My Mikuláš řečený Zajiec z Waldeka, Jan z Risenburka, Bužek z Rowného, tu doba purkrabie na Krumlowě, Beneš z Komařic, Jan Rúbík z Hlawatec, Maršík z Húzné, vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že přišedši před nás osobně slovútná paní Markléta, někdy řečená Franciškowá z Třebína, vzdala dobrovolně všecko své právo, což má tu v Třebíně na platu, na lesiech, na rybníciech, lukách i dědinach orných i neorných i na tom na všem, což k tomu příslušie, tak úplně, jakož jest sama držala, slovútnému Sigmundowi Klaric, rychtářovi v Budějiowicích, a všem dětem jeho; a to vyznánie proto jest před námi učinila paní Markléta předepsaná, že desky zemské s úředníky desk zemských pro rozličné neřády tu doba v zemi České nebyly sú na miestě, aniž jest ve dsky zemské mohlo tu dobu kladeno býti; a slíbila jest paní Markléta častopsaná, byly-li by kdy dsky zemské za jejieho zdravie otevřieny, že přede psanému Sigmundowi a dětem jeho všecko vzdánie své napřed psané před námi učiněné chce deskami zemskými utvrditi vedle řádu a obyčeje této země České. Tomu všemu na svědomie my všichni napřed psaní své vlastnie pečeti s dobrým naším vědomiem k prosbě a požádanie paní Markléty předepsané přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého pětmezcietmého, ten pátek na svatého Bartoloměje.