Král Zikmund nařizuje moravskému zemskému hejtmanovi Jindřichovi z Kravař a Plumlova a moravským zemským pánům, aby všem zjednávali spravedlnost a zejména spor Anny z Kravař rozhodli již na příštím zemském soudu.
Mandát je znám pouze nepřímo ze zápisu moravského zemského soudu z 13. ledna 1420, viz LCit II, s. 626–627, č. 390 . Z tohoto zápisu nelze jednoznačně určit, zda měl Zikmundův příkaz písemnou formu; nelze vyloučit ani ústní intervenci. Spor se týkal dědictví po zemřelém bratru Anny z Kravař, olomouckém biskupu Lackovi z Kravař.
Přepis regestovaného dokumentu
Mezi p. Petrem z Kravář a p. Benešem také z Kravář a p. Janem z Lompnice a p. Zbyňkem i jinými poručníky z jedné strany a mezi pannú Annú z Kravář a p. Předborem z Cimburka z drúhé strany, jakož jsú přede pány pře své z obú stranú pravili a páni uslyševše pře jejich i nález panský, jenž o něm stojí, že p. Petr a p. Beneš nemají do sirotčích let odpovídati, též ještě páni praví, co se dotýče sirotčího zboží, že nemají odpovídati a kdy se páni byli po druhé sjeli, tehdy p. Předbor přišel mezi pány a ukázal list od kralové milosti českého dobré paměti pánuom, v němž jeho milost píše úředníkóm a pánuom, aby té panně spravedlivé učinili, tu páni sešli se i upamatovali se tu spolu všichni, což jich tu bylo pro spravedlivost a řkúce myť panně jejího dědictví neodsuzujem, k čemuž jest spravedliva, tu p. Předbor prosil, aby ta pamět napsána byla, tu se pánuom nezdálo, by ta pamět měla napsána býti, proto že nebyla pohnána věc, než páni řekli, kdyžby panně potřebí bylo, tu pamět chtí seznati; a jakož se náš milostivý král a pán náš milostivý po svého bratra smrti v nás i v zemi ….