Nejmenovaní vydavatelé vydávají instrukci pro poselstvo Starého a Nového Města pražského (od obcí měst Pražských Velikého a Nového), vypravené k polskému králi Vladislavovi II. Jagellovi (k králi polškému) nebo litevskému velkoknížeti Vitoldovi (ke knězi velikému):
Podle instrukce má poselstvo předně vyřídit pozdravy od pražských měst, pánů, rytířů, panošů, zemanů, měst i jiných obcí Českého království hlásících se k zákonu božímu, českému jazyku a obecnému dobrému (od těch obcí Pražských měst i ode všěch pánuov, rytieřóv i panoší, zeman, měst i jiných obcí Království českého k zákonu božiemu a k slitování jazyku slovanského a k obecnému dobrému královstvie Českého příchylných). Dále má poselstvo oslovit krále jakožto spravedlivého vladaře nakloněného českému jazyku a žalovat na velká, neslýchaná, nelidská, nekřesťanská a bezprávná ukrutenství (na ta veliká, neslýchaná, nelidská, ale hovadná a nekřesťanská, bezprávná urkutenstvie) způsobená uherským králem Zikmundem (Sigmunda, krále uherského), který nepřestává, k radosti lakomého duchovenstva a Němců (k libosti kněžstvu lakomému a jazyku německému), pálit a hubit Čechy a další slovany (proti lidem jazyka českého a slovanského), zabíjet nevinné děti, panny, vdovy i manželky a muže (dietky nevinné roztínajě, panny, vdovy i manželky, nešlechetně a zpohanile nášilím hovadným podávené rozsekávajě a muže vražedlně hubě a pále), a přitom své chování omlouvat obranou katolické církve (pod obranú sobě lstivě složenú kostela Římského).
Dále má poselstvo požádat krále o zákrok, ukončení uvedeného ukrutenství a záchranu Čechů, jejíž řeč je polštině nejvíce podobná. Dále má připomenout, že Zikmund uděluje úřady v Českém království Němcům a snaží se o to, aby v zemi nezůstal nikdo, kdo by neovládal němčinu (aby ižádný v těch miestech toho Královstvie českého nezuostával, ktož by dobřě německy neuměl). Tím má poselstvo zdůvodnit oslovení polského krále; dovolat se má dřívějšího poselstva vedeného Hynkem Kolštejnským z Valdštejna (panem Hynkem z Waldsteina) a požádat krále o odpověď, aby mohl být seznámen s dalšími záměry pražských měst. Následně má být dotázán, zda hodlá hájit, bránit a naplňovat čtyři artikuly (čtyři artikule) a má být seznámen s jejich níže uvedeným obsahem. Pokud bude jeho reakce kladná, tehdy má být vybídnut k přijetí artikulů.
Nadto má poselstvo vybídnout krále nebo velkoknížete ke složení slibu držet, naplňovat a rozšiřovat čtyři artikuly v Českém království, Moravském markrabství (v Markrabství moravském) i v dalších zemích (i po jiných po všěch svých zemiech i kdež kolivěk jinde bude moc mieti). Dále se má poselstvo zasadit o obranu a svobodu pravd božích na základě Písma (kteréž koli z Písma svatého pojdú a dovedeny Písmem svatým budú), postoupení veškerého majetku řeholních řádů a kapituly pražské i vyšehradské (všěcka zbožie mnichovská, jeptiščie, kanovničie i jiných všěch kněží pražských i vyšehradských) pražským městům náhradou za způsobené škody. Podobně má dojít k postoupení veškerého majetku katolického duchovenstva dalším městům, která utrpěla ve válce škody, aby prostřednictvím konfiskovaného majetku mohlo dojít k jejich obnově; zbylý majetek má být využit na obecné dobré. Dále má zajistit zachování obsazených úřadů v zemi (aby každý v svém řádu a stavu v Království českém byli podle pána Boha a spravedlnosti zachováni a bráněni) a zabránit udělování úřadů Němcům a dalším cizincům (jiní cizozemci), kterým má být bráněno v účasti v radách, pokud se budou týkat zemských záležitostí. Konečně má zajistit potvrzení konfiskace majetku uteklých i vyhnaných měšťanů (aby zbožie všecka vyběhlých a vyhnaných měšťan bez jich navracovánie k obecnému dobrému byla přichýlena).
