Biskup Filibert z Coutances (Filibert, boží a apoštolské stolice milostí biskup Konstanský krajiny Rotomagenské), auditor Jan Palomar (Jan z Polomar archidiakon Barchinonský, auditor sieni papežowy a doktor w práwiech), tourský kapitulní děkan Martin Berruyer (Martin Bernerii, děkan Turonský) a doktor Tomáš z Haselbachu (Tomáš z Haselbach, doktor w swatém písmě), vyslanci koncilu v Basileji (swatého obecnieho koncilium Basilejského … legatowé poslaní) v Českém království (do králowstwí Českého) a Markrabství moravském (markrabstwí Morawského) přijímají z moci generálního koncilu jednotu a pokoj, které uvedené království a markrabství přijaly, sjednaly a stvrdily se vším křesťanstvem, jak oběma stranám dokládají příslušné listiny, a ruší všechny církevní tresty a udělují plné prominutí.
Vyzývají veškeré křesťanstvo i každého jednotlivce, aby nadále nehaněli království a markrabství pro minulé záležitosti, aby je nenapadali a neškodili jim ani jejich obyvatelům, nýbrž aby spolu s nimi zachovávali křesťanský mír; považovali je za své bratry, tedy za zbožné a poslušné syny svaté matky církve, a aby je chovali v bratrské lásce.
Pokud se týká obsahu prvního článku, který poslové království a markrabství doručili svatému sněmu v této podobě: „Svobodné přijímání eucharistie pod obojí způsobou nejen duchovními, ale i prostými věřícími“, došlo se k této dohodě: Češi i Moravané, kteří opravdově a skutečně uznávají mír a církevní jednotu a ve všem ostatním kromě obyčeje přijímání pod obojí způsobou se podřizují víře a náboženským ustanovením všeobecné církve, budou přijímat ti, kteří tento způsob zastávají pod obojí způsobou z moci našeho Pána Ježíše Krista a jeho pravé nevěsty církve. Tento článek pak bude v úplnosti, pokud se obsahu nařízení týká, projednán na svatém sněmu a vezme se v potaz, co v souvislosti s ním má být zachováno ve jménu křesťanské pravdy a co je třeba činit ku prospěchu a pro spásu křesťanstva. Až bude celé toto zkoumání řádně a s rozmyslem provedeno a Češi a Moravané budou prostřednictvím svých poslů nadále žádat možnost přijímání pod obojí způsobou, svatý sněm udělí kněžím království a markrabství právo podávat lidu v jeho prospěch a pro spásu v Pánu pod obojí způsobou, pokud o to zbožně a oddaně požádá, a to ovšem osobám, které již dosáhly věku způsobilosti. Vždy se však musí přihlížet k tomu, aby kněží takto přijímající věřící neustále poučovali, že mají pevně věřit, že pod každou způsobou je přítomen celý Kristus, a nikoli pouze Kristovo tělo pod způsobou chleba a pouze jeho krev pod způsobou vína.
Proto přikazují z moci jim svěřené koncilem pražskému arcibiskupovi (arcibiskupu Pražskému), biskupovi olomouckému (Olomúckému) a litomyšlskému (Litomyšlskému biskupóm) a všem ostatním prelátům pověřeným duchovní správou zajistit přijímání pod obojí a nebránit svěcení utrakvistických kněží. Přikazují všem i každému zvlášť, ať už je jakéhokoliv stavu či hodnosti, nekazit jejich dobrou pověst a neutrhat je na cti. Dále stanovují, že vyslanci Českého království a Moravského markrabství i všichni ostatní, kdo budou chtít přijít na koncil, budou moci bezpečně a řádným způsobem předkládat sporné otázky víry, svátostí, církevních obřadů a reformy církve v hlavě i údech, o nichž bude rozhodnuto spravedlivě a rozumně k Boží slávě a náležité důstojnosti duchovního stavu.
Konečně připomínají prohlášení výše uvedených koncilních vyslanců a Jindřicha Tokeho (Jindřicha Tokke, w písmě swatém mistra kanowníka Magdeburského) v listu z Prahy (w Praze), podle něhož svatý koncil nemá v úmyslu povolit přijímání pod obojí způsobou jen strpěním této možnosti, anebo tak, jak bylo Židům povoleno používat rozlukového listu. Svatý koncil chce totiž ukázat Čechům a Moravanům nitro mateřské lásky, a proto nemůže přijímání povolit tímto druhem svolení, které nevylučuje hřešení. Naopak, chce je oblažit povolením přijímání pod obojí způsobou, které vychází z moci Pána Ježíše Krista a jeho pravé nevěsty církve. Takové povolení je spravedlivé a pro ty, kteří je přijímají, užitečné a spasitelné.
