Petr z Račic (Petrus), probošt kolegiátního kostela sv. Mořice v Kroměříži (prepositus ecclesie collegiate sancti Mauricii in Cremsir), oznamuje olomouckému biskupovi Janovi Železnému (Reverendissimo patri domino, domino dei et apostolice sedis gracia episcopo Olomucensi), jeho generálnímu vikáři in spiritualibus, rovněž všem farníkům náležejícím k farnímu kostelu v Uherském Hradišti (Rediss) a také všem lidem jakéhokoliv stavu, jichž se níže uvedená záležitost týká nebo může do budoucna týkat, že jako jediný exekutor (executor unicus) níže uvedeného papežského mandátu inkorporuje opatovi Štěpánovi a konventu (Stephano, abbati conventuique) cisterciáckého kláštera ve Velehradě (monasterii Wellegradensis, ordinis cisterciensis) v olomoucké diecézi (Olomusensis diocesis) farní kostel v Uherském Hradišti (Rediss) v téže diecézi, a že tak učinil v následujících krocích: nejprve mu byl zmíněným opatem Štěpánem předložen v přítomnosti veřejného notáře mandát papeže Martina V. (domini Martini, divina providencia pape quinti), jenž byl shledán pravým. Papež jím pověřuje Petra z Račic k vykonání výše uvedené inkorporace pod podmínkou, že ověří pravdivost důvodů uvedených opatem řečeného kláštera pro vykonání zmíněné inkorporace; mandát papeže Martina V. je zde inzerován v plném znění. Následně požádal opat Štěpán probošta Petra z Račic, aby přistoupil k vykonání papežského mandátu. Ten poté vydal citační listinu pro určité, velehradským opatem vyjmenované svědky, kteří se měli dostavit ve stanovenou dobu, a od nichž měl exekutor mandátu získat potřebné informace. Jmenovitě byli listinou citováni tito svědci: Martin (Martini), opat cisterciáckého kláštera ve Vizovicích (miseracione divina abbatis Wissowiensis) v olomoucké diecézi; Martin (Martini), mnich téhož kláštera (fratris professi monasterii eiusdem); Jan (Johannis), plebán v Moravských Budějovicích (plebani in Budwicz); šlechtic Jan z Cimburka (nobilis domini Johannis de Czymburg), nižší šlechtic Hereš z Krumsína (famosi viri Herssonis de Crumpsyn); Matěj řečený Haraburda (providi viri Mathie, dicti Haraburda), měšťan v Uherském Hradišti (concivis in Rediss) a další v listině výslovně neuvedené osoby. Poté, co předvolaní svědci v přítomnosti opata Štěpána přísahali před Petrem z Račic na svatá evangelia, že budou vypovídat pravdu, byly zahájeny výslechy.
Jako první vypovídal zmíněný vizovický opat Martin, jemuž je, jak se sám domnívá, více než 50 let. Na otázku, zda byl klášter ve Velehradě poničen přívrženci heretiků, kteří jsou nyní v Království českém (in regno Boemie) a Markrabství moravském (marchionatu Moravie) velmi rozšíření a stále se rozrůstají, a zda byl oloupen o cenné předměty, odpověděl, že přívrženci sekty arcikacířů Jana Husa (Johannis Hus) a Jana Viklefa (Johannis Wikleff) se svými komplici klášter s velkou krutostí napadli, poničili ho a uloupili zde drahé předměty. Tehdejšího opata Jana (Johannem, olim dicti monasterii abbatem) spolu s dalšími čtyřmi řeholními bratry, dvěma laickými bratry, s jeho vlastním bratrem (fratre germano) a klášterním číšníkem piva (pincerna cerevisie) upálili. Velehradští mniši tedy po tři roky nemohli a dodnes nemohou klášter obývat a konat zde zbožné obřady. Na otázku, jaké částky ze svých důchodů mohou nyní využívat pro svou základní obživu, odpověděl, že kvůli značnému poničení klášterních statků disponují sotva 50 hřivnami stříbra ročně, což jim nepostačuje pro každodenní stravování a ošacení. Na otázku, zda farní kostel v Uherském Hradišti náleží ke kolaci zmíněného kláštera, odpověděl, že ano, neboť je mu již čtyřicet let známo, že kolace vždy náležela opatovi a konventu zmiňovaného kláštera ve Velehradě a že mnozí klerici nabyli farní kostel v Uherském Hradišti na základě papežské exspektance. V otázce na odhad hodnoty výnosů farního kostela, tedy zda může z jeho důchodu ročně plynout 15 hřiven stříbra, odpověděl, že ne, a to proto, že za jeho časů nájemci důchodů řečeného kostela odevzdávali svým plebánům, a to v dobách míru, roční platy nejvýše 22 hřiven v minci používané obvykle na Moravě (in terra Moravie). Na poslední dotaz, zda se o výše řečeném hovoří veřejně, odpověděl, že o tom, o čem vypovídá, se na Moravě (in terra Moravie) mluví veřejně.
