Biskup Filibert z Coutances (Philibertus episcopus Constantiensis) informuje delegáty všeobecné církve na koncilu v Basileji (Sacrosanctae generali Basiliensi synodo in spiritu sancto legitime congregatae, universalem ecclesiam repraesentanti) o tom, že doposud nebylo o čem psát, neboť došlo k neplánovanému zpoždění v důsledku nepříznivé doby, jenž znemožnila dorazit na jednání do Prahy (Pragae). Z toho důvodu k nim již dříve císař Zikmund (seremissimi imperatoris) vyslal svého posla ille nuntius
, kněze Václava z Karlštejna (Wenceslaus presbyter de Karlestein) a s ním české posly, aby omluvili vzniklé zpoždění a převzali listy pro 10 pánů decem nobilibus clientibus electis et nominatis atque pro oratoribus fere omnium civitatum
, kteří zastupují celou zemi, kromě Tábora (Tabor). Tehdy pro něj poslal císař, aby za ním přišel do Bratislavy (apud Pozonium), což také učinil. Když připlul lodí do Bratislavy, přijali ho na břehu císařovi rádci a odvezli do hostince. Císař jej přijal poté, co ho ubytovali; přitom ho neprodleně zpravil o tom, co mu vyřídili poslové z Čech (per Boemorum nuntios). Jevilo se mu nutné dodržet půst dietam
, který připadá na neděli ad dominicam in albis
24. dubna. Požádal císaře, aby jej podpořil, protože byl ustanoven posvátným koncilem k tomu, aby vedl s Čechy jednání. Jeho prosbě vyšel císař laskavě vstříc a v tom smyslu odpověděl i českému poselstvu; které se po obdržení svých dopisů vrátilo bezpečně do Čech, zatímco on zůstal ve Vídni (Viennae). Dále uvádí, že ti, kteří se snaží narušit a rozbít dobré svazky, upínají svou naději k rozpuštění delegace. Konečně uvádí, že se svěřuje do rukou Boha, aby úspěšně mohl chránit dobro všeobecné církve.
Litera missa per dominos ambassiatores concilii existentes in Boemia sacro concilio et lecta in generali congregatione die sabbati XXIII aprilis 1435.
Sacrosanctae generali Basiliensi synodo in spiritu sancto legitime congregatae, universalem ecclesiam repraesentanti.
Reverendissimi in Christo patres et domini! Quod paternitati vestre usque ad praesens non scripsimus, causa fuit, quoniam scribendi materia non suberat. Negotia enim, pro quibus destinati sumus, insperatam acceperunt dilationem, cuius causam esse ferunt nimiam temporis acerbitatem, propter quam viis omnibus inviis factis, congregatio Pragae pro eligendis ambassiatoribus et praedisponendis aliis praeagendis ante carnisprevii tempus haberi non potuit. Nos quidem, qui austeritatem temporis et viarum discrimina sumus experti, moram ipsam satis habemus rationabiliter excusatam. Venerunt igitur pridem sic ille nuntius seremissimi imperatoris, qui fuit apud paternitatem vester et Wenceslaus presbyter de Karlestein, et cum eis nuntii Boemorum ad excusandum moram et literas salvi conductus recipiendum pro decem baronibus, decem nobilibus clientibus electis et nominatis atque pro oratoribus fere omnium civitatum, Tabor et paucis tantum eceptis. Arte solita factum est, quod a domini imperiratore postulatum est, ut daret eis intelligere intentionem sacri concilii per nos missam. Dominus autem imperator misit pro nobis, ut iremus ad eius maiestatem apud Pozonium; quod fecimus indilate. Cumque Pozonium navigio venissemus, ab eius consiliariis in litore suscepti sumus et ad hospitium ducti. Eis a nobis recedentibus, morula interiecta, ipse seremissimus domini imperator hospitium nostrum intravit, adventum nostrum iocunde suscipiens et sacro concilio nostri destinatione gratias magnas agens; post haec quae per Boemorum nuntios sibi directa et allata fuerunt, non distulit referre. Nobis quidem visum est dietam, quae sic iam ad dominicam in albis 24. aprilis posuerunt, refutandam non esse, praesertim cum ex bonis causis factum esse dicatur. Quo ad aliud diximus, quod supplicabamus suae maiestati, ut non indigne ferret, sed nos dignaretur supportatos habere, quoniam cum essemus a sacrto concilio destinati, ut in conventione cum ipsis Boemis coram eius maiestate mentem sacri concilii aperire deberemus, nec deceret, nec forsitan expediret ante locum et tempus et per internuntios talia reserare. Quod eius imperialis apex benigne suscepit et nuntiis Boemorum suum dedit responsum; et sic illi receptis literis salvi conductus Boemiam revertuntur, nos vero Viennae tempus conventionis praestolabimur. Existimamus, reverendissimi patres, grate paternitate vestre suscipere, quod hanc prorogationem conventionis non refutavimus, sicut nec erat aliquomodo refutanda. Quod enim haec negotia difficultates et dilationes suscipiant, paternitate vestre quae sapientia magna pollent credimus non mirari, sed et speramus confidenter sistere et finem rerum intendere, in quibus tanta et tam mira dei beneficia cognoverunt. Opus enim est, quod sacrum concilium a prosecutione incepti operis non desistat. Illi siquidem perditi homines, qui coepta bona turbare et dirumpere satagunt, in dissolutionem concilii spem figunt, et exinde spondet suis satellitibus respiramen. Unde oportet econtra ut paternitate vestre hoc sacrificium omnipotenti deo offerant, ne susceptorum beneficiorum dei videantur ingratae, atque ignis qui minutus extinctioni propinquat, per incuriam vires resumens in flammam quod absit vehementem exsurgat. Et quidem, patres reverendissimi! et huic rei accomodum valde foret sanctae reformationis opus videri, sed et ex multis aliis respectibus est necessaria. Utinam omnes qui sunt in concilio viderent, audirent et intelligerent, quae nos qui extra processimus: profecto etsi iam avidi sunt tanti boni, avidiores et ferventiores fieri minime dubitamus. Alia scribenda non instant, nisi quod nos paternitate vestre humillime commendamus cum omni promptitudine obsequindi: quas dignetur altissimus ad bonum universalis ecclesiae dirigere ac feliciter conservare. Scriptum Viennae, prima die mensis aprilis.
Earumdem reverendissimarum paternitatum vestrarum humiles oratores Philibertus episcopus Constantiensis et ceteri sui collegae et cetera.