Římský král Zikmund Lucemburský (Sigismundus, Romanorum rex) žádá papežský stolec, aby apoštolskou autoritou potvrdil jeho volbu slavného města Norimberku (Nurenborg) v bamberské diecézi (Bambergensis diocesis) jako místa uložení a věčné úschovy níže uvedených svatých relikvií a insignií římského císařství. Zároveň žádá, aby pod trestem exkomunikace, vyobcování a věčného prokletí ustanovil sankci, že všichni, kteří by se proti tomu stavěli, bez ohledu na urozenost, stav či hodnost, včetně papežů a králů, se nemají odvažovat vynést zmíněné relikvie z řečeného města či je jiným způsobem odsud zcizit. Žádá také, aby papežský stolec udělil milost vystavět v jednotlivých letech uprostřed náměstí řečeného města nebo na jiném vhodném místě ostatkový svatostánek (tabernaculum) pro vystavování těchto relikvií, kde by u viatika (in altari viatico) byly slouženy kanonické hodinky a mše; rovněž žádá o milost, aby od prvních do druhých nešpor, tedy ve dnech, kdy jsou relikvie vystavovány, nebyl uplatněn na zbožné obřady interdikt, i kdyby byl uvalen apoštolskou autoritou. Dále král Zikmund žádá, aby byly potvrzeny a nově uděleny všechny i jednotlivé milosti a odpustky předchozích papežů a trvale rozšířeny na zmíněná místa. Král Zikmund rovněž žádá, aby papežský stolec udělil jiné odpustky nejvyšší jakosti (indugencias uberrimas) všem kajícníkům a věřícím, kteří by v pátek po oktávě Velikonoc (feria sexta post octavas Pasche), tedy v době, kdy se odedávna relikvie obvykle vystavují, byli osobně přítomni jejich vystavení, kanonickým hodinkám a slavnostní mši; zároveň žádá, aby byly na věčné časy uděleny zvláštní odpustky, dle uvážení papežského stolce, všem věřícím a kajícníkům, kteří by navštívili kostel, kde jsou uloženy zmíněné ostatky, a to v době od prvních do druhých nešpor během oslav svátků týkajících se zmíněných relikvií, na Velký pátek (in die Parasceves), na pátek po Provodní neděli, čili na Den svátosti (in festivitate armorum Christi), v pátky v průběhu roku, a když by se tamtéž zúčastnili mše k svátku Dne svátosti (de festivitate armorum huiusmodi). Král Zikmund zdůvodňuje první část své žádosti o přenesení říšských ostatků a insignií následovně: svaté ostatky – tj. velký kus dřeva ze svatého kříže, na kterém byl zavěšen Ježíš Kristus; kopí, kterým byl bodnut; jeden z hřebů, které prorazily jeho ruce; malý kousek kamene, na kterém byl položen; paže sv. Anny; malý kousek okovů sv. apoštolů Petra, Pavla a Jana; plášť sv. Jana Evangelisty; zub Jana Křtitele; meč sv. Mořice; meč sv. Karla Velikého, který mu předali anděle z milosti Boží, – společně s korunou, žezlem, jablkem a říšskými oděvy jsou v obecné řeči označovány jako říšské insignie proto, že Svatá říše (sacrum imperium) nepřechází z jednoho na druhého dědictvím, ale volbou. A tak se stávalo, jak to potvrzují kroniky, že se často a na dlouhou dobu dostávaly mimo moc římského krále, a mnozí mocní lidé prolili hodně krve, aby je získali. Také v nynějších časech byly zmíněné relikvie a insignie s nemalým nebezpečím vyrvány z chřtánu pomatených a zatvrzelých heretiků z Českého království (regni Bohemie). Ve snaze vyhnout se těmto nebezpečím a svěřit zmíněné ostatky a insignie věrné a úplné ochraně, zvolil římský král Zikmund k jejich uložení a k věčné úschově, poté, co prověřil všechna místa v německé části Říše, zmíněný Norimberk, znamenité říšské město, jehož obyvatelé obou pohlaví jsou velmi horliví ve víře a prostřednictvím kněží se co nejhojněji účastní zbožných obřadů.
Papež Martin V. schvaluje supliku bez výhrad (Fiat ut petitur O.).
