Linhart Muglicer (Linhartem), syn Jana Muglicera (synem Miglicerovým), uzavírá s měšťanem Starého Města pražského Vaňkem Bratwurstem (Vaňkem), synem Mikuláše Bratwursta (synem Mik. Pratworšta), dohodu o osení v Šešovicích (o setie dědin v Šešovicích), podle níž má Vaněk osít zorané pole na ozim a Linhart jej zvláčit svými koňmi a příslušenstvím (svými koňmi a nádobami). Dále má Vaněk dát uvedeným koním 15 strychů ovsa (patnádct strychóv ovsa) a sám si z nové úrody vzít 7 a půl strychu (VII ½ str.). Náklady na práci si mají rovným dílem rozdělit (oba společně a jednostajnými náklady máta žieti, kliditi, do stodoly svézti i mlátiti). Když bude Vaněk mlátit obilí, tehdy mu má Linhart poskytnout na uskladnění sýpku (komory k sypání s humna). Když bude Vaněk potřebovat vůz, tehdy mu má Linhart poskytnout své koně a vůz na převoz úrody do Prahy (do Prahy). Dále má Vaněk nárok na polovinu otepů slámy (polovici dochu), Linhartovi má zůstat další píce. Pokud by bylo některé pole připravené na jarní osení (pole prázdné připravené k jeři), tehdy se má Linhart zeptat Vaňka, zda jej hodlá osít. Dále má Vaněk osít na jaře 4 strychy hrachu (svého hrachu na jeř vsieti čtyři strychy) a na vlastní náklady jej sklidit. Konečně má Vaněk vyorat 6 strychů žita (šesti str. žita) v Šešovicích, a jakmile bude volné pole na osení, poté má opět těch 6 strychů (šest str.) zasít.
- A: AHMP; Sbírka rukopisů; rkp. 2099; fol. 289 (kniha shořela roku 1945)
Přepis regestovaného dokumentu
Stalo sě jesti svolenie dobrotivé a laskavé mezi Linhartem, synem Miglicerovým, z jedné a Vaňkem, synem Mik. Pratworšta, měšťan Velikého M. Pr., z strany druhé o setie dědin v Šešovicích, zvoraných a připravených k osetí na ozim, takovéto: že svrchupsaný Vaněk ty jisté dědiny tak zvorané a připravené na ozim má svými semeny vlastními osieti a Linhart — svými koňmi a nádobami, kteréž k tomu příslušejí, zavláčiti; a těm koňóm dělným — Vaněk má dáti patnádct strychóv ovsa a v nové VII ½ str. z Linhartova dielu zasě sobě vzieti a nic viece. Kteréžto obilé Vaňkem osaté oba společně a jednostajnými náklady máta žieti, kliditi, do stodoly svézti i mlátiti bez odpieránie pod túto výmluvú: když by kolivěk to jisté obilé Vaňkem na ozim osaté bylo mláceno, tehdy týž Vaněk má svú polovici ozimi na humné bráti a Linhart jemu má komory k sypání s humna postúpíti. A když by kolivěk toho jeho obilé Vaňkova bylo s vuoz, tehda Linhart na svém voze a svými koňmi má jemu kázati do jeho domu do Prahy přivézti. A on tomu, ktož přiveze, má stravu dáti i s koňmi a to právě, dokudž té ozimi stává, má jemu učiniti bez odpieránie. S tiemto dalším přidáním a vymluvením, že Vaněk často jmenovaný z té ozimi vymlácené má polovici dochu bráti toliko, než jiná píce má tu ve dvoře při Linhartovi zuostati. Dále jest vymieněno, jestliže by které pole prázdné připravené k jeři bylo nalezeno, to má Linhartem Vaňkovi věděti dáno býti, bude-li je chtieti osieti čili nic. Jestliže bude chtieti osieti a oseje, tehda jeho má polovici bráti také obyčejem svrchupsaným; pakli nebude chtieti, k tomu nemá tištěn býti od žádného neb to má na jeho dobré vuoli býti. Také jest mezi nimi vymluveno, že Vaněk svrchupsaný má svého hrachu na jeř vsieti čtyři strychy, a to má všechno sobě sám pobrati i na své náklady skliditi, a on jemu má svými koňmi svézti i domóv přivézti. Naposledy jest vymluveno, že Vaněk — má žaložiti rataje jeho v Šešovicích šesti str. žita, a když bude v nové, tehda z ratajova dielu má sobě zasě těch šest str. osieti. Actum fer II. post Wenceslai a. XXIX.