Já Hynek řečený Drštka ze Zlivě vyznávám tiemto listem před každým nynějším a budúcím člověkem, ktož jej čiesti, viděti neb slyšeti budú, poněvadž svědoma viec každému v této zemi České člověku jest, kterak pohřiechu pro nesnáze, pro výtržky a zvláště pro veliké a rozličné búře země a královstvie Českého i také pro veliké a neřádné neposlušnstvie a vystupenie z cierkve svaté práva, zposobové řádný v zemi České tak v světském jako v duchovniem právě jíti ni býti v těchto nynějšiech časiech nemohu, a protož já svrchu psaný Hynek nemoha desk a řáduov dřevních v této zemi ustavených vzíti a dojíti ani jiný žádný člověk týchž časuov dojíti možě, tyto zezpod psané zápisy činím a mocí tohoto listu učinil sem s dobrú pamětí zdravú, s přátelským potazem i radú, tak že sě seznávám a přisvědčuji i stúpuji a zapisuji před urozenými pány a panošěmi zezpod psanými na mém na všem sboží a panstvie ve Zlivi, ve Hřmenině a u Vazičich na tvrzi, na dvoru, na popluží, na platých purkrechtních, na lesiech, na chrastinach, na lúkách, na pastvištiech, na rybníciech, na potocích i na všech lidech purkrechtních všěchny počty podacie i roboty i na všem svršku malém neb velikém, ač by mne Buoh neuchoval, což by toho koli, málo neb mnoho, movitého i nemovitého po mně zuostalo, puol druhého tisíce kop grošov dobrých střiebrných rázu pražského slovutným Mikulašovi z Rovně a Mikšovi z Ratně strýcom svým najbližším. A těch svrchu psaných puoldruhého tisíce kop grošov jim Mikulašovi a Mikšovi dřéve řečeným i jich budúcím i těm, ktož by tento list s jich dobrú volí měli, tak seznávám přisvědčuji i zapisuji na tom sbožie svrchu psaném v jich dluziech spravedlivých tak mocně, řádně a úplně s dobrým rozmyslem, jakož bych to jim osobně zprávcemi neb rukojmiemi dobrými neb dckami zemskými neb těmi řády, kteřiež by v této zemi uloženy byli, utvrdil. A viece seznávám i slibuji svú dobrú věrú jim Mikulašovi a Mikšovi i jich budúcím svrchu psaných puoldruhého tisíce kop grošuov, když by najprve dcky zemské zjeveny byly, zprávcemi dobrými na tom na všem sbožie svrchu psaném ujistiti a dobře utvrditi aneb tiem právem, kteréhož tato Česká země požívati bude, na prvé neb druhé neb třetie a konečně čtvrté suché dny pořád přišlé. A jest-li že by mne pan Buoh neuchoval, dřéve než by sě tito dluhové a úmluvy dokonaly, jehož Božě rač straž býti, tehdá podle tohoto mého zapsánie často řečení moji věřitelé i jich budúcí jsú mocni a svobodni toho všeho dědictvie mého i svrchku po mně zuostalého se vším panstvím, sobě ni žádnému nic nepozuostavuje, tak mocně a úplně, jakož sem sám toho v drženie byl, aby toho sami v drženie byli, neb najímali neb prodali neb jak chtie na svoj užitek obrátili. A jest-li že by budúcí moji neb kto koli po mně na to sbožie svrchu psané kterým právem neb kterú jinú příčinú sáhnúti chtěli, ty dlužni budú často psaným mým věřitelom puoldruhého tisíce kop grošov dáti a vyplniti beze všech súduov i nesnazí aneb sě o ty penieze s nimi podle jich vuole smluviti a tak vždy s nimi naložiti až do dostiučiněnie za svrchu psané penieze. A toho na svědomie a na potvrzenie pečeť má vlastnie z vosku tištěna s mým dobrým rozmyslem a s mú dobrú volí i s přiznaným k tomuto listu jest zavěšena. A k mé prosbě snažné urození pani, pan Otta z Bergova seděním na Troskach, pan Jan mladší z Michalovic seděním na Rohozci a slovutný Jan Šatlo z Kovace, Hanuš Licek z Paseky seděním v Ujezdě, Cuneš z Petrovic, Jakub mladý Semin z Semina pro lepšie svědomie a paměť toho všeho, což sě svrchu píše, své jsú pečeti zavěsili k témuž listu. Psáno léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého dvúmezcietmého, ten pátek před svatým Duchem.