Jan Konradi (religiosi viri fratris Johannis Conradi), bývalý převor karmelitánského kláštera blažené Marie Na Písku (olim prioris b. Marie virg. in Arena fratrum Carmelitanum) na Novém Městě pražském (Nove Civitatis Pragensis), který je nyní správce farního kostela v Tachově (nunc vero commendatarii parrochialis ecclesie s. Wenceslai in Tachowia) v pražské diecézi (Pragensis diocesis), žádá papežský stolec, aby spor o řečený kostel v Tachově, který s ním vede v římské kurii před papežskými soudními auditory Řehoř Guldan, svěřil nějaké spravedlivé osobě žijící v místní oblasti (probo viro in partibus residenti), a pokud by se ukázalo, že mu správa kostela byla udělena po právu, aby mu tato osoba apoštolskou autoritou tuto skutečnost nově potvrdila a zároveň Řehoři Guldanovi (Gregorium Gulden) ve věci řečeného kostela uložila věčné mlčení. Žádost byla zdůvodněna následujícím způsobem: zmíněný farní kostel se uvolnil smrtí jeho posledního rektora Jana Rothomagi (Johannis Rothomagiis) a následně český král Václav IV. (Wenceslaum, Bohemie regem), patron řečeného kostela, prezentoval k němu zmíněného petenta Jana Konradi, jehož pak ke kostelu uvedl pražský arcibiskup Konrád z Vechty. Jan Konradi však měl pochybnosti o právoplatnosti této prezentace a instituce k uvedenému kostelu, požádal tedy papeže Jana XXIII. (dominum Johannem) o řešení. Ten ho uvedl do správy často zmíněného kostela, kterou takto nabyl a dodnes drží. Poté co však zemřel král Václav IV., vyložil uvedený Řehoř Guldan římskému a českému králi Zikmundovi (Sigismundus, Romanorum et Bohemie rex), že zmíněná správa kostela udělená apoštolskou autoritou byla ke škodě sekulárních kleriků a že právě pro takové všelijaké nezvyklosti vznikají v těchto oblastech mezi lidmi různá pochybení a skandály a hrozí tím i nebezpečí pro duše věřících. Král Zikmund ovlivněn tímto falešným výkladem prezentoval zmíněného Řehoře Guldana k farnímu kostelu v Tachovu, ke kterému byl následně uveden mandátem pražského arcibiskupa. Později když byla králi Zikmundovi předložena žaloba jak stranou Jana Konradiho, tak stranou purkmistra, konšelů, přísedících a celé obce města Tachova (magistratuum et iuratorum, scabinorum et tocius communitatis civitatis Tachowiensis) spolu s výpovědí svědků o nuzotě majetků a správě řečeného Jana Konradi, rozhodl řečený král, že spor svěří Fernandovi de Palacios (Fernadum), biskupovi v Lugu (episcopum Lucensem), tehdy apoštolskému legátovi v Českém království (in dicto Bohemie regno apostolice sedis legatus), s tím, že má vyhlásit, která ze stran má právo na zmíněný kostel v Tachově. Řečený legát své šetření uzavřel tím, že větší právo na kostel má Jan Konradi a že v době, kdy král Zikmund prezentoval k tachovskému kostelu Řehoře Guldana, nebyl řečený kostel uvolněn. Poté král Zikmund uznal, že nesprávně činil, když ke kostelu prezentoval Řehoře Guldana, a svou mandátní listinou vyzval konšely a obec města Tachova, aby chránili Jana Konradiho v držbě zmíněného kostela a naopak, aby nedovolili jeho obtěžování ze strany Řehoře Guldana nebo kohokoliv jiného. Řehoř Guldan seznal, že v domácím prostředí nemůže být úspěšný, a proto odešel k římské kurii. Zde ve snaze vymoci si řešení u papežského stolce zamlčel výše uvedený soud před králem a zmíněným papežským legátem, zároveň také argumentoval podobně jako králi Zikmundovi výše uvedenými nezvyklostmi, z nichž plynou různá pochybení a skandály. V důsledku klamavých tvrzení zmíněného Řehoře Guldana pověřil papež Martin V. biskupa spoletánského Jakuba de Campli (dicto domino Spoletano), aby věc vyšetřil, v případě pravdivosti jeho výpovědi, aby listinu papeže Jana XXIII. revokoval a vše v ní obsažené odvolal a aby mu v takovém případě kostel sv. Václava v Tachově udělil. Řečený spoletánský biskup předvolal na žádost Řehoře Guldana Jana Konradiho k papežské kurii. Ten však kvůli obavám z válek, které v jeho vlasti vedou viklefisté (Wiclevistarum) čili husité (seu Hussitarum) proti křesťanům, nemohl bez obav ze smrti odejít ze země k římské kurii a přinést tak originální dokumenty ke své obraně. Proto tehdy postupoval jeho protivník takovým způsobem, že si na biskupovi ve Spoletu vymohl konečný rozsudek, z něhož bylo apelováno. Apelační spor byl svěřen v druhé instanci papežskému auditorovi Geminianu de Prato (Geminiano de Prato), pro jeho nepřítomnost pak papežskému auditorovi Hartungovi Molitoris (domino Hartungo Molitoris), který přistoupil k některým procesním krokům, ovšem bez toho, aby byl vynesen konečný rozsudek. Protože řečený kostel náleží k patronátu římského a českého krále a také vzhledem k tomu, že papežská pověření zakládající se na nepravdách šla proti výše řečenému konečnému rozsudku biskupa v Lugu, a také proto, aby se snížily náklady stran sporu, žádá řečený Jan Konradi, aby byl spor, byť by bylo už před Hartungem Molitoris rozhodnuto, svěřen některému spravedlivému místnímu soudci (probo viro in partibus residenti). Zároveň připomíná, že zmíněný král Zikmund psal apoštolskému stolci jinak ve prospěch Jana Konradiho a jinak ve prospěch svého kaplana Řehoře Guldana.