Druhý vypovídal Jan (Johannes), plebán v Moravských Budějovicích (in Budwicz), v olomoucké diecézi, kterému je, jak se sám domnívá, 50 let. Na otázku, co je mu známo o zničení a vypálení kláštera ve Velehradě, řekl, že před třemi lety byl klášter zničen a vypálen přívrženci heretiků Jana Husa a Jana Viklefa, byl také oloupen o cenné předměty ze zlata a stříbra, a stejně tak o četné knihy. Tehdejší opat Jan (Johannes, dicti monasterii abbas) spolu se čtyřmi spolubratry, dvěma konvrši, se svým vlastním bratrem a klášterním číšníkem piva byli upáleni. Dodnes z důvodu zničení kláštera v něm nemohou opat a jeho spolubratři ani setrvávat, ani konat zbožné obřady. Na otázku, jaké částky mohou dosahovat příjmy z klášterních platů a důchodů, odpověděl, že kvůli velkému poničení klášterních statků je to sotva 100 hřiven v obvyklé minci, což jim nepostačuje na každodenní obživu a ošacení. Na otázku o kolaci farního kostela v Uherském Hradišti odpověděl, že je mu již více než 30 let známo, že kolace řečeného kostela vždy náležela a dodnes náleží opatu a konventu kláštera ve Velehradě. K tomu doplnil, že jistý Petr (dominus Petrus), kdysi plebán řečeného kostela (quondam dicte ecclesie plebanus), a Pešík (dominus Pessiko), současný plebán téhož kostela (ipsius ecclesie plebanus modernus), byli uvedeni ke kostelu prostřednictvím papežských exspektancí. K dotazu, jaké jsou příjmy z důchodů zmíněného farního kostela, odpověděl, že v době míru z nich nájemci kostelních majetků neodváděli více než 22 hřiven grošů. Na dotaz, zda se na Moravě veřejně hovoří o této věci, odpověděl, že ano.
Jako třetí odpovídal na dotazy Martin (religiosus vir, dominus Martinus), mnich cisterciáckého kláštera ve Vizovicích (professus monasterii Wisowiensis), v olomoucké diecézi, jemuž je 40 let. Na první dotaz, co je mu známo o zničení kláštera ve Velehradě, odpověděl, že ho přívrženci heretické sekty Jana Viklefa a Jana Husa před třemi lety napadli, zničili, vypálili a oloupili o drahé předměty a knihy. Tehdejšího opata Jana spolu se čtyřmi spolubratry, dvěma konvrši, s jeho vlastním bratrem a číšníkem piva upálili. Z důvodu úplného zničení kláštera v něm velehradští mniši nemohou pobývat, ani v něm konat zbožné obřady. K otázce na důchody a platy, které mohou nyní využívat ze svých majetků pro svou každodenní obživu a ošacení, sdělil, že mají nejvýše 100 hřiven na Moravě obvyklé mince, a to jim pro každodenní obživu nemůže stačit. Na otázku, zda často zmiňovaný farní kostel náleží ke kolaci opata a konventu kláštera ve Velehradě, odpověděl, že on sám se narodil a vzdělal v Uherském Hradišti a po mnoho let navštěvoval místní školy. Dodal k tomu, že mnozí klerici byli uvedeni k tomuto kostelu prostřednictvím papežských exspektancí vydaných v kolaci opata a konventu kláštera ve Velehradě; nic dalšího k tomu říci nemůže. K dotazu, zda se o výše řečeném hovoří veřejně, odpověděl, že ano.
