Mikuláš Pysk (Mikuláš Pysk) ustanovuje před konšelem Janem Domašinským (Jan Domašinský, v ty časy konšel etc.), slovutným panošem Hemachem (slovutný panoš Hemach) a farářem Vysokého Mýta Hánkem (a kněz Hánek, farář svrchupsaného města Mýta) svou poslední vůli, aby předešel případným svárům. Předně odkazuje svému bratru Janu Těchlovci z Dobříkova (svému milému bratru) k jeho zaopatření (k chlebu a ku pivu) dobře vystavěný kamenný dvůr v Řestocích se vším příslušenstvím (dvuor v Žestocích dobře vystavený se vším, což tu jest, i kamenem vystaveno), poli, které je oráno a nemá být oráno jinými kolem rybníka (se vší rolí ornú, jakož ty sám dobře vieš, kterak se nynie voře, aby jinak vorána nebyla od tvých ratajóv okolo toho rybníka), který zachoval své dceři jako věno (aby na to byla vydána a vypravena, bude-li živa, za muž). Rovněž ponechává své dceři druhý rybník poblíž velikého rybník a prut louky (druhý rybník tudiež blíž pod velikým, item prut lúky). Pokud by jeho bratr zemřel brzy, připadne uvedené zboží jeho dceři. Dále odkazuje své dceři velkou louku, stráň, vrby pod rybníky a všechen plat v Řestocích spolu s uvedenými dvěma rybníky (lúku velikú a stráň a vrby pod rybník, a všicek plat tudiež v Žestocích s svrchupsanými dvěma rybníky právem dědičným). Pokud by jeho dcera zemřela, připadne uvedené zboží jeho bratru.
- Kartotéky A. Sedláčka (čeština)
- AČ XXXVII/3, s. 1657, č. 10, pozn. 14
Přepis regestovaného dokumentu
L. b. MCCCCXXXVI, ten pátek po oktábu božieho narozenie, staly sú se tyto věci dolepsané a poručenie skrze p. Mikuláše Pyska u Vysokém Mýtě v jeho domě před obědem svrchupsaného dne i při tom sú byli opatrní muži, Jan Domašinský, v ty časy konšel etc., a slovutný panoš Hemach a kněz Hánek, farář svrchupsaného města Mýta. Mikuláš Pysk jsa při dobré paměti promluvil jest k svrchupsaným tato slova: páni konšelé najmilejšie! oznamuji a osvědčuji vám, že chci, aby kněz Vaněk popsal mi poručenstvie a jiné věci, kteréž jemu okáži tajně, neb chci aby to tajno bylo nynie; proto jestli že mne pán buoh povolá k sobě, prosím vás, abyste těch věcí svědkové byli, že sem tak rozkázal psáti, cožkolivěk jest popsáno, aby to před vámi čtěno bylo po mé smrti, před mými přátely, a najprvé aby jeden za druhého slíbil, aby potom mezi nimi sváruov nebylo, a aby tak drželi a přijeli ode mne vděčně moji milí přátelé, jakožť sem já poručil a popsati rozkázal, aby spomínali na mú duši a na mé dluhy, jakž komu viece nebo méně poručeno jest a konšeluov žádám, aby vyznali, že z mé vuole tyto věci popsány jsú a ne jinak, než tak aby držány byly od nich přátel. Item dvuor v Žestocích dobře vystavený se vším, což tu jest, i kamenem vystaveno, se vší rolí ornú, jakož ty sám dobře vieš, kterak se nynie voře, aby jinak vorána nebyla od tvých ratajóv okolo toho rybníka, jakož já tobě toho doufám, jako svému milému bratru, neb sem ten rybník dceři své zachoval, aby na to byla vydána a vypravena, bude-li živa, za muž; a druhý rybník tudiež blíž pod velikým, item prut lúky; protož najmilejšie bratře k chlebu a ku pivu dávám tobě ten dvuor, a jestli že tě pán buoh brzo umořie, věřímť jako bratru, že toho neodejmeš od mé dcery. Item tudiež v Žestocích lúku velikú a stráň a vrby pod rybník, a všicek plat tudiež v Žestocích s svrchupsanými dvěma rybníky právem dědičným ostavuji a jeho dědicství nebo platu málo má, sic aby všecko bylo a příslušelo dceři mé. Item jestližeby mezi tiem dcera umřela, to všecko měj bratr muoj milý Těchlovec, ale nynie toho spolu požívajte a plaťte dluhy.
Intab. de mandato dom. baronum ad hoc spec. deput. Act. a. d. MCCCCLVII, f. II post Viti.