1. Svobodné a řádné kázání slova Božího v celém Českém království, bez jakýchkoliv překážek ze strany duchovních (aby slovo božie po Království českém svobodně a bez přěkazy od křěsťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno).
2. Svobodné přijímání eucharistie pod obojí způsobou nejen duchovními, ale i prostými věřícími (aby velebná svátost těla a krve božie pod oběma zpósobama chleba a vína všem věrným křesťanóm, jimž hřiech smrtedlný nepřekážie, svobodně byla dávána podle ustanovnie a přikázánie spasitele).
3. Odnětí statků duchovním, aby nebyli odváděni od svého původního poslání (že mnozí kněžie a mniši světským právem panují nad velikým zbožím tělesným proti Kristovu přikázání a na přěkazu svému úřadu kněžskému a k veliké škodě pánóm stavu svěckého, aby takovým kněžím to neřádné panovánie odjiato a staveno bylo a aby podle čtenie nám příkladně živi byli a navedeni byli k stavu Kristovu a apoštolskému).
4 Potírání zjevných smrtelných hříchů se ve všech společenských stavech a očištění dobrého jména země (aby všickni hřiechové smrtedlní, a zvláště zjevní, a jiní neřádové zákonu božiemu odporní řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, aby v každém stavu byli stavováni a kaženi a zlá a křivá pověst o této zemi aby vyčištěna byla, a tak aby sě obecné dobré dalo království a jazyku českému).
- Pod textem: Legatio facta ab Hussitis Bohemicis ad regem Poloniae, quem sub certis conditionibus eligere volebant in regem Bohemiae.
- A: N/A
- B: NA Praha; APA; inv. č. 51 (stará sign. Mis. II. 14)
- A: N/A
- B: Monasterium
- Novotný 1924, s. 100–101, 106–110
- Auštěcká 1925, s. 72, pozn. 127
- Macek 1952b, s. 20
- Macek 1955-II, s. 271
- Bar 2023a, s. 258, 261
Přepis regestovaného dokumentu
Pošelstvie, kteréž od obcí měst Pražských Velikého a Nového k králi polškému anebo ke knězi velikému má učiněno býti, v tom tento obyčej má zachován býti:
Najprve tato žaloba aby prošla po pozdravení obyčejěm, kterýž sě dieti má napřed od těch obcí Pražských měst i ode všěch pánuov, rytieřóv i panoší, zeman, měst i jiných obcí Království českého k zákonu božiemu a k slitování jazyku slovanského a k obecnému dobrému královstvie Českého příchylných. Takto tedy aby žalováno bylo:
Najjasnějšie knieže a pane, pane nám najmilostivější! Velebnosti Vašie jakožto králi spravedlivému a k jazyku našemu českému z přirozenie příchylnému žalostivě žalujíce túžíme na ta veliká, neslýchaná, nelidská, ale hovadná a nekřesťanská, bezprávná ukrutenstvie, kteráž sě dějí v našěm Království českém od Sigmunda, krále uherského, proti pánu Bohu všěmohúciemu, jeho svatým pravdám, v zákoně jeho svatém pevně založeným i proti lidem jazyka českého a slovanského, kterýž je bez viny i příčiny všelikak pro dojitie cti ciesařské jemu poslíbené a k libosti kněžstvu lakomému a jazyku německému páliti a hubiti nepřestává, dietky nevinné roztínajě, panny, vdovy i manželky, nešlechetně a zpohanile nášilím hovadným podávené rozsekávajě a muže vražedlně hubě a pále pod obranú sobě lstivě složenú kostela Římského, jemu v těch nešlechetnostech nekřesťansky nákladného a povolného.
