Rychtář Ondrášek (Ondrášek), purkmistr Mikuláš Koranda (Mikuláš Koranda), Johánek (Johánek) a konšelé a měšťané města Plzně (Nového Plzně) dosvědčují, že plzeňský měšťan Jan Chudoba (Jan Chudoba) si je dal zavolat, poté co těžce onemocněl, a učinil poslední pořízení. Ustanovil, aby dvanáct chudých dostávalo každou neděli oběd, neboť drží louku pod Skvrňany (Škvrňany), kterou na tento účel dal jeho zemřelý strýc Chudoba (Chudoba). Také odkazuje své ženě Anničce (Anničce) 200 kop grošů, ale jen v případě, že louka, která mu byla dána jako Aniččino věno, zůstane jeho dětem a ve správě vykonavatelů jeho testamentu. Kdyby nezůstala a oni o ní přišli, tehdy má Anička dostat jen 100 kop grošů. O tuto louku se soudí Maretka Pabšová (Maretka Pabšová) s paní Annou Bernartovou (Annú Bernartovú). Zmíněných 200 kop grošů mají vykonavatelé testamentu postoupit Aničce na městu Rokycanech (Rokycanech) a vydat jí listiny na těchto 200 kop. Po dobu, kdy bude Anička vdovou, smí pobývat v jeho domě a vychovávat dítě a spravovat hospodářství za dohledu poručníků. Také má dávat obživu knězi Šimonovi (Šimona), kaplanovi a poručníku, a nemá mu činit žádné příkoří. Rovněž tak má dávat obživu Janovu bratrovi Janu stolaři (Jana stolaře), který ji má pomáhat s hospodářstvím. V případě, že by se Anička znovu provdala, nebo něco činila zcestně bez vědomí proučníků, nebo s nimi měla spory, tehdy má být zbavena hospodářství a poručníci jí mají vydat, to co jí bylo odkázáno. Hospodářství a sirotka pak mají převzít poručníci; dítě má k sobě vzít Martin Točník (Martin Točník). Dále odkázal svému bratru Janu stolaři 60 kop grošů, 20 na Sezemovi Sušickém (Sezemovi Sušickém), zbývajících 40 mu mají časem vydati poručníci. Faře odkazuje na opravy a stavební práce 5 kop grošů a na stejný účel odkazuje také Šerému (Šerého kláštera) a Černému klášteru (Črného kláštera) po pěti kopách grošů. Po dvou kopách grošů odkazuje dětem ve škole, městskému písaři Jakubovi (Jakubovi) a vozataji Blažkovi (Blažkovi). Po jedné kopě odkazuje Lídě (Lidě) a její matce. Tři kopy odkazuje Vaňkovi ze Štěnovic (Vankovi z Štěnovic) a jeho matce. Knězi Šimonovi odkazuje svou černou sukni s liščím kožichem, Vidurkovi (Vidurkovi) šerý plášť a svému bratrovi Janovi své roucho. Vše ostatní pak odkazuje své dceři Aničce. Pokud by Anička zemřela před dosažením zletilosti, mají poručníci rozdat pozůstalé majetky mezi jeho příbuzné dle svého uvážení. Poručníky pak ustanovuje kněze Šimona, plzeňské měšťany Martina Točníka a Petra Rešovic (Petra Rešovic). Poručníci nemají nikomu skládat z majetku vyúčtování a v případě, že by některý jeho příbuzný nebo i cizí proti nim vystupoval, tehdy se mají bránit, a nikoli na svůj účet, ale na účet Janova majetku. Poručníci mohou také ustanovovat další poručníky. Dále Janovi dluží Mikuláš Hynek (Mikuláš Hynek) 13 kop grošů a Vilém z Netunic (Vilém z Netonic) 90 kop, na což jsou listiny; Vilém mu také nedal úroky, což mu ale odpustil; dále mu dluží 20 dukátů, na což nejsou listiny.
