Šíma krejčí (Šíma krayčí), měšťan Volyně (spolu přebývající města Volyňského), činí své poslední pořízení. Odkazuje svému příteli Črnochovi (Črnochovi, svému příteli) loučku (lúčku svú), ležící vedle louky Němečka (vedle luky Nyemečkovy), pod podmínkou, že z ní bude vyživovat osm chudých (osm chudých), vždy ve dvou termínech, na svatého Jiří (na sv. Jiří) 23. dubna a svatého Havla (druhé na sv. Havla) 16. října; každý chudý má dostat po haléři (po haléři). Pokud by podmínku nesplnil, tehdy mohou konšelé svěřit uvedenou loučku někomu jinému. Pokud by konšely vybraná osoba naplňovala zmíněný požadavek na památku Šímy a jeho předků (mé přezšye), tehdy na ní a její dědice a nástupce (jeho děti i budúcí) přejde uvedený odkaz.
Přepis regestovaného dokumentu
Známo buď … že já Šíma krayčí, spolu přebývající města Volyňského, s dobrým rozmyslem učinil sem své poslednye rozkázánye tak, že odkazuji lúčku svú, kteráž leží vedle luky Nyemečkovy, Črnochovi, svému příteli, aby z ní … krmil osm chudých do roka dvakrát: na sv. Jiří a druhé na sv. Havla, a to věčně, každému chudému po haléři dávaje. A když by toho nedbal, tehdy konšelé nynější i budúcí mají moc tu lúčku jinému dáti, aby památka se dála věčně za mě a mé přezšye předky a když by to činil podle zápisu … tehdy jeho děti i budúcí též právo mají měti. Actum r. 1432 v pondělí po neděli Invocavit za rychtáře Jaruška, Zajeky, Tupce, Pavla Skuhry, Květoně, Jíry, Němečka a ostatních přísežných.
Dle výtahu Teplý 1933, s. 42–43.