Protož prosímeť pro pána Boha a pro osvobozenie zákona jeho svatého, všemu křesťanstvu potřebně spašitedlného, aby sě k tomu přičiniti ráčil, a ukrutenstvie takového jemu dále k vyplenění všěho jazyka slovanského nedopúštěti; neb poraženie našeho jazyka českého, jakož z jistých příčin porozumieváme, polského bylo by vyhlazenie pro příchylnost našemu jazyku přirozenú. Nebť ten král miesta v Království českém Němcóm cizozemcóm ǁ fol. 1v zapišuje na shlazenie jazyka českého ve všech miestech jemu příchylných volaje, aby ižádný v těch miestech toho Královstvie českého nezuostával, ktož by dobřě německy neuměl.
Pro ty jisté bezprávnosti k Vaši Velebnosti sě utiekáme, pošelstvie dřevnieho, panem Hynkem z Waldsteina od nich obcí k Vaši Velebnosti vyslaného, potvrzujíc, žádáme od Velebnosti Vašie odpovědi milostivé, abychom dále úmysl obcí našich velebnosti Vaši zeviti mohli nám dále poručený.
Potom jakož na odpovědi srozumějí, ohlašiece čtyři artikule, o něž jsme sě zašadili, ot nich tištěni jsúce, jestli že by těch hájiti, brániti a jě skutečně vésti s svými se všěmi poddanými mienil, jeho za krále požádati pod jistotú hodnú a k tomu běhu poctivě slušnú, jakož dále od mistróv našich v tom poselství vyslaných dóvod těch čtyř kušóv i jiných všěch potřebností Písmem svatým stálým a dóvodným k králi tomu požádanému, ačby v čem pochyboval, zřetedlně má ukázán býti.
A jestliže by král k tomu požádaný příchylen byl a poslové to jistě poznali, tehdy jménem prosby tito artikulové aby na Jeho Milosti byli od obcí požádáni. Pakliby kto to požádánie Jeho Milosti rušiti chtěl, světští proti svěckým odpierati obyčejem svým mají a mistři proti mistróm a duchovním obyčejem mečě duchovnieho Písmem svatým dóvodného.
Item aby v tom poselství najprve bylo mluveno před kniežetem anebo před králem o ty čtyři kušy, o kteréž válku vedem a velikú úzkost a nesnázi trpíme, aby ty kušy král nebo knieže slíbil držeti a skutečně jě sám plniti i jiné své poddané k témuž vésti, a ty kušy v Království českém ǁ fol. 2r a v Markrabství moravském i po jiných po všěch svých zemiech i kdež kolivěk jinde bude moc mieti rozšířiti.
Item aby všecky pravdy božie, kteréž koli z Písma svatého pojdú a dovedeny Písmem svatým budú, byly od něho bráněny, dopuštíny a svobodu měly bez přěkážky.
Item aby všěcka zbožie mnichovská, jeptiščie, kanovničie i jiných všěch kněží pražských i vyšehradských byla na obec Pražskú obrácena a to pro záhubu velikú té obcě a pro války veliké a náklady těžké, kteréž jsú činili pro pravdu a pro zákon boží. Též i jiná města, kteráž jsú v té při zašla a pro tu při jsú pohubena, aby kněžského zbožie, kteréž k nim příleží, požívala a tiem aby sě mohla lépe opravovati. A zbožie všěch jiných mnichóv a kněží aby vedle rady obcě bylo obráceno na dobré obecné podle pána Boha.
Item aby každý v svém řádu a stavu v Království českém byli podle pána Boha a spravedlnosti zachováni a bráněni.
Item aby ve všem Království českém Němpci a jiní cizozemci nižádného úřadu neměli ani drželi, ani v kterých radách při králi bývali, což by sě toho královstvie dotýkalo.
Item aby zbožie všecka vyběhlých a vyhnaných měšťan bez jich navracovánie k obecnému dobrému byla přichýlena.
Najpv aby slovo božie po Království českém svobodně a bez přěkazy od křěsťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno.
Druhé aby velebná svátost těla a krve božie pod oběma zpósobama chleba a vína všem věrným křesťanóm, jimž hřiech smrtedlný nepřekážie, svobodně byla dávána podle ustanovnie a přikázánie spasitele. ǁ fol. 2v
Třetie že mnozí kněžie a mniši světským právem panují nad velikým zbožím tělesným proti Kristovu přikázání a na přěkazu svému úřadu kněžskému a k veliké škodě pánóm stavu svěckého, aby takovým kněžím to neřádné panovánie odjiato a staveno bylo a aby podle čtenie nám příkladně živi byli a navedeni byli k stavu Kristovu a apoštolskému.
