Purkmistr a konšelé Starého Města pražského (purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského) dosvědčují, že Matěj Hořešovec z Hořešovic (Matěj Hořešovec z Hořešovic) před konšely Jankem z domu U stříbrné hvězdy (před Jankem od střiebrné hvězdy) a Petrem Stehlíkem (Petrem Stehlíkem, spolukonšely našimi) zprošťuje Jindřicha ze Zvoleněvsi (Jindřicha ze Zvoleněvsi), jeho dědice a nástupce (dědice a budúcie jeho) z těch 10 kop grošů ročního platu (z těch desieti kop gr. platu ročnieho a věčného) na dědinách staroměstského měšťana Sezemy z Hořešovic, komorníka desk zemských (Sazemóv, komorníka desk zemských, měštěnína svrchupsaneho města Pražského), a zavazuje se neuplatňovat žádným způsobem na dotčený plat v budoucnu nároky. Rovněž uvolňuje Janovi Rečkovi (Janovi Rečkovi) a sirotkům po Jankovi apatykáři (sirotkóm Jankovým appotekářovým) právo k uvedenému platu a k 70 kopám (k sedmdesáti kopám), za něž byla uzavřena dohoda o uvedený plat, a zavazuje se jim nebránit ve vymáhání a přijímání uvedených peněz.
- A: AHMP; Sbírka rukopisů; rkp. 2099; fol. 340 (kniha shořela roku 1945)
Přepis regestovaného dokumentu
My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského tiemto zápisem na vědomie dáváme všem, že slovutný Matěj Hořešovec z Hořešovic stoje osobně před Jankem od střiebrné hvězdy a Petrem Stehlíkem, spolukonšely našimi, námi z plné rady k tomu vydanými, svobodně a dobrovolně bez přinucenie všelikterakého propustil jest a tiemto zápisem skutečnějie propúštie slovutného Jindřicha ze Zvoleněvsi z těch desieti kop gr. platu ročnieho a věčného, kterýchžto měl jest královým dáním na dědinách Sazemových z Hořešovic, kterýžto plat byl jest Sazemóv, komorníka desk zemských, měštěnína svrchupsaneho města Pražského. Slibuje sě na svrchupsaneho Jindřicha, na dědice ani na budúcie jeho o ten jistý plat nikdy viec nenavracovati ani naň kdy viec sahati sám skrze sě ani skrze které jiné osoby svěcké neb duchovnie, zevně a tajně. Ale ztoho jistého platu již jmenovaného Jindřicha, dědice a budúcie jeho mocně propúštěje, a práva všeho svého, kteréž jest ktomu jistému platu kterakkolivěk měl, s dědici i budúcími svými sě odřiekaje, častopsaného Jindřicha, dědice i budúcie jeho svobodna, quitta i ovšem prázdna po všechny časy budúcie činí. Také svrchupsaný Matěj Hořešovec propustil jest a propúštie Janovi Rečkovi a sirotkóm Jankovým appotekářovým všecko jich právo, kteréž mají k svrchupsanému platu a k sedmdesáti kopám, za něžto smlúva sě jest stala o ten plat, a na to list s rukojmiemi a s visutymi peceťmi jest učiněn. Slibuje jim na upomínání, braní a přijímání na těch jistých peněziech věčně neprekážeti ani k tomu platu sě na věky připoviedati. Actum sabbato in vigilia s. Thome apostoli MCCCCXXXII.