Papež Martin V. pověřuje Mikuláše Trąmbu (Nicolao), arcibiskupa ve Hnězdně (archiepiscopo Gneznensis) a jeho sufragány, ať se snaží v souladu s výkonem své pastýřské pravomoci a profese zabránit nejen tomu, aby se Alexander Vitold (nobili viro Allexandro), kníže na Litvě (duci Litwanie), a věřící v Polsku (fideles Polonie) stali zastánci viklefských a husitských heretiků (Wyclefistarum et Hussitarum heresibus) v Českém království (regnum Bohemie), ale aby je prosbami, argumenty a apelem na svědomí přiměli a apoštolskou autoritou pod hrozbou božího soudu zmíněnému knížeti a jeho přívržencům v této věci nařídili, ať nepodporují zmíněné bezbožníky a hříšníky, ale ať co nejdál prchnou z domu hříchu, aby nebyli vpleteni do jeho osidel a nezískali tak hanebnou poskvrnu na své slávě; ať také podle apoštolského výroku setrvávají v pravosti víry, jakož i v jednotě a poslušnosti církvi, neboť je nesprávné se domnívat, že církev, kterou řídí a trvale chrání duch svatý, může být pokořena lstivou věrolomností a nezměrným množstvím svých nepřátel, a přestože nyní trpí, je jisté, že žádná moc ani peklo nemohou stát nad církví a rozbít její víru. Kdyby se však řečený kníže vzpíral užitečným napomenutím a varováním, mají se řečený arcibiskup a jeho sufragáni snažit alespoň o záchranu svých poddaných prohlášením, že ve věci smluvních spojenectví k zmíněnému knížeti a závazků vůči němu nemusí dodržovat žádné přísahy, neboť každý slib proti víře je nutno považovat za věrolomné křivopřísežnictví; totéž má platit pod pohrůžkou církevních trestů a jiných právních prostředků proti všem, kteří by jakoukoliv pomocí podporovali řečeného knížete Alexandra Vitolda, a v těchto případech mají uváděný arcibiskup a jeho sufragáni v rámci povinností svého pastýřského úřadu z pověření papeže a celé církve postupovat proti takovým osobám soudní cestou.
Přepis regestovaného dokumentu
Martinus oc.
Venerabilibus fratribus Nicolao Archiepiscopo Gneznensi eiusque Suffraganeis Episcopis et cuilibet eorum Salutem et apostolicam benedictionem.
Graviter et cum magna cordis acerbitate ferimus damnatissimam heretice prauitatis in Regno Boemie seuissime grassari perfidiam, Sed profecto grauissime et amaro nimis sustineri animo, cum inde proch dolor exhiberi pertinacibus hereticis auxilia comperimus, vnde sperabamus saluberrimam catholice fidei veritatem magna sue virtuose defensionis tutamenta sortiri et felicia christiane religionis incrementa suscipere ingentemque consolacionem nobis et tote Ecclesie in hiis tribulacionibus ex ea parte venturam, ex qua contricionem super contricionem et affliccionem formidamus augeri, ab eo videlicet dilecto filio Nobili viro Alexandro duce Litwanie qui nobiscum dulces salutaris doctrine et sacramentorum Ecclesie solitus est capere cibos et simul in domo dei cum vnanimi ceterorum ambulare consensu fidelium, quibus sane sicut et nobis fas fuerat de ipso duce sperare viciniora saluti, quam ipsum in hanc duci uel trahi posse sentenciam, ut sua Nobilitas sicut prius graui fama referente et tandem suarum litterarum ac rerum attestacione cognouimus, nec satis admirari sufficimus Illos nescimus quo pacto, aut qua forsan inani spe, vel uti aiunt caduci principatus ambicione delusa filios perdicionis et dampnate obstinacionis hereticos, qui regnum Boemie pestiferis Wiclefistarum et Hussitarum heresibus pene totum infecerunt, et inficere non desinunt, quin eciam in ceteras orbis Regiones virus sue letalis perfidie malignis artibus diffundere. tur, ac vere fideles et catholicos implacabili furore et impietate seuissima persequntur fouendos duceret, et ad dictorum protectionem hereticorum arma sumeret eadem nobilitas, grauemque pararet et expediret exercitum, Cum tamen ex aduerso ceteri Principes catholici prout eidem duci manifeste constat ad suscepte fidei proteccionem conformiter ad iudicium et determinacionem sancte Romane et vniversalis Ecclesie sub vexillo Crucis Christi, quod in eius saluifico nomine aduersus ipsos hereticos duximus erigendum confidenter militare et ad mortem usque pro salute communi decertare firmauerint, non querentes que sua sunt, sed que Jhesu Christi, nec presumentes contra vetustissima sanctorum decreta patrum cum hereticis tractatum inire aut participacionem