Vévoda Albrecht V. Rakouský souhlasí s tím, aby měšťan Brna Hanušek Tyrolt prodal zástavu mlýna na řece Svitavě na brněnském předměstí Radlas. Albrecht tento mlýn Hanuškovi dříve zastavil, jak o tom svědčí starší listiny (dávno zajisté věrnému našemu Hanúškovi Tyrolt, měštěnu našemu brněnskému, mlýn náš, kterýž v Redleins blíž Brna na vodě Cvitavě leží, dali sme i dáváme k držení i požívání podle zapsání listů na to učiněných). Poté však husité tento mlýn opakovaně vyplenili a vypálili. Hanušek není schopen mlýn obnovit, a proto jej nyní chce prodat. Případný kupec má mlýn držet a využívat za stejných podmínek, za nichž jej dosud držel Hanušek; musí jej však nově vystavit a obnovit. Pokud by se vévoda Albrecht nebo jeho nástupci rozhodli mlýn vyplatit, jsou povinni budoucímu držiteli zaplatit stejnou sumu, v níž měl mlýn zapsán Hanušek, a k tomu veškeré náklady na stavební práce. Zástavní držitel pak musí mlýn neprodleně vrátit.
- A: N/A
- B: český překlad ve zlomku registrech zápisů Markrabství moravského z roku 1459
- A: N/A
- B: roku 1887 uloženo v Museu Království českého; dnes v archivu i knihovně Národního muzea nelze dohledat
Listina odkazuje na minimálně jednu Albrechtovu deperditní listinu, jíž byl markraběcí mlýn na Radlasu zastaven Hanuškovi Tyroltovi (viz regest ). Albrecht v ní zřejmě pouze rozšířil dřívější zástavu poloviny mlýna Hanuškovi králem Zikmundem (viz regest ; příjemce se zde označuje jako Hanušek z Poličky, ale s vysokou mírou pravděpodobnosti jde o stejnou osobu), a to přesto, že Zikmund roku 1429 Hanuškovi nařídil, aby svou polovinu mlýna umožnil vyplatit Rackovi Bubnovi (viz 1429_09_03a), který od roku 1423 držel v zástavě druhou polovinu (viz 1423_xx_xxi). K Zikmundem iniciované výplatě však zřejmě nedošlo a vévoda Albrecht naopak Hanuškovi zapsal celý mlýn (viz regest ), aby mu nakonec již roku 1430 regestovanou listinou povolil prodej této zástavy.
Přestože je tato listina dochována v českém překladu, uvádí se v registru zápisů z Markrabství moravského výslovně, že se jednalo o německou listinu.
Přepis regestovaného dokumentu
Albrecht, Božie milostí vejvoda rakúský, štýrský, korutanský a karniolský, markrabie moravský a hrabě tirolský etc., známo činíme tiemto listem všem vuobec: dávno zajisté věrnému našemu Hanúškovi Tyrolt, měštěnu našemu brněnskému, mlýn náš, kterýž v Redleins blíž Brna na vodě Cvitavě leží, dali sme i dáváme k držení i požívání podle zapsání listů na to učiněných. Ale že potom nevěrní husáci kacieři ten jistý mlýn často jsú vypalovali a ovšem úplně zkazovali tak mnoho, že Hanušek již řečený toho zasě nemohl stavěti a skrz jménem prodaje od sebe odlúčiti jest přinucen: a protož k takovému prodaji a odlúčení naše plné dali jsme a tiemto listem dáváme naše svolení a povolení takovúto měrú, aby ten neb ti, jenž by dřéveřečený mlýn kúpili, ten drželi i toho požívali týmž právem, jako Hanúšek dřéveřečený do sie chvíle držel a jím vládil, a také aby ten zasě stavili i opravovali. A když bychom my, erbové neboli budúcí naši, margrabí moravští, ten mlýn od dřéveřečených kupiteluov neboli potomkuov jejich vyplatiti a zasě chtěli jmieti, tehdy aby oni nám toho bez odpornosti postúpili; avšak toho znamenitě přičiňujíce, že těm kupitelóm, dědicóm nebo potomkóm jejich za to, což jsú za kúpení, za stavení a za opravení řečeného mlýna vědomě vydali a naložili, nade všecko prvé jim sě má dosti státi, lest i faleš každý oddalujíce. K těmto věcem na svědomie a na potvrzenie pečet naše jest k listu přivěšena. Dán u Vídni v pondělí najbližší po hodu Všech svatých, léta Božieho tisíc čtyři sta třidcátého.