Ve jméno božie amen. Já Jan z Kravař a z Jičína vyznávám ec. Znamenav, kterak na tomto světě bydlenie věčného nenie, než den ode dne, hodina po hodině k smrti sě vždy blíží, s dobrým rozmyslem, při dobrém rozumu jsa, chtě to, což mi pán buoh popřál mieti mého zbožie dědičného od předkuov mých mně přišlého, jestliže by mne pán buoh neuchoval, aby bylo to zbožie mé řádně rozdáno a tak učiněno vedle rozkázánie mého mými poručníky duolepsanými, což jest dluhuov, aby z toho placeno bylo, i také což bych komu rozkázal z svej milosti dáti, aby dáno bylo. A to rozkázánie mocně tiemto listem činím:

Najprve hrad Fulnek s tiem zbožiem, což k tomu slušie, osviecenej kněžně Agnežce, dědičce Oppavskej manželce mej vlastní, odkazuji u věně její, aby jí z toho nebylo hýbáno, dokovadž by jí čtyř tisíc hřiven gr. nebylo dáno, a když by jí dáno bylo, aby ten hrad s tiem zbožiem se všiem příslušenstviem byl postúpen, komuž bude rozkázáno.

Druhé rozkázánie činím: hrad Jičín i to zbožie, co k tomu slušie, odkazuji urozenému pánu Stiborovi z Cimburga a z Dřevohostic, erbóm jeho, tak aby to věčně při nich zóstalo.

Třetie: hrad Strallmberg i to všeckno zbožie, což k tomu slušie, odkazuji také panu Stiborovi, aby pan Stibor to zbožíe prodada, mé dluhy tiem zaplatil, což sem komu dlužen, a nestačilo-li by na tom, ale Rožnov hrad i s tiem zbožiem, což k tomu slušie, aby pan Stibor prodal a dluhy mé vždy zplatil. A ješče jestliže by vždy nestačilo, ale aby splatě kněžně paní a manželce mej milej věno, hrad Fulnek s tiem se všiem zbožiem, což k tomu příslušie, aby prodal a tiem mé všeckny dluhy zplatil, kteříž se duole píšie; i jiní všelikterací dluhové, ač bych komu co dlužen byl a pozapomenul napsati, ktož by směl řéci a přisíci, aby jemu z toho zaplatil, aby na mej duši to nezóstalo; a zóstane-li co, aby dále rozdal služebníkóm mým, což komu odkáži, jakož se duole píše.

A také jakož mi pan Pertolt ješče dlužen za Krumlov dva tisíce kop grošěv a čtyři sta kop grošev, to také odkazuji panu Stiborovi, jestliže by vždy nestatšelo a dluhuov neměl čím doplatiti, vezma, aby z toho zaplatil a služebníkóm také dal, což odkáži, jakož sě vše duole píše, i také z toho a z jiného, když by první penízi byli, aby pro Buoh chudým rozdal, což odkáži, jakož sě duole popíše, a ostatek, což zbude a zóstane, aby to panu Stiborovi bylo a při něm zóstalo.

