezech od starodávna záleží a jest vymezen, a jakož jsem já to sám držěl a požíval, nic sobě ani svým erbům i budoucím tu práva ani vlastenství nezachovávaje; to všecko jsem prodal za sedmecítma hřiven grošův dobrých stříbrných rázu pražského a moravského čísla, čtyři a šedesáte groší za každou hřivnu čtúce, kteréžto peníze již jsem hotové vzal a zaplacené opatrnému muži Ondrzejowi z Jabloneho a jeho erbům, a tomu, kdož by tento list měl s jejich dobrú vůlí. Protože já Sylwin svrchupsaný pravej jistec a správce toho dvoru a my Ssteffek z Rakodaw, Jindrzich z Wissek, řečený Lanepreda, Martin z Jezdiekowa, Jindrzich Hlba z Jestrzebi, Bohusse z Otiechleb a Marek z Bezdiekowa, rukojmie a spravedliví správce s ním Sylwinem, svrchupsaným, a zaň slibujeme všechni vespolek rukou společní a nerozdílnou, naši čistú dobrú věru beze vší zlé lsti jemu Ondrzejowi svrchupsanému a jeho erbům, ten jistý dvůr ve Zhorzi s jeho se vším příslušenstvím jakož se svrchu píše ku pravému dědictví se vším plným právem i panstvím ve dsky vložiti a vepsati na prvním sněmu beze lsti, nebo konečně na druhém, když dcky zemské nejprve v Brnie otevřeny budú, a Sylwinowi ten jistý dvůr i jeho erbům z desk vyložiti naší práci i nákladem, a od každého živého člověka světského i duchovního, a zvláště od věna, od sirotkův, i od židův, kdož by tento dvůr svrchupsaný kterým právem světským neb duchovním nařekl, slibujem spraviti a vysvoboditi, jakož země moravská za právo má. A jestliže bychom toho dvoru beze lsti Ondrzejowi a jeho erbuom nemohli ve dsky vložiti a spraviti, tehdy máme i slibujem Ondrzejowi i jeho erbom prve psaným, jeho peníze sedmcítma hřiven groší a třetinu více povýšení po dckách zavření ve dvůch měsících po prvním napomenutím dáti a navracíti hotovými groši bez prodlení. Pakli bychom toho všeho neučinili, jehož Bože nedej, tehdy hned dva z nás rukojmí, kteraž budú napomenuti od našich věřitelův svrchupsaných, bez meškání jeden na druhého neukazuje, ani se druhým vymlúvaje, máme a slibujem vjeti v pravé a obyčejné ležení, nebo místo sebe každý z nás poslati panoší řádu rytieřského s jedným pacholkem a se dvěma koněma do města Mezrzicze v dům ctného hospodáře, tu kdež nám od Ondrzeje nebo jeho erbuov ukázáno bude, tu slibujem ležeti a pravé ležení vésti jakož země moravská ze právo má, a z toho ležení slibujem nikam nevyjeti, ani vyjíti na žádné právo, žádným obyčejem, ani kterou věci, tak dlúho, dokudž bychom toho dvoru Ondrzejowi i jeho erbom ve dsky nevložili a nespravili, nebo jejich peněz sedmecítma hřiven groší a třetinu více povýšení zase navrátili, i se všema škodami, kteréž by škody vzali naši kupitelé často psaní pro nevložení ve dsky svrchupsaného dvoru, nebo nespravení, ješto by ty škody mohli dobrým svědomím bez přísahy a bez věrování ukázati, ty škody slibujem jim zaplatiti úplně a docela. A přežto my svrchupsaní jistec i rukojmie, ležmy neb neležmy v tom jistém ležení po dvú nedělích od napomenutí dne prvního dáváme plnú moc i právo tohoto listu moci našim kupitelom často psaným tých sedmecítma hřiven groší a třetinu více povýšení vzíti a dobýti v židech i křesťanech na naší na všech společni a nerozdílnú škodu. A neuchoval-li by Bůh v tom času z nás kterého rukojmie, tehdy my zůstalí slibujem jiného rukojmie tak dostalého místo toho umrlého v jednom měsíci k sobě přistaviti od napomenutí dne prvního, a list tento v též slova obnoviti a v jich moc zase dáti pod ležením svrchupsaným. Toho všeho na potvrzení a lepší jistotu své vlastní pečetě přivěsili jsmy k tomuto listu. Jenž jest dán léta narození Syna božího tisíc čtyři sta dvadcátého šestého ten den Hawla svatého.

Že tento svrchupsaný hodnověrný vidimus s svým právým oroginálem na pergameně pod sedmi vysútými pečeťmi, z nichžto pět porušeno jsou, ve všem slovo od slova se srovnává, dotvrzuje toho podpis mé vlastní ruky a pečeť. Actum in Cancellaria regii tribunalii Bruna, 14. martii anno 1652.

Gregor Ignati Hassta, registratus et expeditus ibidem.

Tento vejpis jest s tím z prvého originálu vypsaným a při registratuře slavného královského tribunálu se vynacházejícím transumptem bedlivě skolacionirován a srovnává se s ním ve všem. Actum in cancellaria regii tribunalis Bruna, 18. julii anno 1688.

Jan Jirzi Suchomel, registrator et expeditor.