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 179 (lib. VIII de vacantibus per fiat a. septimo), fol. 241r–v
- RI XI, s. 438–439, č. 12274a
- RG IV/3, sl. 3367
- MVB VII/2, s. 512–513, č. 1267
Přepis regestovaného dokumentu
B. p. Quia sacre reliquie, videlicet magna pars ligni sancte crucis, cui dominus noster Jesus Christus affixus est, lancea, qua eius latus, clavus unus, quo eius manus perforate existant, et particula presepis, in quo positus fuerat, ac brachium s. Anne, particula de cathenis ss. Petri, Pauli et Johannis apostolorum, tunica s. Johannis Ewang., dens s. Johannis Bapt., gladius s. Mauricii necnon gladius s. Caroli Magni, ei per angelum celitus porrectus, cum corona, ceptro, pomo et singulis indumentis imperialibus eiusdem insignia imperialia vulgariter nuncupata ex eo, quod sacrum imperium non per hereditariam successionem, sed eleccionem de uno in alium consuevit transferri, sepius extra Romani regis potestatem in longo tempore permanserunt et, sicut cronice attestantur, plurimus sangwis pro earum recuperacione multis vicibus est effusus, et novissimis temporibus de insanorum et pertinacium hereticorum regni Bohemie faucibus, ne penitus per eos in cineres contererentur et eorum corporalia presencia a christicolis aufferrentur aut eisdem Romanum imperium privaretur, non suis (!) maximis periculis sunt erepte, unde devotissimus Stis Vre filius Sigismundus, Romanorum rex, provide premissa considerans et volens similibus et maioribus periculis obviare et providere, quod huiusmodi sacre reliquie fideli et tute custodie ad laudem dei et decorem sacri imperii inconcusse et inviolabiliter mancipentur, perlustratis cunctis eiusdem imperii locis per Almaniam constitutis, preelegit inclitam urbem Nurenborg Bambergensis diocesis pre ceteris locis, membrum imperii plus insigne et preeminens, in qua fidelium pollita zelus christiane fidei et cultus divinus per homines utriusque sexus potissime per clerum laudabiliter peragitur, pro reliquiis huiusmodi ad laudem dei et honorem imperii memorati ibidem reponendis et perpetuo et irrevocabiliter conservandis. Supplicat itaque prefatus Stis Vre filius, quatenus dignemini eleccionem loci et reposicionem et conservacionem reliquiarum huiusmodi gratas et ratas habere eaque omnia auctoritate apostolica ex certa sciencia confirmare ac inhibere sub excommunicacionis et anathematis ac eterne malediccionis penis contrafacientibus ipso facto affligentibus, ne quis, cuiuscunque preeminencie vel dignitatis, eciam si pontificalis vel regalis seu alterius status, gradus, ordinis vel condicionis existat, prefatas reliquias ex dicta urbe extrahere attemptet vel alias ab ea alienare presumat, quodque in medio circuli dicte urbis seu alio loco ydoneo, ubi idipsum conveniencius et apcius expedire videbitur, pro ostensione reliquiarum horarumque canonicarum et missarum celebracione in altari viatico tabernaculum singulis annis posset erigi et a primis vesperis usque ad secundas vesperas dicte diei, videlicet ostensionis reliquiarum, inclusive pretextu interdicti, eciam auctoritate apostolica positi vel ponendi, divina officia minime suspendantur, misericorditer indulgere. Et insuper omnes et singulas indulgencias et concessiones a Stis Vre predecessoribus concessas ratificare, innovare et de novo concedere et ad loca predicta imperpetuum duraturas extendere neenon omnibus vere penitentibus et confessis, qui feria sexta post octavas Pasche, in quo tempore ab olim reliquie alias ostendi consueverunt, earum ostensionibus et horis canonicis ac missarum solempniis annuatim personaliter interfuerint, alias indulgencias uberrimas elargiri ac eisdem penitentibus et confessis in quolibet festorum a primis vesperis usque ad secundas vesperas dictarum reliquiarum et in die Parasceves atque in festivitate armorum Christi et singulis sextis feriis per anni circulum ecclesiam, in qua ipse reliquie sunt deposite, visitantibus et, cum singulis diebus ibidem missa de festivitate armorum huiusmodi celebrabitur, interessentibus dicte misse perpetuis temporibus duraturas eciam concedere dignemini indulgencias speciales, prout Sti Vre visum fuerit expedire, non obstantibus constitucionibus apostolicis atque aliis contrariis quibuscunque …
Fiat ut petitur O. Datum Rome apud s. Mariam Maiorem quarto id. Novembris a. septimo.