Jako čtvrtý svědek odpovídal Matyáš řečený Haraburda (Mathias dictus Haraburda), veřejný notář a měšťan v Uherském Hradišti (notarius publicus et civis Redissensis), věkem čtyřicetiletý, s majetkem 200 hřiven. Na dotaz, co je mu známo o zničení a vypálení kláštera ve Velehradě, odpověděl, že před třemi lety přívrženci heretické sekty arcikacířů Jana Viklefa a Jana Husa, kteří jsou na Moravě velmi rozšíření, vtrhli se zbraní v ruce do kláštera, zničili ho a ukradli drahé předměty i knihy. Tehdejšího opata Jana, čtyři jeho spolubratry, dva konvrše, opatova vlastního bratra a klášterního číšníka piva upálili. Z důvodu zničení a vypálení kláštera nemohou opat a jeho spolubratři v klášteře přebývat, ani tam konat zbožné obřady. K dotazu, jakou sumou ze svých důchodů a platů může nyní velehradský opat a konvent disponovat, aby zajistil každodenní obživu svých členů, odpověděl, že z důvodu velkého poničení klášterních statků mohou s obtížemi využívat 100 hřiven z platů a důchodů kláštera, což však pro každodenní zajištění jejich obživy nemůže stačit. O kolaci farního kostela v Uherském Hradišti sdělil, že vždy patřil a patří ke kolaci opata a konventu kláštera ve Velehradě a dodal k tomu, že s plnou mocí zástupce jistého klerika Valentina (cuidam Walentino clerico) přijal tento kostel na základě papežské exspektance, kterou získal od papežského stolce Valentin v kolaci opata a konventu kláštera ve Velehradě. Na otázku o příjmech řečeného farního kostela odpověděl, že nájemci jeho důchodů společně neodváděli kostelu více než 22 hřiven, a to v době míru. Na otázku, zda se o tom, o čem vypovídá, veřejně hovoří, řekl, že se o tom mluví po celé zemi moravské.
Pátým svědkem byl Hereš z Krumsína (famosus Hersso de Crumpsyn), nižší šlechtic žijící v olomoucké diecézi (armiger Olomucensis diocesis), věkem čtyřicetiletý, s majetkem do 100 hřiven. Na dotaz, co je mu známo o zničení velehradského kláštera, odpověděl, že před třemi lety přívrženci heretické sekty, která je nyní rozšířená v Čechách a na Moravě, vtrhli ozbrojení do kláštera ve Velehradě, který zničili, vypálili a oloupili ho o cenné předměty a knihy. Tehdejšího opata Jana spolu se čtyřmi spolubratry, jeho vlastním bratrem, dvěma konvrši a s Petrem, klášterním číšníkem piva (Petro, pincerna cerevisie), upálili. K dotazu, jakou sumou ze svých důchodů a platů může nyní velehradský opat a konvent disponovat, aby zajistil každodenní obživu svých členů, odpověděl, že nevelkou, a dle jeho soudu to v současnosti není více než 100 hřiven grošů, protože majetky kláštera byly z velké části zpustošeny. A tato částka jim nemůže stačit ke každodenní obživě. Na dotaz, komu náleží kolace kostela v Uherském Hradišti, odpověděl, že od již zesnulého velehradského opata a také od konventních bratří, jakož i od měšťanů z Uherského Hradiště mnohokrát slyšel, že kolace náleží opatu a konventu kláštera ve Velehradě; o ostatních věcech řekl, že mu o nich není nic známo. Na otázku, zda se o výše řečeném veřejně mluví, řekl, že o čem vypovídá, se mluví po celé zemi moravské.