- Vlček 1897, s. 159
- Čelakovský 1920, s. 226–227
- Čelakovský 1921, s. 103–104
- Urbánková 1971, s. 40, pozn. 3
- Šmahel 1993-III, s. 413, pozn. 587
- Šmahel 2011, s. 143
- Šmahel 2011b, s. 134
- Šmahel 2019, s. 69, pozn. 148
- Šmahel 2024, s. 571
Přepis regestovaného dokumentu
In nomine domini nostri Jesu Christi, qui est amator pacis et unitatis, et pro unitate populi Christiani preces porrexit ad patrem: nos Philibertus, dei et apostolicae sedis gratia Constantiensis episcopus provinciae Rotomagensis, Johannes de Polomar, archidiaconus Barchinonensis, apostolici palatii causarum auditor, decretorum doctor, Martinus Bernerii, decanus Turonensis, et Thomas Haselbach, sacrae theologiae professor, sacri generalis Basiliensis concilii ad regnum Bohemiae et marchionatum Moraviae legati destinati: auctoritate sacri concilii recipimus et acceptamus unitatem et pacem per dictos regnum Bohemiae et marchionatum Moraviae acceptas, factas et firmatas, secundum quod utrique parti constat per literas inde confectas, cum universo populo Christiano; tollimus omnes sententias censure, et plenariam abolitionem facimus.
Item auctoritate dei omnipotentis et beatorum Petri et Pauli apostolorum, et dicti sacri generalis concilii, pronunciamus veram, perpetuam, firmam, bonam et Christianam pacem dictorum regni et marchionatus cum reliquo uniuerso populo Christiano; mandantes auctoritate praedicta uniuersis Christiani orbis principibus et aliis Christi fidelibus universis, cujuscunque status, gradus, praeeminentie aut dignitatis existant, quatenus dictis regno et marchionatui bonam, firmam et Christianam pacem observent, neque pro causis dissensionum, pro difficultatibus aliquibus circa materias fidei et quatuor articulorum dudum exortis et agitatis, cum jam sint praedicta capitula complanate, aut pro eo, quod communicarunt, communicant, aut comunicabunt sub utraque specie juxta formam dictorum capitulorum, eos invadere, offendere, infamare, aut injuriari praesumant, sed ipsos Bohemos et Moravos, tanquam fratres bonos et catholicos, ecclesiae orthodoxae filios reverentes et obedientes eidem habeant et fraterna dilectione contractent; hoc declarato expresse: quod si aliquis contra facerit, non intelligatur pax ipsa violata, sed debeat fieri de illo emenda condigna.
Cumque, prout in dictis capitulis continetur, circa materiam communionis sub utraque specie sit hoc modo concordatum: quod dictis Bohemis et Moravis suscipientibus ecclesiasticam unitatem et pacem realiter et cum effectu, et in omnibus aliis, quam in usu communionis utriusque speciei, fidei et ritui universalis ecclesie conformibus, illi et illae, qui talem usum habent, communicabunt sub duplici specie cum auctoritate domini nostri Jesu Christi et ecclesiae, verae sponsae ejus, et articulus ille in sacro concilio discucietur ad plenum quo ad materiam de praecepto, et videbitur, quid circa illum articulum pro veritate katholica sit tenendum et agendum pro utilitate et salute populi Christiani; et omnibus mature et digeste pertractatis, nihilominus si in desiderio habendi dictam communionem sub duplici specie perseveraverint, hoc eorum ambassiatoribus indicantibus, sacrum concilium sacerdotibus dictorum regni et marchionatus communicandi sub utraque specie populum, eas videlicet personas, quae in annis discretionis reverenter et devote postulaverint, facultatem pro eorum utilitate et salute in domino largietur; hoc semper observato, quod sacerdotes sic communicantibus semper dicant, quod ipsi debent firmiter credere, quod non sub specie panis caro tantum, nec sub specie vini sanguis tantum, sed sub qualibet specie est integer totus Christus; et juxta dictorum compactatorum formam dictis Bohemis et Moravis suscipientibus ecclesiasticam unitatem et pacem realiter et cum effectu, et in omnibus aliis, quam in usu communionis utriusque speciei, fidei et ritui universalis ecclesiae conformibus, illi et illae, qui talem usum habent, valeant communicare sub duplici specie cum auctoritate domini nostri Jesu Christi et ecclesiae verae sponsae ejus; hoc expresse declarato, quod per verbum fidei supra et infra positum intelligunt et intelligi volunt veritatem primam, et omnes alias credendas veritates, secundum quod manifestantur in scripturis sacris et doctrina ecclesiae sane intellectis; item cum dicitur de ritibus universalis ecclesiae, intelligunt et intelligi volunt non de ritibus specialibus, de quibus in diversis provinciis diversa servantur, sed de ritibus, qui communiter et generaliter circa divina servantur; et quod postquam nomine regni et marchionatus in universitate hoc suscipietur, si aliqui in divinis celebrandis non statim suscipiant ritus, qui generaliter observantur, propterea non fiat impedimentum pacis nec unitatis.
