Ve jméno Boží amen. Všecky věci, kteréž u velkých časech jdú, aby spolu s časem nezahynuly, potřebí jest k jistotě, aby písmem listu trvacího utvrzeny byly. Protož já Viktorin z Gunštátu, odjinud z Litic, známo činím všem, kdož list tento čísti neb čtouc slyšeti budú, jakož dobré paměti pan Jetřich z Náchoda, řečený z Janovic, v ty časy zboží náchodského v držení jsa, list s pečetmi visutými měšťanům a lidem mým z Náchoda, z Bíliovce, z Rudného a z Starého Náchoda i jich budoucím učinil jest, v kterémž listě šíře se to ukazuje, téhož listu k prozbě lidí svých svrchupsaných z své dobré vůle a s dobrým rozmyslem jim i jich budúcím potvrzuji a mocí listu tohoto potvrdil sem tak, jakož se list ten má ve všech svých artikulích, slovích i závazcích, ze svolení mého k prozbě jich dobrovolného, na tom já i moji budúcí, i kdož by kolvěk zboží toho po nás v zdržení byl, lidem svým svrchupsaným i jich budúcím zmatku a příkoří žádného, jímž by se list ten rušiti měl, činiti nemáme. A toho na potvrzení a pro lepší jistotu k tomuto listu přivěsil sem svú přirozenou pečeť a podle mne slovutný panoše Jan Lacembok z Chlumu, Mikuláš z Vosolice, Vaněk z Pacova, Matěj z Vlčňova, služebníci moji, své pečeti pro jistotu plnější svědomí listu tomuto přivěsili. Jenž dán na hradě na Náchodě léta po narození syna Božího tisícího čtyřstého pětmecítmého léta tu sobotu před Narozením Božím.