Jako šestý svědek předstoupil Jan řečený Hana (Johannes dictus Hanna), oltářník u farního kostela sv. Jakuba v Brně (altarista ecclesie parochialis sancti Jacobi in Brunna), kterému je 40 let. Na otázku, co je mu známo o zničení kláštera ve Velehradě, odpověděl, že před více než třemi lety vtrhli ozbrojení nepřátelé církve a přívrženci zavržené sekty heretiků, kteří nyní žijí na Moravě, do kláštera ve Velehradě, zničili ho, zapálili a oloupili o všechny cenné předměty. Tehdejšího opata Jana spolu s čtyřmi spolubratry upálili. Na otázku, komu náleží kolace kostela v Uherském Hradišti, odpověděl, že patří opatu a konventu kláštera ve Velehradě a navíc dodal, že Pešík (dominus Pessiko), současný plebán kostela v Uherském Hradišti (plebanus modernus), dosáhl místa u zmíněného kostela po smrti svého předchůdce Petra (post mortem domini Petri) na základě papežské expektance, kterou získal v kolaci opata a konventu kláštera ve Velehradě. Svědek také řekl, že o ostatních záležitostech mu není nic známo. Na otázku, zda se o výše řečeném veřejně mluví, řekl, že o čem vypovídá, se mluví po celé zemi moravské.
Poté, co byli svědci samostatně a nezávisle vyslechnuti, před notářem ověřeni a jejich výpovědi byly zapsány, Petr z Račic na základě pečlivého nastudování věci, s oporou práva znalých osob a po zvážení věci, o které byl takto plně informován, jak mu to ukládal výše řečený papežský mandát, inkorporoval na věčné časy způsobem stanoveným v řečeném papežském mandátu farní kostel v Uherském Hradišti se všemi právy a příslušenstvím opatovi Štěpánovi, jeho konventu a kláštera ve Velehradě; má se tak stát, jakmile odstoupí, zemře nebo jiným způsobem opustí zmíněný kostel jeho plebán. Podmínky a forma inkorporace, kterou Petr z Račic vykonal papežskou autoritou, odpovídají zmíněnému papežskému mandátu; stejně tak uděluje exekutor Petr z Račic svolení, že mohou až do vymýcení zmíněné hereze svobodně pobývat u řečeného farního kostela. Kdyby však byla hereze vymýcena, mají opat a konvent kláštera určit jednoho ze spolubratrů, aby vykonával svátosti u řečeného farního kostela. Ostatní se mají vrátit a k povznesení boží úcty znovu obývat klášter ve Velehradě, kde se budou dle své řehole oddávat modlitbám a zbožným obřadům.
Petr z Račic touto listinou úředně obeznamuje dříve zmíněné adresáty jako celek i jednotlivce s výše řečeným, tedy s papežskou listinou, svými právními kroky a vším, co s tím souvisí. Proto také nařizuje papežskou autoritou adresátům této listiny, aby poté, co jim všem nebo některým z nich bude předložena tato listina, seznámí se s jejím obsahem a budou vyzváni opatem a konventem kláštera ve Velehradě či jeho prokurátorem, uvedli během šesti dní řečeného opata s konventem nebo jejich prokurátora do svobodné a právoplatné držby farního kostela v Uherském Hradišti a také ke všem jeho právům a příslušenství, a bude-li to nutné, aby je také nechali uvést k výše řečenému kostelu a jeho právům jinými osobami. Současně mají uvedení adresáti chránit vše výše řečené, zajistit jim příjem z důchodů, práv a platů zmiňovaného kostela a odstranit případné neprávoplatné držitele kostelních důchodů, jak to činí veřejně touto listinou také řečený Petr z Račic. Rovněž všechny i jednotlivé uvedené adresáty jakéhokoliv postavení napomíná a přísně jim zakazuje, aby velehradskému opatovi a konventu či jejich prokurátorovi činili jakékoliv překážky v přijetí uherskohradišťského kostela se všemi jeho právy a příslušenstvím a v jejich užívání, naopak v případě nějakých překážek a sporů týkajících se výše řečené inkorporace jim mají poskytovat radu, podporu a pomoc v souladu s uvedeným papežským mandátem. Pokud by však ti, kterých se to týká, nesplnili výše uvedené a stavěli se tomu na odpor v době zmíněné šestidenní kanonické výzvy ke splnění závazku, pak je prohlašuje za exkomunikované a na kostel v Uherském Hradišti stejně jako na kostely ostatních osob, které by se proti tomu provinili, vyhlašuje interdikt. Také biskupovi olomouckému zakazuje uvedenou papežskou autoritou vstup do kostela, jestliže by konal v rozporu s výše řečeným. Pakliže by dalších šest dní po šestidenním termínu a po dalších následujících šesti dnech zůstával v interdiktu, uložil by exekutor trest suspendace; kdyby pak po dalších 12 dnech zatvrzele setrvával v interdiktu, uvaluje na něho apoštolskou autoritou trest exkomunikace.
