Jan Zul Ondřejův z Pelhřimova (Johannes Zul), kněz pražské diecéze (presbiter dicte diocesis), žádá papežský stolec, aby mu nově udělil provizi na farní kostel ve vsi Kmetiněves (Kmetynawes), který se uvolnil svobodnou rezignací Mikuláše Prachavce (Nicolai Prachawecz) před svědky a k rukám veřejného notáře, a jehož roční důchod nepřevyšuje 15 hřiven stříbra. Svou žádost zdůvodňuje následovně: poté, co se kostel uvolnil zmíněným způsobem, byl Jan Zul ke kostelu prezentován Johankou (Johankam) a Bonaší, řádovými sestrami (Bonassye, moniales), a konventem premonstrátského kláštera v Doksanech v pražské diecézi (conventum monasterii in Doxam in eiusdem diocesis), jež mají právo prezentace, olomouckému biskupovi Janovi Železnému (domino episcopo Olomucensi) a administrátorovi pražského arcibiskupského stolce (ecclesie Pragensis) a pražské diecéze (diocesis administratori). Administrátor s dodržením všech práv a náležitostí uvedl Jana Zula k zmíněnému kostelu v Kmetiněnvsi, a ten následně svobodně získal kostel do své správy. Protože však pochybuje, zda byl způsob prezentace a uvedení ke kostelu v souladu s právem a papežskými nařízeními, žádá o novou provizi z moci papežské.

Papežský vicekancléř schvaluje supliku bez výhrad (Concessum ut petitur).

N/A

N/A

N/A

• A: N/A
• B: opis v papežských registrech suplik

• A: N/A
• B: AAV; R. Suppl. 184 (lib. III de vacantibus per concessum a. octavo)

• A: N/A
• B: N/A

• MVB VII/2, s. 564, č. 1406