habere, qui ne contagione sua morbida sanos inficiant vitari iubentur et humanis pro sua correccione destitui fauoribus nec communicare diuinis, nulla est enim conuencio Christi ad Belial nec participacio lucis fidei ad tenebras heretice prauitatis sicut nec consensus aliquis templorum dei cum ydolis. Quod si forsan dux iste pretenderit, hec non in heresum fautoriam sed emendacionem et conuersionem errancium attemptasse, non gratis aut voluntarie se seducat, sed animaduertat quomodo verisimilis sit nouus iste correctionis delinquencium modus, ut ad compescendum furiosum et suis obuiandum periculis sibi tradatur gladius, aut exaltentur cornua peccatoris, suaque potestas augeatur, vt prompcius se suum humiliter confessus errorem correccioni submittat. Non enim duci solet sed trahi pocius, aut rerum necessitate conuinci superbus et obstinatus animus, nec pertinacium hereticorum conuersioni prodesse, sed grauiter obesse constat, hanc si tandem illis ab ipso duce concessa fuerit, proteccionem, que reuera preter notoriam fidei et christiane religionis offensam, ac horrendam christiani sanguinis effusionem, et cetera quorum erit occasio flagicia, eciam nouarum et hostilium inter christianos principes discordiarum letale semen prebet et fomentum, que preterea robur augens infidelium et succendens furientem et crudelem temerarie presumpcionis eorum audaciam, magnumque subtrahens fidelibus auxilium, ipsi non parum derogat proteccioni fidei obstaculum ingerit, et confert impedimentum. Quapropter attente vobis et commisso gregi dominico fidei et Ecclesie animarumque saluti pastorali vigilancia consulite, et sicut vestre professionis est causam dei et tocius christiane Religionis viriliter agite, nec vecordi subdola uel iniqua dissimulacione permittatis quantum in vobis fuerit ipsum ducem aut fideles Polonie in hanc prolabi hereticorum fautoriam, sed arguendo obsecrando increpando mouete exhortemini, ac nostra et apostolice sedis auctoritate dicto duci suisque in hac re fautoribus sub interminacione iudicii diuini mandate, ne prebeant impiis et apostatis auxilium sed procul fugiant a tabernaculis peccatorum ne tandem inuoluantur in eorum scelere et horrenda punicione, nec pronant tam fedam maculam in gloria sua, sed iuxta apostolicam sentenciam in ea vocacione qua dudum ad ecclesiam per lauacrum regeneracionis clementissime disposicione diuina vocati sunt, in sinceritate fidei ac vnitate et obediencia Ecclesie perseuerent, Neque putent Ecclesiam quam diuinus assidue dirigit et protegit spiritus suorum quantumcumque versuta malignitate et robusta multitudine hostium deici posse, licet ad tempus affligi, Certo scientes quod aduersus Ecclesiam nulla quidem potestas nec ipse porte inferi preualere poterunt uel fidem eius illidere. Quamuis enim sathanas expetiuerit ut Apostolicam cribraret sicut triticum Ecclesiam, Christus tamen qui ut Apostolus loquitur, pro sua reuerencia exauditus est, orauit pro Petro ut non deficeret fides eius, et nobiscum esse promisit usque ad consumacionem seculi, sed non idcirco matricidii crimen illi censentur immunes, qui uel dictam ecclesiam, fidem eius uel auctoritatem prophanare uel impungnare presumunt, aut in tribulacionibus sibi pro sua facultate succurrere paruipendunt, subdole dissimulant aut negligunt. Stat enim ad iudicandum dominus in cuius fidem et diuinas leges impie agere impune non cedit, regna transfert et constituit, sub cuius dicione cuncta sunt posita, vel gloriari poterit coram ipso stulta presumpcio omnis carnis, At ubi prefatus dux hiis quod absit parere contempneret salutaribus monitis, suorum saltem subditorum et aliorum prouidete saluti, quos ad prestandum in hac re dicto duci fauorem uel obsequium nullo teneri iuramento nuncietis, Cum omnis aduersus fidem promissio debeat infidele censeri periurium, Nec non aduersus eundem ducem et sibi prebentes in hac re quouis quesito colore auxilium consilium uel fauorem per censuram Ecclesiasticam et alia iuris remedia constanti virtute prout casus exiguerit, procedatis, taliter agentes in premissis quod iuxta debitum pastoralis officii de zelo fidei vestra deuocio possit apud nos et uniuersam Ecclesiam merito commendari. Datum Rome apud sanctum Petrum II Id. Maii Anno Quinto.