Já, Tvoch z Nedvídkova, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej čísti, anebo čtúce slyšeti budú, Tak jakož jsem byl vězněm poctivých a opatrných purkmistra a rady a všie obce města Lúnského, jenž jsú mye právě myeli, v tom vězení mi mnoho dobrého učinili a laskavě a dobrotivě se mnú nakládali. Z toho jsem jim před mnoho dobrými děkoval a děkovati mám před každým dobrým. Nad to ještě větší dobrotu ke mnye okázaly, že jsú mye z toho vězenie propustili svobodna a práznda. A já jsem jim slíbil a tiemto listem pod pečetí a pod vierú slibuji, že nemám proti nym any proti i žádnému jich býti do smrti mé skutkem, radú, anebo pomocí, ani jinú, žádnú mierú, kterúž bych sobě koli ku pomoci a jim ke škodě vymysliti mohl. Ani jim toho viece nyečím zlým zpomínati, ale vším dobrým. Paklibych já, anebo který muoj cožkoli proti nym, anebo proti komukolivěk z mých, anebo proti jich služebníkóm a poddaným učinil zevnye a nebo taynye a o to mye listem obeslali, tehdy k jejich obeslání mám a slibuji pod svrchu psanú ctí a vierú v témdni k jejich obeslání k nim do Lún s přítelem přijeti. A kdyžby tu vynnu položili a svědomím vieřehodným ji okázali, ješto by ten přítel muoj a jich druhý to svědomí zchválili. Tehdy mám jim to opraviti a odložiti, yakož by mi ten přítel muoy a jich druhý bez odjezdu nalezli. Paklibych toho neučinil a nezdržel, což v tomto listu psáno stojí, tehdy sě cti a víry a všeho řádu rytířského odsuzuji, yako bych v šrancích o čest a hrdlo ubit byl. Toho všeho na potvrzenie pečeť má a na svědomie urozených a statečných ritieřuov pana Jaroslava ze Žirotína, pana Bohuše z Peruce, pana Záviše z Jilmína a slovutných panoší Protivce z Túchovic a Dominika z Lukova, pečeti k prosbě mé z vlastní k tomuto listu jsú přivěšeny, jenž dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého šestého v středu po provodní neděli.