Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice. Amen. Já, Václav voštník, měštěnín Starého Města pražského, oznamuji tiemto listem všem lidem a na vědomie dávám, že ačkolivěk nemocen a neduživ jsa na těle, však proto s dobrým rozmyslem a požívaje svobody zdravého rozumu ze všěho zbožie svého movitého i nemovitého, kteréhož mi jest Pán Buoh všemohúcí z své nesmierný štědrosti pojčiti ráčil, nechtě by sě o ně po mé smrti mezi přáteli a příbuznými mými kteří svárové dali, toto své poslednie poručenstvie zjednávám, činím a zpuosobuji obyčejem tiemto:

Najprve ustanovuji tohoto svého poručenstvie opatrného Martina, bratra svého milého, najvyšieho a mocného poručníka; a vedle něho zjednávám poručníky múdré a opatrné muže Šimona od Bielého lva, Mikše Ryšlavého a Mathěje Smolaře, prosě jich aby témuž Martinovi v těch věcech, jenžby sě tohoto poručenstvie dotýkali, radni i pomocni byli, jakož já jim toho zvláště věřím a doufám, a Martin, aby také s jich radú a vědomím ty věci jednal a puosobil. Potom úplně a mocně svěřuji témuž Martinovi, bratru svému, děti svých dolepsaných i také všěho zbožie svého movitého i nemovitého, kdež by to kolivěk mohlo optáno anebo nalezeno býti, nic nepostavuje, tak aby on tiem zbožím mocně vládl, je držal a spravoval i také jeho požíval, a v tom aby jemu nebylo přěkáženo ani v to saháno od mých přátel i od jiných lidí obyčejem ižadným; než toto vyměňuji, aby paní Klára, manželka má, přebývala s týmž Martinem, bratrem mým, a toho statku s ním a s dietkami požívala, tak vždy aby Martin vládl. Pakli by sě jí nezdálo anebo nelíbilo s ním přebývati anebo že by stav svój vdovský změnila, tehdy aby jí Martin nadepsaný ze všěho statku mého vydal a splnil poznenáhlu sto kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského jménem věna, a k tomu dvě peřině, jednu svrchní a druhú spodní, čtyři prostěradla, čtyři podušky, truhlu velikú a rúcho jejie chodície. Odkazuji také Petrovi bečvářovi, bratru svému, z svého statku patnádcte kop grošóv a těch aby jemu vydal a splnil nadepsaný Martin, bratr mój; a dále těch sedm kop grošóv, kterýchž mi jest týž Petr dlužen zuostal, aby pominulo, neb je jemu odpúštiem. Dále odkazuji Kachně, kteráž děti mých chová a hledá, šest kop grošuov; Miekovi, někdy synu Bučkovu ševcovu, šest kop grošuov; mistru Jakubovi dvě kopě grošóv; knězi Janovi Rokycanovi dvě kopě grošóv a k tomu ty kniehy, za něž sem dal dvě kopě grošóv, kteréž u sebe má; a knězi Vaňkovi Drachovcovi dvě kopě grošóv a k tomu tu Bibli, kterúž u sebe má, za niž sem dal třinádcte kop grošóv. A jestliže by v té mieře častopsaný Martin, bratr mój, umřel nežli by děti moji, točiž Jeroným a Katheřina, k letóm svým dospělým a rozumným přišly, tehdy po jeho smrti aby sě nadepsaní poručníci moji uvázali mocně a plným právem ve všecko zbožie mé po smrti jeho zuostalé, a dietky aby k sobě vzali a je u sebe aby chovali na to zbožie do jich let rozumných, jakož já jim toho nad jiné lidi věřím a doufám, a v tom jim nebylo překáženo obyčejem ižádným. Pakli by které z dětí mých svrchupsaných sešlo z tohoto světa před lety svými rozumnými, tehda aby toho diel umrlého spadl na živé zuostalé plným právem. Pakli by děti obú neuchoval Pán Buoh před jich lety rozumnými, tehda všecko zbožie po jich smrti zuostalé, aby spadlo na bratří mú, točiž na Petra bečváře svrchupsaného a na Václava z Hrachovištna plným právem a na rovný diel. Toho na svědomie prosil sem slovutného Jana z Krajnic, rychtáře, múdrých a opatrných Hedviky krajčieho a Jana od Konvy, spolupřísežných konšelóv Starého Města pražského, že jsú své pečeti vlastnie přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie Pána našeho Jezukrista tisícého čtyřstého a sedmmezcietmého, ve čtvrtek den svatého Stanislava.