Čtvrté aby všickni hřiechové smrtedlní, a zvláště zjevní, a jiní neřádové zákonu božiemu odporní řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, aby v každém stavu byli stavováni a kaženi a zlá a křivá pověst o této zemi aby vyčištěna byla, a tak aby sě obecné dobré dalo království a jazyku českému.
Dle digitalizátu opisu.
Překlad regestovaného dokumentu (Litevština)
Pasiuntinybě, kurią Pragos Didysis ir Naujasis miestas turi nusiųsti pas Lenkų karalių arba Didįjį Kunigaikštį , turi laikytis šių papročių:
Visų pirma , kaip reikiant pasveikinus, vardu anų Pragos miestų ir visų ponų, riterių ir pažų , bajorų ir kitų Čekų karalystės miestų bei kaimų, kurie palankūs Dievo Įstatymui ir Čekų karalystės labui, turi būti įteiktas skundas. Skundas turi būti išreikštas šiaip:
Šviesiausias Kunigaikšti ir Pone, mums maloningiausias Pone! Mes nuliūdę skundžiamės Jūsų Didybei, kaip teisingam karaliui ir iš prigimties palankiam mūsų, čekų, kalbai tais didėliais, negirdėtais, nė žmoniškais, bet gyvuliškais ir nekrikščioniškais, neteisėtais žiaurumais, kuriuos mūsų, Čekų, karalystėj daro Zigmantas, Vengrų karalius, visagaliam Viešpačiui Dievui, Jo šventoms tiesoms, Jo šv. Įstatymu tvirtai pagrįstoms, ir čekų bei slavių tautybės žmonėms, kurių be kaltės ir priežasties, jam žadėtajai ciesoriaus garbei pasiekti ir šykščių kunigų bei vokiečių tautos malonumui, nepaliauja deginęs, naikinęs, pjaudamas nekaltus kūdikius, nepadoriai ir pagoniškai gyvuliška jėga kapodamas pasmaugtas mergaites, našles ir žmonas ir žmogžudiškai naikindamas ir degindamas vyrus, klastingai dangstydamasis Rymo bažnyčios apsauga, kuri tuosė nepadoriuose, nekrikščioniškuose darbuose jį palaiko ir jam pritaria.
Todėl prašome Viešpaties Dievo ir Jo švento Įstatymo atvadavimo, visai krikščionijai išganymui reikalingo, vardu prisidėti prie to ir neleisti jam daugiau daryti tokių žiaurumų visų slavių kalboms išnaikinti; nes mūsų, čekų, kalbos išnaikinimo pasėka, kaip tam tikros priežastys leidžia tai suprasti, būtų lenkų kalbos išnaikinimas dėl natūralios giminystės su mūsų kalba. Nes tas karalius Čekų karalystėj miestus užrašinėja svetimšaliams vokiečiams, norėdamas išnaikinti čekų kalbą, visuose jam palankiuose miestuose skelbdamas, kad anuose Čekų karalystės miestuose nepasiliktų nė vienas, kuris gerai nemoka vokiškai.
Dėl tų neteisėtumų mes kreipiamės į Jūsų Didybę, patvirtindami anksčiau siųstą pas Jūsų Didybę anų miustų pasiuntinybę su Hynku iš Valdšteino priešakyje ir prašome Jūsų Didybės malonaus atsakymo, kad galėtume Jūsų Didybei toliau sakyti mūsu miestų mums duotus pasiūlymus.
Po to, paskelbę keturis straipsnius, už kuriuos mes stovime, kurie mus jungia, kaip supras iš atsakymo, kad jis nori juos saugoti ginti ir su visais savo valdiniais žada juos laikyti, turi jį kviesti karalium su tam tikra garantija, kaip tokiam reikalui tinka; jei karalius kuo nors abejotų, su pasiuntiniais išsiųstieji meisteriai kviestajam karaliui turi aiškiai išdėstyti keturių straipsnių ir kitų dalykų rėmimąsi šventuoju Raštu, kuris yra tikras ir įtikinąs.