- Ondrášek, plzeňský rychtář: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Mikuláš Koranda, plzeňský purkmistr: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Johánek, plzeňský přísežný: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- A: N/A
- B: Archiv města Plzně; Archiv města Plzně; sign. 10a158; fol. 50v–51r
- A: N/A
- B: https://digiarchiv.plzen.eu/vademecum/permalink?xid=30de894c35ca42c291f0190a5a8b7b6a&scan=003f418b92e35a34d57f4524f86b9e7a
Přepis regestovaného dokumentu
My Ondrášek rychtář, Mikuláš Koranda, toho času purkmistr, a Johánek, konšelé přísežní a měštěné města Nového Plzně, známo činíme tiemto listem přede všemi svědčiece, že opatrný muž Jan Chudoba, náš spoluměštěnín, v těžkú nemoc upad, ačkolivěk nemocen jsa na těle, však dobrého rozumu požívaje i při dobré paměti jsa, nás na svědomie k sobě přivolav i připrosiv, toto své poslednie rozkázánie, aby po jeho smrti nižádní svárové ani kteří ústrkové o jeho zbožie se nedáli, učinil jest takúto měrú: Najprve chce, aby dvanádcte chudých na všakú neděli věčně jednú dne, to jest na obědě, krmeni byli, nebo za tu drží lúku pod Škvrňany, kterúž jest nebožčík Chudoba starý, strýc jeho, na ty chudé lidi oddal, aby těch dvanádcte chudých bylo vždy krmeno. Item předpsaný Jan Chudoba odkázal a oddal paní Anničce, ženě své milé, dvě stě kop grošóv takúto měrú, jestliže by ta lúka, kteráž mu jest u věně po Anničce, ženě jeho, dána, při jeho Jana Chudoby dětech a při jeho poručníciech zuostala, o niž se paní Maretka Pabšová se paní Annú Bernartovú súdí; a těch dvě stě kop grošóv mají jí poručníci postúpiti na městu Rokycanech, a listy jí v její moc na těch dvě stě kop grošóv vydati. Pakli by té lúky kterak byli odsúzeni a při jeho dětech ani poručníciech ta lúka k věčnosti nezuostala, tehdy toliko sto kop grošóv paní Anničce napředpsaný Jan Chudoba odkazuje, aby jí poručníci téhož Jana Chudoby na Rokycanech postúpili a nic viece. A doněvadž by předpsaná Annička, žena jeho, stavu svého vdovského neproměnila, aby v domu jeho zuostala a diecete chovala jeho dobrým mravóm učieci, jako věrná mátě má učiniti a hospodářstvie aby spravovala s svědomím a volí i s potazem jeho poručníkóv vdolepsaných. A kněze Šimona kaplana a poručníka aby poctivě chovala a potřebu tělestnú dávala vedle sebe, jemu žádných přikořistí nečiniec; též i Jana stolaře, bratra Chudobova, aby vedle sebe paní Annička chovala a potřebu jemu dávala, a on jí má hospodářstvie pomoci spravovati a vésti, vždy se k poručníkóm v svých potřebách utiekajíci a s jich vědomím a s volí činieci. Pakli by paní Annička stav svój vdovský proměnila, nebo snad bez vědomie a vóle poručníkóv scestně co vedla a snad s poručníky které nesnáze vedla, tehda učiniec to, což jí jest Jan Chudoba, muž její, rozkázal postúpiti, má poručníky vdolepsanými hospodářstvie zbavena býti i odlúčena od jeho zbožie a poručníci mají se v jeho sirotka i v zbožie uvázati a zvláště Martin Točník má diece jeho k sobě vzieti. Item odkázal Janovi stolaři, bratru svému, z svého statku šedesáte kop grošóv, dvadceti kop grošóv na Sezemovi Sušickém a čtyřidceti kop grošóv mají poručníci jemu pod časy vydati. Item odkazuje do fary našeho města na dielo pět kop grošóv; a do Šerého kláštera na dielo i do Črného kláštera na dielo také zde v našem městě do každého kláštera po pěti kopách grošóv. Item do školy žákóm, ježto jsú pod kázní, odkazuje dvě kopě grošóv; item Jakubovi, městskému písaři z pravé milosti odkazuje dvě kopě grošóv; item Blažkovi vozataji dvě kopě grošóv; item Lidě a mateři její každé po kopě grošóv; item Vankovi z Štěnovic s mateří tři kopy grošóv odkázal; item knězi Šimanovi sukni černú svú s liším kožichem; item Vidurkovi plášť jeho šerý, jiné rúcho své chodicé Janovi, bratru svému odkazuje. A což mimo to rozkázánie, jakož jest svrchupsáno, zuostane, to Anničce, dceři své, mocně odkazuje a oddává, jako pravé, dědičně. Pakli by již psaná Annička, dcera Jana Chudoby, prve umřela, nežli by svých let došla, tehdy poručníci zbožie po ní zuostalé mají mezi přátely, příbuzné Jana Chudoby rozdati, jakož se jim bude zdáti, a což komu dadie, to mají za vděk přijieti. A toho všeho rozkázánie učinil jest předpsaný Jan Chudoba mocné poručníky poctivé kněze Šimona, Martina Točníka a Petra Rešovic, naše spoluměštěníny, aby oni toto poručenstvie vedli, jednali i spravovali, jakož jim toho dověřil, žádného počtu žádnému z toho nečiniec, kterýchžto poručníkóv nižádný jeho přietel ani kto cizí nemá hyndrovati ani jim překážeti žádným právem; pakli by kto na ně sáhl nebo které závady činil, proti takovému ne z svého zbožie, ale ze zbožie Jana Chudoby mají se brániti, žádného počtu nečiniec. Také mají mieti moc poručníci jeho miesto sebe jiného neb jiné, poručníka nebo poručníky, zdrávi jsúc nebo na smrtedlné posteli, postaviti k tomu hodného, kolikrát toho bude potřebie. Item Mikuláš Hynek dlužen jemu třinádete kop grošóv; item Vilém z Netonic na listech devadesát kop grošóv, a po těch úrokóv jemu nedal, kteréžto úroky jemu odpustil, a bez listóv dlužen jemu dvadceti dukátóv. Toho všeho na svědomie ku prosbě Jana Chudoby pečeti naše k tomuto listu sme přivěsili. Dán léta tisícieho čtyrstého třidcátého druhého, ten čtvrtek před tú nedělí, jakož se zpievá: Judica me deus.