Jan z Maulbronnu (fratres Johannes prior) a Jan Nider (Johannes Nider) oznamují Janu z Dubrovníka, že jakmile za ním vyrazil včerejší posel, jistý mladý muž (hesternus nuntius, quidam scilicet juvenis), který má sloužit u pana Vavřince (ut famuletur domino Laurentio), obdrželi listy, jejichž opisy mu posílají; má je dát přeložit do němčiny někým spíše prakticky prakticky zkušeným než příliš učeným. Vyjadřují radost, že Pražané (Pragenses) se od obou zmíněných listů distancovali, což je potěšující, neboť zvláště druhý z nich se vzdělaným lidem zdál značně záludný. Protože z listů Pražanů adresovaných do Chebu (ad Egrenses) a odtud k nim do Norimberku je zřejmé, že Chebané nechtějí a ani nemohou zaručit bezpečnost českých poslů při cestě do Chebu, jsou však ochotni zajistit jejich bezpečnost během pobytu ve městě. Podobně není jisté, zda Plzeňané (Pilznensibus) a obyvatelé jejich kraje (aliis in eorum districtu constitutis) zajistili nebo včas zajistí glejty pro české poselstvo, přestože o to byli pořádani koncilem (a vobis), králem Zikmundem (domino rege), braniborským markrabětem Fridrichem I. Hohenzollernským (dominis etiam marchione), vévodou Janem z Neumarktu (duce Johanne) a nuncii (nobis). Dokonce se dozvěděli, že by někteří katolíci, kteří okupují církevní a klášterní zboží, dohodu neradi viděli, nunciové však nevěří, že by na tom schůzka mohla ztroskotat, prokážou-li Češi dobrou vůli. Domnívají se, že k porušení dohod nedojde, i kdyby nebyly zajištěny glejty. V každém případě doporučují, aby sám král pověřil někoho s dostatečnou autoritou z okolí protektora Viléma Bavorského, kdo by glejty pro české poselstvo vymohl. Vyjadřují obavy ohledně účasti na koncilu kvůli finančním výdajům; učinili totiž zkušenost, že jeden člověk (quidam, quem non nominamus), který jim cestu přislíbil, se začal vymlouvat na nemajetnost. Oznamují, že následujícího dne (Cras) 14. dubna předloží koncilní listy konšelům Norimberka (consulatui Nurembergensi) a budou trvat na tom, aby měšťané s nimi někoho na schůzku do Chebu vypravili. Podobně se následně obrátí na markraběte a vévodu Jana z Neumarktu. Markrabě a někteří významní konšelé Norimberka se vrátili ze sjezdu ve Würzburgu (de Herbipoli), kde řešili podnik, který hrozí velkým nebezpečím. Bamberg (Babenbergenses) není od Würzburgu příliš daleko a Češi s ním přímo sousedí. Sdělují, že o rytířském podniku již není vidu ani slechu (De militaribus nihil prorsus audimus). Husité (Hussitæ) způsobili Slezanům (Slesitis) značné škody; nadto se celá oblast a mnoho dalších hemží zloději a lupiči (latronibus et præedonibus). To by mělo být varováním pro papeže Evžena IV. (dominum nostrum) a všechny, kteří by chtěli rozpustit koncil, protože to by narušilo harmonii církevní struktury. Žádají o vyrovnání pohledávek pana Heřmana z Ebrachu (domino Eberacensi), aby si od něho nebo jeho společníků mohli v případě potřeby vypůjčit další prostředky. Ubezpečují o své šetrnosti a slibují předložit vyúčtování. Dále uvádí, že vyberou něco z instrukcí, co může být bez obav zveřejněno, a přeloží to do němčiny. Upozorňují na to, že i když někteří husité přicházejí kajícně a ochotně s úmyslem přejít ke katolické víře, ale protože v okolí není nikdo, kdo by je milosrdně přijal, od svého úmyslu ustupují a kvůli přílišné tvrdosti se vracejí ke svým. Žádají adresáta, aby s papežským legátem sjednal nápravu.