Item tento první dluh dlužen sem paní Elšce z Sedlec třidceti kop grošěv kromě úrokuov; Haškovi z Všechovic sto hřiven grošěv jistiny krom úrokuov; Benešovým sirotkóm dobrej paměti z Kujav puol druhého sta kop grošěv, a v tom mají a držie ode mne rychtářstvie v Kujavách, a na to měl sem jim byl list hamfest pravý vyjednati a dáti; protož aby to poručníky mými bylo opatřeno, tak aby oni svým jisti byli. Item sirotkóm z Libhošče šestnácte hřiven sem dlužen; item sirotkóm dobrej paměti z Říského Zdenkovým pět a sedmdesát hřiven grošěv jistiny kromě úrokuov; Janovi Tlačisvětovi seseth sic a sto hřiven jistiny kromě úrokuov; Petrzswaldovi třidceti a sto hřiven grošěv jistiny za úroky a za službu šestdesát hřiven; panu Janovi z Tvorkova, jakož v Ratiboři bydlí, bez čtyř sto kop jistiny kromě úrokuov. Mikolášovi Šumburskému dvě stě kop; panu Mikulášovi Tvarkovskému pět set kop grošěv; Vítovi Bradatému bez jednej sto kop; Binovskému Polákovi šedesát kop; Paškovi padesát kop; Čeňkovi z Kladorub dvamecítma kop; Vilémovi Jeníkovu synu bez jednej třidceti kop; Janovi Bradkovi sto kop; a toť mne pan Janák z toho dluhu měl vyvaditi; panu Dobešovi sto kop; Požarskému čtyřidceti kop; Jindřiškovi Nosovi třinácte kop; Jindřichovi Thamfaldovi čtyřidceti hřiven; Matějkovi bratru Drslavovu čtyřidceti kop; panu Sokolovi sto a jedenmecítma kop; Brujavskému sedmdesát kop; Strusovi třidceti kop; Thasovi čtyřidceti kop; Petříkovi Donátovi třidceti a sto kop; Jiříkovi Sobkovu synu třidceti kop; Šegečovi třinácte kop; Ryskovi třidceti kop; Mikoláškovi Zajíčkovi osm kop; Hanušovi z Jičína devět kop za kuoň, a třinácte kop, ježto mi pójčil hotových; Jindřiškovi z Příbora bez dvú třidceti hřiven, polovici grošěv a polovici črných peněz; Sigmundovi Falkovi padesát kop; panu Tovačovskému dvadceti kop; jakož mne zastúpil od Martina Mnicha; Matičce čtyřidceti kop; paní Habce padesát kop.

Item kterýchž dluhuov napomním, ježto mi z paměti vyšly, buďto že bych také svým lidem dlužen byl v Jičíně, v Bělovci aneb kdežkolivěk jinde, i jiným, ježto by směli pod přísahú řéci, ty také poručníci moji duole psaní mají platiti, aby na mej duši to nezóstalo, jako i tyto, kteříž sě svrchu píšie a menují, ježto druzí listy s rukojměmi mají a druzí na svědomie a druzí listuov nemají; a ti, kteříž listy mají na svědomie s mými pečetmi, ti listové aby túž moc měli a mají mieti, jakoby s rukojměmi byli; a kteříž nemají, ale proto jim vždy má zaplaceno býti; tak jakož by listy mé na to měli, aby na mej duši to nezóstalo.

Item svým dvořenóm dlužen sem koně, pancíře a penieze, a toho nepamatuji, kterak mnoho: jestliže by mne pán Buoh neuchoval, aby ti vystúpili a pravdu každý z nich pověděl, co sem komu dlužen, a to pod přísahú; a to jim všechno aby zaplaceno bylo.

Item o zástavách: Třidcátník držie Pustějov a Bělov v penězích, a s tiem poručnící uhoďte a opatřte, aby jemu jeho dáno bylo, což listové svědčie, kteréž ode mne má. Jindřišek Dichylovský držie Pústkovec v sedmdesáti hřivnách, kteréž sem jemu dlužen spravedlivě; a to jest v kněžnině věnu, protož aby to opatřeno bylo poručníky, aby on svým jist byl. Item také sirotkové Benešovi v Kujavách sedm hřiven platu mají, a to držie v sedmdesáti hřivnách, a na to listu nemají; také aby to opatřeno poručníky, aby svým jisti byli. Mikolášek Zajíček v Albrechticích pod Bělovcem držie zástavu ve stu kopách. A jiné všechny zástavy mocně porúčím panu Stiborovi; ten je vyplacuj aneb s nimi učiň, jakž sě jemu zdáti bude. Jedniť mají listy s rukojměmi a druzí s mú pečetí a podle mne jiných dobrých lidí pečeti na svědomie u jich listuov.