Idcirco reverendis in Christo patribus archiepiscopo Pragensi, et Olomucensi ac Lutomyslensi episcopis, qui sunt vel pro tempore erunt, universisque singulis ecclesiarum praelatis, curam habentibus animarum scilicet in regno Boemie et marchionatu Morauie in virtute sanctae obedientiae districte praecipiendo mandamus, quatenus illis personis, quae usum habent communicandi sub duplici specie, juxta formam in dicto capitulo contentam, sacrum eucharistiae sacramentum sub duplici specie, requisiti, prout ad unumquemque pertinet aut pertinebit in futurum, ministrent, et pro neccessitate plebis, ut non negligatur, faciant ministrari, et hiis nullatenus resistere aut contraire praesumant; scholares quoque, qui communicaverunt, et deinceps juxta dictorum capitulorum formam communicare vellent, et etiam cum promoti fuerint, et ad eos ex officio pertinebit aliis ministrare sub duplici specie, propterea a promotione ad sacros ordines non prohibeant, sed si aliud canonicum non obsistat, eos rite promoveant eorum episcopi.
Quod si quisquam contra hoc facere praesumpserit, per ejus superiorem debite puniatur, ut poena docente cognoscat, quam grave sit auctoritatem sacri generalis concilii habere contemptam. Universisque et singulis, cujuscumque status, praeeminentiae aut conditionis existant, praesentium tenore districte praecipiendo mandamus, quatenus dictis Bohemis et Moravis servantibus ecclesiasticam unitatem, et utentibus communione sub duplici specie modo et forma praedictis, nemo audeat improperare, aut eorum famae vel honori detrahere.
Item quod ambassiatores dicti regni et marchionatus ad sacrum concilium deo propicio feliciter dirigendi, et omnes, qui de eodem regno vel marchionatu dictum sacrum concilium adire voluerint, secure poterunt ordinato et honesto modo proponere, quicquid difficultatis occurrat circa materias fidei, sacramentorum, vel rituum ecclesiae, vel etiam pro reformacione ecclesiae in capite et in membris; et spiritu sancto dirigente fiet, secundum quod juste et rationabiliter ad dei gloriam et ecclesiastici status debitam honestatem fuerit faciendum.
Item recognoscimus in gestis apud Pragam in cedula, quae incipit: „Haec sunt responsa data per reverendum in Christo patrem D. Philibertum episcopum Constantiensem provinciae Rotomagensis, Johannem de Polemar, decretorum doctorem, archidiaconum Barchinonensem, Henricum Tokke in theologia magistrum, canonicum Magdeburgensem, et Martinum Berrnerii, baccalarium formatum in sacra pagina, decanum Turonensem, legatos sacri concilii generalis, ad quaesita puncta seu dubia, per nonnullos venerabiles magistros et sacerdotes regni Bohemie eis mota,“ hanc esse responsionem scriptam: „Primo dixerunt, quod non est intencionis sacri concilii, permittere communionem sub duplici specie permissione tollerantiae, vel sicut Judaeis permissus fuit libellus repudii; quia cum sacrum concilium viscera maternae caritatis exhibere dictis Bohemis et Moravis intendat, non est intentionis concilii permittere tali permissione, quod peccatum non excludat, sed taliter elargiri, quod auctoritate domini nostri Jesu Christi et ecclesie verae sponsae suae sit licita, et digne sumentibus utilis et salutaris.“