Přepis regestovaného dokumentu
Post debitam recommendationem, venerabilis pater et domine! Statim, sicut hesternus nuntius, quidam scilicet juvenis, qui vadit ad vos ut famuletur domino Laurentio, recessit, venerunt nobis literæ, quas copias præsentibus inclusimus; Teotunicas facietis apud vos magis practicum, quam multum literatum transferre. Et gaudemus, quia se utrumque Pragenses declinaverunt; quia secunda litera multis etiam practicis et literatis videbatur non modicum captiosa. Nec nos curamus cum suo notario de gloria contendere, magis autem pro nostra simplicitate sibi hac parte libenter cedimus, tantum in effectu et pura intentione coepta prosequantur. Verum ex parte nos stratum aliquid adhuc habet ambiguitatis, nec minus forsan difficultatis. Quia ut ex literis Pragensium ad Egrenses et Egrensium ad nos perpendere poteritis, Egrenses nolunt se, sicut nec possunt, intromittere de assecurando nuntios Bohemorum veniendi ad se, sed bene apud se manendi. Et licet Pilznensibus et aliis in eorum districtu constitutis sufficienter super hoc a vobis, domino rege, dominis etiam marchione et duce Johanne ac nobis cum instantia scriptum sit, et supplicatum, quatinus hujusmodi securitatem procurent: nondum constat hoc factum esse, sed forsitan adhuc opportune fiet. Satis aliqui timent, quod quidam, qui se gerunt pro fidelibus, bona tamen ecclesiarum et monasteriorum occupant, non libenter viderent plenam concordiam: sed speramus, quod non poterunt finaliter impedire, si Bohemi bonæ fuerint voluntatis. Et si ob defectum hujusmodi securitatis, quod absit, constituta forte dieta prorogabitur, confidimus tamen, quod nostri tractatus quo ad hoc, quantum in nobis erit, non rumpentur. Ideo instandum erit apud dominum regem seriosius, quod alicui in vicinia principi accurate conductum Bohemorum committat, et taliter, quod absque excusatione et tergiversatione quacumque cum effectu commissum exequatur. Nam licet multi ferventes se hactenus ad concurrendum et prosequendum subjectam materiam exhibuerint, timemus tamen, ne propter expensas quantulascunque fiendas sub ænigmate difficultatem nunc ad sanctum remedium esse, faciant ita, sicut per expressum heri quidam, quem non nominamus, si forsan resipiscat, fecit, qui hilariter ad vestram requestam se dixit nobiscum velle concurrere, et heri allegavit penuriam, et incepit dubitare, an venire posset. Sed quidquid sit, de possibilibus nihil a nobis obmittetur. Cras præsentatis vestris literis consulatui Nurembergensi, apud eosdem instabimus quibus poterimus persuasionibus, ut aliquos notabiles de suis nobiscum ad dietam constitutam dirigant; quo facto, ambo ad dominum marchionem idem facturi proficiscemur, deinde ad dominum ducem Johannem alter forsan ex nobis. Idem dominus marchio et quidam notabiles consules Nurembergenses de Herbipoli reversi sunt ad propria, negotio infecto; et magnum haud dubium eadem altercatio in commune comminatur periculum. Ab Herbipoli non valde distant Babenbergenses, et eisdem se confinant Bohemi. Sed merito hoc patimur, quia propriam refugimus salutem. De militaribus nihil prorsus audimus. Hussitæ horrenda Slesitis damna inferunt; latronibus et præedonibus hæc partes et plures abundant. Num merito hoc dominum nostrum, et quoscunque in hoc sibi faventes, ad dissolvendum sanctam vestram congregationem, pacis et salutis procuratricem, moneret? Dissolvat, qui velit, concilium: totam harmoniam ecclesiæ compaginis indubitanter dissolvet et confundet. Utinam non fuisset maledicta hæc massa, seu quecunque sit materia, quæ fomitem tantæ nobis infert maledictionis! Si integra et una fide animas nobis a domino donari peteremus, curam sibi de reliquis modesta nostra adhibita et sobria sollicitudine relinquentes: ipse indubitanter talem in nos non permitteret aut diu toleraret confusionem. De quo satis pro zelo, qui surrepsit. Satisfiat, precamur, cum effectu absque ulteriori mora domino Eberacensi de præstitis, cum gratiarum etiam actione, ut si commissa et imminens necessitas flagitent, amplius apud eundem aut suos mutuum recipiamus. Et confidite, quia de vestris nihil projiciemus, sed frugali necessitate contenti, propitios habentes hospites, gratam faciemus, ut confidimus, de expensis rationem. Fiat etiam promissio et sufficiens cautio de solutione mutuandorum in antea, si res forsan deposcat. Extrahemus etiam sub vulgari nostro aliqua de instructionibus vestris, quæe poterunt sine periculo in palam his prima facie ostendi, quia nobiscum ad tractandum venient, et juxta informationem reverendissimi patris domini ac vestram simul et qualemcunque nostram discretionem, singula masticabimus, moderabimus, restringemus et taliter ordinabimus, quod favente domino de hoc honorem et consolationem vos et vobis faventes habebitis. Veniunt interdum resipiscentes et volentes de Hussitis ad fidem nostram converti; et quia non est in propinquo, qui eos misericorditer recipiat, a proposito resiliunt et ad suos revertuntur, nimium rigorem refugientes. In hoc, ut vobis et domino legato videbitur, provideatis. Altissimus vos dirigat, salutantes et recommendantes, ut noscitis. Utinam nos de proximo læti videamus! Scriptum ipso die Palmarum, anno domini etc. XXXII. Vestræe Paternitati devoti fratres Johannes prior et Johannes Nider.