Eliška Škvorecká (Elška Škvorecká) dosvědčuje na vyzvu purkmistra a konšelů Starého Města pražského (purkmistrem a konšely Velikého M. Pr.), že její bývalý služebník Řehoř (Řehoře, někdy služebníka jich) vrátil Prokopu Bervíkovi (Prokop Beník) sedm stříbrných lžic, dřevěný pohárek na stříbrných nožičkách a velký jantarový růženec (sedm lžic celých střiebrných, koflíček dřevěný na střiebrných nožičkách a axtynový veliký páteř); kromě toho viděla u svého muže Jana Ohništka ze Škvorce (u svého muže ohništko) ozdobnou tkanici (navazadlo) a když se vyptávala, kde se vzala, odpověděl jí, že mu ho dala Barbora, manželka Prokopa Bervíka (Barbora, manželka Bervíkova). Barbora Bervíková rovněž přinesla na Škvorec (na Škvořec) starý černý atlasový kabátec (kabátci črném starém atlasovém), přičemž všichni pacholci v něm chodili a posmívali se mu, že jde o kroj.
- A: AHMP; Sbírka rukopisů; rkp. 2099; fol. 304 (kniha shořela roku 1945)
Teige 1922, s. 198, č. 45, klade zápis do 21. srpna 1430. To odpovídá textu záznamu, kde se hovoří o pondělí před Bartolomějem (fer. II. ante Bartholomei). Vzhledem ke ztrátě pramene není možné datum ověřit.
Přepis regestovaného dokumentu
Paní Elška Škvorecká otázána jsúci pány purkmistrem a konšely Velikého M. Pr., co by jí bylo svědomo o některakých věcech, o kteréž jesti Prokop Beník Řehoře, někdy služebníka jich, nařekl, vyznala jest, že Řehoř témuž Beníkovi počestně vrátil jest sedm lžic celých střiebrných, koflíček dřevěný na střiebrných nožičkách a axtynový veliký páteř. A to když jest jemu vrátil, z ničehuož viec viny jemu nedal. Také jest vyznala, že navazadlo u svého muže ohništko jest viděla, a o to když jest jeho otázala, kde by je vzal, řekl jest, že paní Barbora, manželka Bervíkova, jemu jest je dala. O kabátci črném starém atlasovém jest také vyznala, že svrchupsaná paní Barbora Bervíková k nim na Škvořec jej s sebú jest přinesla a tu téměř všichni pacholci v něm sú chodili jemu sě smějíc, že jestí byl kroje a dlela starodávnieho. Act. fer. II. ante Bartholomei.