Matěj řečený Čvaňhák (Matieg rzeczeny Czwanyak), lazebník a měšťan ze Starého Města pražského (Stareho Miesta prazskeho), činí dobrovolně své poslední pořízení. Za vykonavatele poslední vůle ustanovuje Jana Rečka (Jana Reczka) a Duchka z domu Kostoloprtskeho (duchka z domu kostoloprtskeho), staroměstské měšťany. Manželka Mářa (Marzi) může svrchupsané pány kdykoliv požádat o pomoc. Své manželce odkazuje k dědičnému užívání své lázně i s vinicí, a též veškerý další movitý i nemovitý majetek; dále žádá, aby Mářa z těchto zboží vyplatila jejich dceři Uršule (Vrssile) 10 kop grošů věna. Pokud by jeho manželka zemřela, všechny majetky má získat jejich dcera. Matěj také odkazuje svým sestrám Bětce (Bietcze) a Markétě (Margretie), které bydlí na Moravě (v Morawie), částku 10 kop grošů, které si mají rozdělit rovným dílem; tyto peníze má jim nebo jejich dětem vyplatit manželka Mářa, pokud by všichni zemřeli, peníze si má nechat sama. Konečně, odkazuje své dceři Uršule 3 kopy grošů ročního platu, které má zapsané na Holbově l (holbowie).
- Vaněk Rak (Wanka Rak)
- Mařík Sedlař (Marzika sedlarze)
- Jan řečený Vandrovec (Jana rzeczeneho Wandrowecz)
- Vaněk Rak: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Mařík Sedlař: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Jan řečený Vandrovec: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- A: N/A
- B: Archivní katalog AHMP
Přepis regestovaného dokumentu
Ve jméno Božie. Amen. Já Matiej, řečený Czwanyak, lazebník, měštěnín Starého Města pražského, oznamuji tiemto listem všem lidem a na vědomie dávám, že ačkolivěk jsa nemocen na těle, však proto s dobrým rozmyslem a požívaje svobody zdravého rozumu tudiež i paměti, ze všeho zbožie svého, movitého i nemovitého, kteréhož mi jest pán Buoh všemohúcí z své štědroty pójčiti ráčil, nechtie by sě o ně po mé smrti mezi přáteli a příbuznými mými kteří svárové dali, toto své poslednie poručenstvie zjednávám, činím a zpósobuji obyčejem tiemto: Najprve ustanovuji téhož svého poručenstvie múdré a opatrné muže Jana Reczka a Duchka z domu kostoloprtskeho, měšťany města nadepsaného pražského, pravé a zvláštnie poručníky proše jich, aby toto mé poručenstvie tak zpravovali. Marzi, manželce mé, k čemuž by jich potřebovala a požádala radni a pomocni jsúce, jakož já jim toho plně věřím a doufám. Potom odkazuji lázni svú vlastní, v niž přebývám, i s vinicí i také veškeren statek jiný svý, movitý i nemovitý, kdežby kolivěk ten mohl nalezen aneb optán býti, nic nepoostavuje ano vynímaje, svrchupsané Marzi, manželce své, k jmění, držení a k dědičnému požívání, a v tom aby jí od ižádného člověka nebylo překáženo obyčejem ižádným. Než toto chci aby táž manželka má z toho ze všeho statku vydala a splnila deset kop grošóv věnných Urssile, dceři mé. A jestliže by již jmenovaná manželka má prve umřela, nežli Urssila svchupsaná, tehdy cožby kolivěk zbožie zuostalo po jejie smrti, aby nápad šel na túž Urssilu plným právem. Dále vše z téhož statku odkazuji Bietcze a Margretie, sestrám svým, jenž jsa v Morawie, deset kop grošóv na rovný diel, a ty jisté penieze aby jim vydala a splnila manželka má častopsaná anebo dětem jich, ačby samy zemřely. Pakliby i samy zemřely i děti jich, tehda ty jistý peniezi aby při manželce mé zuostaly. A dále jestliže platové obecnie před sě puojdú a propuštěni budú, tehda ty tři kopy grošóv platu ročnieho, kteréž mám na Holbowie lázni, odkazuji častopsané Urssile, dceři své, ku pravému a dědičnému požívání. Na svědestvie toho prosil sem múdrých a opatrných mužóv Wanka Rak, rychtáře, Marzika sedláře a Jana, řečeného Wandrowecz, konšelóv přísežných nadespaného města pražského, že sú své pečeti vlastnie přivěsili k tomuto listu. Jenž dán léta od narozenie Syyna božieho tisícieho čtyřstého dvúdcatého sedmého, v úterý před květnú nedělí.