Protože Petr z Račic nemůže být ze závažných důvodů osobně přítomen poslednímu procesnímu kroku v záležitosti výše zmíněné inkorporace, svěřuje prostřednictvím této listiny svou plnou moc ve věci jeho vykonání, a to dle zmíněné papežské listiny a výše stanoveného postupu, všem obecně vyjmenovaným prelátům a jiným duchovním ve městě Olomouci a v olomoucké diecézi i jinde (per civitatem et diocesim Olomucensem et alibi constitutis), jimž by byly doručeny tyto výše uvedené listiny; pověření má platit do doby, dokud ho Petr z Račic nezruší. Všem, které pověřil plnou mocí, také přísně nařizuje, aby ti, kteří by byli opatem a konventem kláštera ve Velehradě požádáni, aniž by se jeden vymlouval na druhého, osobně přišli k biskupovi olomouckému, ke kostelu v Uherském Hradišti nebo kdekoliv jinam, bude-li to potřeba, a přečetli, představili a vysvětlili obsah zmiňované papežské listiny a této exekuční listiny, a rovněž, aby se postarali o jejich zveřejnění. Dále, jak již bylo zmíněno, mají dle postupu stanoveného Petrem z Račic uvést zmíněného opata a konvent, případně jejich prokurátora, do faktické držby řečeného farního kostela, který jim trvale inkorporoval, a rovněž mají právoplatně zajistit opatovi a konventu, případně rektorovi kostela ustanovenému opatem, všechny majetky a příjmy kostela. Vše, co jim bylo uvedenou plnou mocí svěřeno, má být činěno v souladu s právem a formou stanovenou papežským mandátem s tím, že uvedení pověřenci nemohou nejen nic činit v této záležitosti proti opatovi a konventu kláštera ve Velehradě, ale ani poskytovat absoluce či jinak osvobozovat z výše uvedených církevních trestů vyhlášených Petrem z Račic. K tomu připojuje, že papežská listina a tato listina mají zůstat u opata a konventu a nikdo jiný je nemá pod hrozbou výše uvedených trestů zadržovat. A ačkoliv ti, kteří by se proti výše řečenému stavěli, mají podléhat trestům vyneseným Petrem z Račic ipso facto, přesto nařizuje, aby těm, kteří o to požádají, byla vyhotovena kopie o výše řečeném, a to na jejich náklady. V ostatních věcech, které by mohly škodit právům opata a konventu řečeného kláštera ve Velehradě, nemají mít osoby pověřené zmíněnou plnou mocí žádnou pravomoc. Kdyby došlo k tomu, že by musel Petr z Račic v čemkoliv ohledně výše řečeného právně konat, vyhrazuje si k tomu veškerou pravomoc, současně však sděluje, že neruší v těchto záležitostech zmíněné pověření, dokud by o takové revokaci neučinil výslovnou zmínku ve své listině. Absoluce z výše uvedených církevních trestů, pokud by do nich někdo upadl, vyhrazuje své osobě nebo svému nadřízenému.
- Václav Sindlini (Wenceslai Zindlini), bakalář práva (bacalaurei in decretis), arcijáhen v Břeclavi (archidiacono Breczslaviensis) a kanovník v Metropolitní kapitule u sv. Václava v Olomouci a také v Královské kapitule u sv. Petra a Pavla v Brně (Olomucensis et Brunesis ecclesiarum canonico)
- Vít (Vito), plebán ve Velkých Bílovicích (plebano in Telwicz)
- Jan (Johanne), německý kazatel v kostele sv. Petra a Pavla v Brně (predicatore Theutunicorum ecclesie sancti Petri in Brunna)
- Hereš z Krumsína (famoso Herssone de Crumpssyn)
- Matěj řečený Haraburda (circumspecto viro Mathia), měšťan Uherského Hradiště (dicto Haraburda, cive Redissensi, Olomucensis diocesis)
- Petr z Račic, probošt kolegiátního kostela sv. Mořice v Kroměříži: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení, ztracena
A: originál, pergamen, notářský instrument Jana Michalového z Brna, klerika olomoucké diecéze
B: N/A