Item toto z milosti svej svým služebníkóm odkazuji, aby jim dáno bylo: najprve Janovi, maršálkovi svému, Mošuov Veliký i Malý dávám ku pravému dědicstvie, a k tomu padesát kop aby jemu dáno bylo; Drslavovi třidceti kop; panu Janovi Závišicskému třidceti kop; Janovi Duoňovi dvadceti kop; Martinovi Žabce dvadceti kop; Kepině dvadceti kop; Bedřiškovi dvadceti kop; Matičce dvadceti kop; Smilovi na Jičíně deset kop; Prokopovi deset kop; Měřičce dvaceti kop; Húdkovi dvadceti kop; Silvestrovi třidceti kop; Třebíčskému dvadceti kop; Petrswaldovi dvadceti kop; Čičavcovi dvadceti kop; Hynkovi Táhlovi padesát kop. Také sem jemu dlužen koně, a za to, což by řekl pod přísahú, aby jemu dáno bylo. Janovi Donathovi třidceti kop; Mstichovi dvadceti kop; Trnavce dvadceti kop; Bavarovi dvaceti kop; Ryskovi dvadceti kop; Hynkovi Thamfaldovi dvadceti kop, a jakož nynie v těchto měrách jemu pobráno a spáleno pro mne, což ztratil, aby jemu za to dáno bylo, což by směl říci pod přísahú. Jindřichovi Thamfaldovi dvadceti kop, a což jemu také pobráno a spáleno podle Hynka pro mne, což by směl řéci pod přísahú, aby jemu za to bylo dáno; Petříkovi Donáthovi dvadceti kop; Němcovi Salabovi dvadceti kop; Šegečovi dvadceti kop; Lithkovu dvadceti kop; Brujavskému dvadceti kop; Strusovi čtyřidceti kop. Klimkovskému třidceti kop; a také sem dlužen jemu nětco spravedlivě peněz; cožkolivěk jest toho, aby jemu dáno bylo, což by směl pod přísahú řéci. Jindřiškovi Dichylovskému dvadceti kop; Matúškovi písaři mému dvadceti kop; Mikoláškovi kuchařovi pět kop.

Item také odkazuji, aby čeledi hradskej na Fulnece bylo dáno deset kop a mezi ně rozděleno. Item odkazuji čeledi hradskej na Štralmberce deset kop, aby mezi ně rozděleno bylo. Item odkazuji čeledi hradskej na Jičíně deset kop, aby mezi ně rozděleno bylo. Item odkazuji čeledi hradskej na Rožnov deset kop, aby mezi ně rozděleno bylo.

Item úředníkóm svým na svých zámcích odkazuji za jich práci, ješto sú mého dobrého hleděli, najprve Machňovi purkrabí fulneckému třidceti kop; Martinkovi Kunwaldskému purgrabí štrallmberskému třidceti kop; Lapce purgrabí rožnovskému dvadceti kop odkazuji; a k tomu jemu sem také nětco dlužen, ješto hotové za mne dal; ale nemoha pamatovati, kterak mnoho, což kolvěk jest toho a směl by řéci pod přísahú, aby jemu dáno bylo. Item Petříkovi Zuberskému, purgrabí jičínskému, také odkazuji dvadceti kop, aby jemu dáno bylo.

Item také aby mezi chudé bylo rozdáno ve jméno božie za mú duši šedesát hřiven mými poručníky duolepsanými.

A když dluhové všeckny vědomie i nevědomie, kteříž sě svrchu píšíe, zaplaceni budú a rozdáno to bude všechno, což sem odkázal, což zbude a zóstane, všechno panu Stiborovi buď.

Protož já svrchu psaný pan Jan mocně tiemto listem poručníky činím tyto: uroz. p. Stibora z Cimburga a z Dřevohostic, bratra mého, a slovutné Jana z Pizdratic, maršálka svého, Mikuláše Strusa z Račína a Drslava z Ochab, mého všeho zbožie, což jeho kolvěk mám, málo neb mnoho; prosím jich a věřím jim jako svým milým poručníkóm, že sobě radni a pomocni budú toho rozkázánie mého konati a tak učiniti a je držeti, až sě úplně dokoná ve všech kusích, artikulích i věcích od najvěších sic až do najmenších bez pochybenie, což jest rozkázáno, jakož sě svrchu píše. A v tom jim nemá žádný másti ani překážeti.

Tomu na svědomie svú sem pečet vlastní s mým dobrým a jistým vědomím přivěsiti dal a kázal k tomuto listu; a pro lepšie jistotu, svědomie a pro památku připrosil sem slovutných panoší, služebníkuov svých věrných, Silvestra z Kralic, Jana Třebíčskému z Pozdětína, Vanka Třidcátníka z Vojetína, Pelehřima Čičavce z Čičova, Jana Donata z Polomě a Oldřicha Trnavky z Prunšperka, že sú své vlastní pečeti podle mne na svědomie k tomuto listu přivěsili. Jenž dán a psán na Fulnece v úterý před středopostiem léta po narozenie syna božieho tisíc čtyři sta třidcátého třetieho léta čtúce.