Pavel z Miličína (Paulus), olomoucký biskup (dei gracia episcopus Olomucensis), vyznává, že mu mistr Jiří (magister Georgius), generální prokurátor olomoucké konzistoře (procurator generalis curie nostre episcopalis Olomucensis), předložil v zastoupení opavských knížat Viléma I. (Vilhelmi) a Arnošta (Arnesti fratrum ducum Oppauie) nadační listinu oltáře sv. Tomáše, Korduly a Kateřiny ve farním kostele Panny Marie v Opavě (Oppauia) se žádostí, aby biskup tuto nadaci potvrdil a zřídil z ní církevní obročí, ke kterému knížata prezentovala jakožto oltářníka kněze Václava Okáče (Wenceslaum Okacz). Biskup Pavel žádosti vyhovuje a listinu, včetně v ní inzerovaných dalších pěti právních pořízení o platech k oltáři, potvrzuje. Inzerované písemnosti jsou tyto:
1. Listina knížat Viléma (Wilhelmus) a Arnošta (Arnestus dei gracia duces Opawie) datovaná v Opavě (Opawie) 10. ledna 1437, v níž tito vyznávají, že se kněz Jan z Nové Cerekve (Johannes presbiter Olomucensis dyocesis de Nowa Katholica) rozhodl zřídit v opavském farním kostele Panny Marie oltář ke cti sv. Tomáše apoštola a sv. panen Kateřiny a Korduly a k jeho nadaci zakoupit roční plat 10 hřiven a 1 věrduňk grošů. Ve své poslední vůli přitom ustanovil, že oltářník, jímž se má stát ctný a ve věcech víry zběhlý člověk, má být povinen sloužit určitý počet mší nejen za spásu jeho duše jakožto fundátora, ale i za spásu duší jeho přátel a dobrodinců. V neděle a ve svátky se pak má, oblečen v rochetě (in superpellicio), spolu s dalšími oltářníky účastnit průvodů. Podací k oltáři náleží opavským knížatům, konkrétně pak tomu, v jehož části města by ležel farní kostel. Jelikož však Jan z Nové Cerekve zemřel dříve, než mohl svůj záměr uskutečnit, přešel tento úkol na opavského knížete Přemka I. (nostro genitori duci et domino Przemkoni). Protože však i on zesnul před uvedením nadání v život, připadla realizace na jeho syny Viléma a Arnošta. Knížata proto žádají olomouckého biskupa Pavla z Miličína (Paulo episcopo Olomucensi), aby uvedený plat připojil ke zmiňovanému oltáři a na místo oltářníka prezentují kněze Václava Okáče (Wenceslaum Okacz presbyterum). Kněz Mikuláš (Nicolaus), správce farního kostela Panny Marie v Opavě, dal ke zřízení nadace svůj souhlas.
2. Listina Jana z Čížkova jinak z Nové Cerekve (Johannes de Czessaw alias de Newkirchen) z 10. února 1413, v níž tento oznamuje, že se souhlasem Konráda Staršího (Conradi Senioris), Konráda Kantnera (Conradi Cantner) a jejich bratří, knížat slezských a pánů olešnických (aliorum fratrum ipsorum ducum Slezie et dominorum Olsne), prodal za 50 hřiven grošů roční plat 5 hřiven grošů Janovi Jakuba Heřmana řečenému z Nové Cerekve (Joanni Jacobi Hermani dicto de Newkirchen), knězi olomoucké diecéze (presbitero diocesis Olomucensis). Prodaný plat, jenž má být odváděn ve dvou splátkách na sv. Michala a na sv. Jiří, zajistil na své vsi Darkovicích (Parwo Darkow) u Hlučína (Hulczen) a na dvoře tamtéž. Vyhradil si ovšem právo zpětného výkupu. Svědkové: Jan z Ketře (Johannes de Keczer) a přísežní z Nové Cerekve (consules ac scabini jurati in Newkirchen).
3. Listina bratří Jakuba (Jacobus), Marka (Marcus), Mikuláše (Nicolaus) a Jana ze Šilheřovic (Johannes fratres germani de Schurgerdorff) ze 14. září 1413, v níž tito vyznávají, že se souhlasem Konráda Staršího (Conradi Senioris) a Konráda Kantnera, knížat slezských a pánů olešnických (Conradi Cantner ducum Slezie et dominorum Olsne), prodali za 30 hřiven grošů roční plat 3 hřivny grošů polského počtu Janu Jakubovu z Nové Cerekve (Johanni Jacobi de Newkirchen), knězi olomoucké diecéze (presbitero diocesis Olomucensis). Prodaný plat, jenž má být odváděn ve dvou splátkách na sv. Michala a na sv. Jiří, zajistili na své vsi Šilheřovicích (Schurgerdorff). Vyhradili si ovšem právo zpětného výkupu.
4. Listina Petra Bevellchena (Peter Beuellchen), fojta z Hatě (richter zu Zeyffersdorff) z 1. května 1413, v níž tento oznamuje, že pro spásu duše své a svých rodičů daroval svému švagru Janovi z Nové Cerekve (Joannis von der Neukirchen) k oltáři, u něhož tento slouží, roční plat ve výši 1 hřivny grošů moravského čísla. Plat ujistil na svém fojtství v Hati (gerichte zu Seiffersdorff), vyhradil si však právo zpětného výkupu.
5. Instrument Matyáše Janova z Petrovic (Mathias Johannis de Petrowicz), kněze olomoucké diecéze (clericus diocesis Olomucensis) a veřejného notáře (publicus imperiali auctoritate notarius), datovaný ve škole v Opavě 24. dubna 1413, v němž tento vyznává, že se před něj dostavil Jan (Johannes), fojt z Velkých Hoštic (judex in Magnohosczicz), a prohlásil, že se souhlasem Petra z Kravař na Strážnici (Petri de Crawarn alias de Straznicz) prodal za 20 hřiven pražských grošů roční plat ve výši 2 hřiven Janu Jakubovu z Nové Cerekve (Johanni Jacobi de Newkirchen), knězi olomoucké diecéze (presbitero diecesis Olomucensis). Prodaný plat, který má být odváděn na sv. Jiří, ujistil na své krčmě ve Velkých Hošticích. Vyhradil si ovšem právo jeho zpětného výkupu. Svědkové: Mikuláš (Nicolao), farář ve Velkých Hošticích (plebano in Magnohoschczicz), Štěpán (Stephano), fojt v Malých Hošticích (judice in Paruohoschczicz) a bratr prodejce (fratre germano dicti Johannis venditoris), Martin Mikulášův z Petrovic (Martino Nicolai de Petrowicz) a Benedikt ze Zlatníků (Benedictous de Zlatnyk), kněží olomoucké diecéze (clericis diocesis Olomucensis).
- Šigut 1962, s. 13‒16, č. 23
- Šigut 1962, s. 16‒18, č. 24
- Šigut 1962, s. 18‒19, č. 25
- Šigut 1962, s. 21‒23, č. 27
- Šigut 1967, s. 44‒45, č. 53
- Šigut 1967, s. 46, č. 54
- Müller – Žáček 2006, s. 373, 375, 385
- Starý 2021, s. 82‒92
- Baletka 2004, s. 251‒270
- Plaček 2001, s. 13
- Jirásek a kol. 2012, s. 325‒328