Antoch (Antoch), sedlák z Horňátek a Kojetic (sedlák z Horňatek, odjinud z Kojetic), dosvědčuje (vyznal jest) před plnou radou Starého Města pražského (v radě), že Vaněk (Vaněk), otec bratrů Řehoře (otec Řehořuov) a Vaňka z Horňátek (Vaňkuov bratřie z Horňatek), a jeho synové nikdy neodváděli poplatky knězi Vítkovi, kanovníku kapituly na Vyšehradě (knězi Vítkovi, kanovníkovi Vyšehradskému), ani nikomu jinému, pouze u dvora v Horňátkách (z toho dvoru) drželi službu knězi Vítkovi. Dále vypovídá k dědinám, o nichž Sezema z Mydlné (Sezema z Mydlné) tvrdí, že je bratři přiorali ke svým dědinám: když rybník kněze Vítka zatopil jejich půdu, Lvík, tehdejší purkrabí vyšehradské kapituly (Lvík, purkrabie jeho v ta doby), jim za ni přidal nivu. Konečně dosvědčuje, že si bratři na knězi vysloužili úroční dědinu, na které dříve seděli mlatci (mlatci), a ta jim patří již více než 20 let (od let dvadceti).
- A: AHMP; Sbírka rukopisů; rkp. 2099; fol. 271 (kniha shořela roku 1945)
Přepis regestovaného dokumentu
Antoch sedlák z Horňatek, odjinud z Kojetic, vyznal jest v radě, že Vaněk, otec Řehořuov a Vaňkuov bratřie z Horňatek, nikda neplatil jest ani jeho synové nižádných poplatkuov knězi Vítkovi, kanovníkovi Vyšehradskému, ani komu jinému, než toliko z toho dvoru Vaněk a synové jeho svrchupsaní službu sú drželi knězi Vítkovi. Dále vyznal jest, že jest to jemu dobře svědomo o těch dědinách, jakož sě na ně Sezema z Mydlné tiehne pravě, že by svrchupsaní bratřie je přiorali k svým dědinám, že když jest svrchupsaným bratřím jich dědiny rybník kněze Vítkuov zatopil, tehdy Lvík, purkrabie jeho v ta doby, přidal jest jim nivu dědiny za jich dědinu, kteráž jest rybníkem vytopena. Také týž Antoch vyznal jest, že jest jemu také svědomo dobře, že ta dědina, jakož na ní někdy mlatci seděli, byla jest úročnie, a tu jsú svrchupsaní bratřie na knězi Vítkovi vyslúžili. Kterúžto držie viec než od let dvadceti. Actum pleno in consilio feria V. post Assumpcionem a. XXVIII.