Ir jei kviestasis karalius būtų tam palankus ir pasiuntiniai tikrai tai pastebėtų, tada, pagal prašymą, iš miestų pusės turi reikalauti, kad Jo Didybė priimtų šiuos straipsnius. Bet jei kas norėtų trukdyti Jo Didybės kvietimą, pasaulininkai savo būdu turi priešintis pasaulininkams, o meisteriai meisteriams dvasiniu būdu, dvasios kalaviju, šv. Raštu įtikindami.
Taip pat toji pasiuntinybė pirma turi kalbėtis su kunigaikščiu arba karalium apie tuos keturis straipsnius, dėl kurių mes kariaujame, kenčiame priespaudą ir vargus, kad kunigaikštis arba karalius pažadėtų tuos keturis straipsnius laikyti, tikrai juos pildyti pats ir savo valdinius versti pildyti juos, skelbti Čekų karalystėj bei Moravijos markgrapystėj, visuose kituose savo žemėse ir kitur, visuose kituose savo žemėse ir kitur, kur tik galės.
Taip pat, kad visos Dievo tiesos , kurios eina iš šventojo Rašto ir bus šventuoju Raštu įrodytos, būtų jo saugojamos, leistos, laisvos, nekliudomos.
Taip pat, kad visų vienuolių, kanauninkų ir visų kitų Pragos bei Vyšehrado kunigų turtai būtų atiduoti Pragos miestui – dėl to, kad miestas turėjo didelių nuostolių ir didelių karų bei sunkių naštų dėl tiesos ir dėl Dievo Įstatymo. Taip pat, kad ir kiti miestai, kurie buvo įtraukti į tą ginčą ir dėl to ginčo buvo naikinami, galėtų naudotis kunigų turtais, kurie jiems priklauso, ir kad dėl to geriau galėtų atsistatyti. Ir kad visų kitų vienuolių bei kunigų turtai, miesto tarybos nutarimu, būtų suvartoti bendram labui, kaip to nori Viešpats Dievas.
Taip pat, kad visi Čekų karalystėj būtų palaikomi ir saugojami savo luome ir savo būklėj, kaip reikalauja Viešpats Dievas ir Jo teisingumas.
Taip pat, kad visoj Čekų karalystėj vokiečiai ir kiti svetimšaliai neturėtų jokios tarnybos, niekur netarnautų karaliaus taryboje, kuri sprendžia karalystės dalykus.
Taip pat, kad visų išbėgusių ir ištremtųjų piliečių turtai, jiems negrįžus, būtų suvartoti bendram labui.
Pirma, kad po visą Čekų karalystę laisvai ir be kliūčių krikščionių kunigų būtų skelbiamas ir sakomas Dievo žodis.
Antra, kad Dievo Kūno ir Kraujo kilnusis Sakramentas laisvai būtų dalinamas pagal Išganytojo paskyrimą ir įsakymą abiem – duonos ir vyno – pavidalais visiems ištikimiems krikščionims, kurie neturi mirštamos nuodėmės.
Trečia, kad daugelis kunigų ir vienuolių pasauline teise valdo didelius materijalinius turtus priėš Kristaus įsakymą ir su žala savo kunigo tarnybai bei pasaulinio luomo ponų dideliam nuostoliui; todėl tokiems kunigams tas neprideramas valdymas turi būti atimtas ir sustabdytas, kad jie pagal Raštą gyventų mums pavyzdingai ir būtų įstatyti į Kristaus bei apaštalų gyvenimo kelią.
Ketvirta , kad visos mirštamosios nuodėmės, ypač viešosios, ir kiti nepadorumai, kurie priešinasi Dievo Įstatymui, visuose luomuose būtų tvarkingai ir išmintingai raunami ir naikinami tų, kurie tam reikalui turi savo tarnybą (urėdą); kad ši žemė būtų apvalyta nuo blogos ir kreivos paskalos; kad taip būtų dirbama bendram Čekų karalystės ir kalbos labui.
dle překladu Beblavý 1930, s. 56–60, č. 2.