Překlad regestovaného dokumentu (němčina)
Im Namen Gottes Amen. Ich, Matěj Czwanyak, Bader und Bürger der Prager Altstadt, gebe mit diesem Brief allen Menschen bekannt und lasse wiessen, dass, wenngleich ich erkrankt bin, ich dennoch mit gutem Vorbedacht und die Freiheit eines gesunden Verstandes und Gedächtnisses nutzend, mein letztes Geschäft von allen meinen beweglichen und unbeweglichen Gütern errichte, die mir der allmächtige Gott in seiner Freigebigkeit verliehen hat, damit nach meinem Tode zwischen meinen Freunden und Verwandten keinerlei Zwist entstehe; dies geschehe auf folgende Weise. Zuvorderst bestimme ich die weisen und ehrenwerten Männer Jan Teček und Duchek aus dem Hause Hostoloprtský, Bürger der oben genannten Stadt Prag, zu rechtmäßigen Testamensvollstreckern und bitte sie, dass sie meinen letzten Willen ausführen und meiner Gemahlin Marza, wo immer sie dies benötigen sollte, mit Rat und Tat zur Seite stehen, da ich ihenen diesbezüglich voll glaube und vertraue. Sodann vermache ich meine eigene Badestube, in der ich wohne, zusammen mit dem Weingarten und auch meinen weiteren beweglichen und unbeweglichen Besitz, wo immer sich dieser befinden möge und auch nachgefragt werden kann, nichts auslassend, meiner zuvorgenannten Gemahlin Mraza zu Besitz, Eigentum und erblicher Nutzung, worin sie von keinem Menschen in irgendeiner Weise gehindert werden soll; ich will aber, dass meine Gemehlin aus diesem ganzen Vermögen zehn Schock Groschen Morgengabe meiner Tochter Uršula auszahlt. Und sollte diese meine Gemahlin vor der zuvorgenannten Uršila versterben, dann soll der nach ihrem Tode übriggebliebene Besitz an Uršula fallen; an meine Schwestern Bětka und Margretha, die in Mähren leben, vermache ich zehn Schock Groschen zu gleichen Teilen, und diese Summe soll ihnen meine wiederholt genannte Gemahlin auszahlen oder aber ihren Kindern, wenn sie meine Schwestern ‒ Th. K. selbst nich mehr am Leben sein sollten; und sollten auch deren Kinder nicht mehr am Leben sein, dann möge meine Gemahlin dieses Geld behalten. Und des Weiteren vermache ich die drei Schock Groschen jährlichen Zinses, die ich auf der Badestube des Holeb ruhen habe, meiner mehrfach erwähnten Tochter Uršula zu rechtmäßiger Nutzung. Dies zu bezeugen habe ich die weisen und achtbaren Männer Vaněk Rak, Richter, Mařik Sedlář und Jan gen. Vandroveč, beisitzende Schöffen der genannten Stadt Prag, gebeten, dass sie ihre eigenen Siegel diesem Briefe anhängen mögen. Dies ist geschehen im Jahre Eintausendvierhundertsiebenundzwanzig nach Christi Geburt, am Dienstag vor Palmarum.