Aleš Vřešťovský z Rýzmburka (Aleš z Rysmburka), zemský správce Českého království (královstvie Českého), potvrzuje purkmistrovi, konšelům a vší obci Kutné Hory (Horách Kutnách), kteří se zde znovu usadili po dvojím vypálení města, všechna práva a řády, které již měli od českých králů, zejména od krále Václava II. (Václava druhého), císaře Karla IV. (Karla prvnieho) a krále Václava IV. (Václava, syna jeho); všechna práva jim mocí tohoto listu navrací a nijak je neumenšuje. Dává jim též plnou moc a svobodu držby všech městišť, zahrad, mlýnů, lázní, vinic, dolů a platů, a obyvatelé smí rovněž s těmito majetky libovolně nakládat; nejsou povinni postoupit zběhlým poddaným jejich majetky nazpět. Zavazuje se, že nebude jejich práva nijak omezovat. Na žádost purkmistra a obyvatel Aleš též ustanovuje, že do městských ani horních úřadů nebudou jmenováni a dosazováni Němci a ani jiní cizinci. Kutnohorské horníky dále zbavuje vojenské povinnosti, do zbraně budou povoláni pouze v případě války proti cizozemcům nebo při jiném ohrožení země. Dále stanovuje, že špitálu na předměstí mají být vráceny všechny dřívější platy.
My Aleš z Rysmburka, najvyšší zprávce královstvie Českého, i se vší radú, od pánuov, rytieřuov, panoší, zeman a měst k zákonu božiemu příchylných téhož královstvie mně přidanú, vyznáváme tiemto listem přede všemi, kdež čten nebo slyšán bude, že z zdravé rady naší společnie věrným našim milým purgmistróm, konšelom i vší obci na Horách Kuttnách těm, ktož sú se znova sadili u Hory Kuthny po vypálení prvním i druhém, všecka práva a řády, kteréž sú měli a mají od slavných králuov a jmenovitě od slavné paměti krále Václava druhého, od ciesařovy milosti Karla prvnieho2 Po straně poznamenáno: Karolus primus error.
,od krále Václava syna jeho, navrátili sme jim, jich v ničemž neumenšujíce a mocí tohoto listu navracujem. A k tomu mocí nám od pána boha pójčenú dali sme jim a mocí tohoto listu dáváme plnú moc a svobodu, aby všeckna městiště domová, zahrady, mlýny, lázně, vinice, doly, platy se všemi požitky jměli, drželi, požívali a učinili s tím, jakožto s svým vlastním dědictvím toho ižádnému nejsúce povinni stupovati z uteklých, kteřiež sú se zákonu božiemu protivíce z země aneb jinam utekli. A my jim v to ižádnú mocí slibujem nesahati ani jimi kterak jinak hýbati, leč by hodná příčina byla a proviněnie, kromě leč by komu sami od sebe aneb jeden z nich z dobré vuole co takového chtěli navrátiti, toho jim neodpírámy, než jinak žádnú mocí nemíníme jich tisknúti. Také svrchu psaní purgmistr i obec jednostajně s pilností prosili sú nás za to, abychom jim Němcuov a cizozemcuov na konšelstvie i na jiné úřady, což by se obce dotklo nesázeli a nedávali; a my milujíce čest a zvelebenie na šeho jazyka Českého řekli jsme jim toho učiniti. Také od těch vojen častých, jimiž sú k záhubě toho klenotha mnoho byli trápeni, dáváme jim plnú svobodu, aby k nim nebyli puzeni víc bezděčně; kromě leč by všie země proti cizozemcuom hnutí bylo, v tom jich nevynímáme, aneb když by toho bylo pilně potřebie k obecnému dobrému v této zemi, že mají podle nás vzhuoru býti když bychom rozkázali. Dále zpraveni jsúce a znamenavše veliký nedostatek té chudiny špitálské u Hory na předměstí, jakož na velikém sněmu v Praze jest jim k tomu také svoleno, aby všichni platové, kteříž sú z dávna k tomu špitálu nadáni a kteříž jistě spravedlivě příslušejí, byli navracováni a sstupováni, k témuž sme jim svolili, aby svrchu psaní Horníci v ty platy k tomu špitálu se uvazovali a aby jim bylo sstúpeno, toho na každém žádajiece i prosiece, aby to učinili pro pána boha a pro své spasenie. A toho na svědomie pevnosti a lepšieho utvrzenie pečet naši vlastnie přirozenú k tomuto listu sme přivěsili, jenž dán a psán létha po božím narození tisiec čtyřstého třidcátého čtvrtého v úterý na dušky.