Papež Martin V. schvaluje supliku s tím, že budou souhlasit obě strany sporu (Fiat de consensu parcium O.).
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 163 (lib. VI de vacantibus per fiat a. quinto), fol. 86r–87v
Přepis regestovaného dokumentu
B. p. Exponitur Sti Vre pro parte dev. oratoris religiosi viri fratris Johannis Conradi, olim prioris b. Marie virg, in Arena fratrum Carmelitarum Nove Civitatis Pragensis, nunc vero commendatarii parrochialis ecclesie s. Wenceslai in Tachowia Pragensis diocesis, et dicitur, quod nuper vacante parrochiali ecclesia per obitum quondam Johannis Rothomagiis, ultimi ipsius possessoris extra Romanam curiam defuncti, dictus frater Johannes exponens ad eandem parrochialem ecclesiam per clare me. dominum Wenceslaum, Bohemie regem, tanquam patronum dicte parrochialis ecclesie rev. domino archiepiscopo Pragensi ad officium instituendi presentatus et demun per ipsum archiepiscopum institutus, denique idem exponens dubitans dictas presentacionem et institucionem viribus non subsistere, dictam parrochialem ecclesiam cum premissorum narracione per olim dominum Johannem vicesimumtercium in commendam eiusdem possessione subsecuta assecutus existit, quam per plura tempora tenuit et possedit, prout hodie tenet et possidet. Quo sic possidente et dicto clare me. domino Bohemie rege, ut domino placuit, vita functo, … dominus Sigismundus, Romanorum et Bohemie rex, exposito sibi per quendam Gregorium Gulden adversarium in causa presenti, quod commenda huiusmodi dicto exponenti auctoritate apostolica facta in detrimentum clericorum secularium redundabat et quod propter tales diversas dissuetudines, que in partibus illis committebantur, errores et scandala in populo generabantur et periculum animarum fidelium imminebat, tandem idem dominus rex, falsis suggescionibus inductus, credens forsitan id sibi licere, dictum Gregorium Gulden adversarium ad dictam parrochialem ecclesiam prefato archiepiscopo Pragensi instituendum presentavit, qui successive per eundem dominum archiepiscopum seu mandato ipsius institutus existit. Premissis itaque postmodum dicto Romanorum regi tam pro parte dicti exponentis, quam magistratuum et iuratorum scabinorum et tocius communitatis civitatis Tachowiensis cum testificacione bonorum fame et regiminis sepedicti exponentis querelantis expositis, idem dominus rex, volens ius ipsius exponentis illibatum observare nec alicui iniusticiam facere, dictas partes ad ... dominum Fernandum, episcopum Lucensem, in dicto Bohemie regno apostolice sedis legatum, remittens et committens eidem, quatenus ius in causa huiusmodi declararet et illum, qui ius haberet in dicta ecclesia, iusticia mediante confoveret, qui quidem dominus legatus, visis utriusque partis iuribus, allegacionibus et munimentis, eidem domino regi, quod predictus exponens in huiusmodi ecclesia parrochiali pocior iure erat et quod dicta ecclesia tempore, quo dictus Gregorius per ipsum dominum regem fuerat presentatus, minime vacabat, exposuit, tandem idem dominus rex, veritate rei huiusmodi reperta, attento per eum, quod male fecerat presentando dictum adversarium, idcirco consulibus et communitati dicte civitatis Tachowiensis per suas patentes litteras commisit et dedit in mandatis, quatenus dictum exponentem in dicta ecclesia et eius possessione defenderent nec ipsum per dictum Gregorium nec aliquem alium in eadem molestare quomodolibet permitterent, ac alias egit et fecit, prout premissa omnia et singula in dictis litteris regiis plenius constant. Cumque … prefatus Gregorius Gulden adversarius videns, quod propter iusticiam dicti exponentis in partibus prevalere non poterat, anhelans iure suo iniuria ad dictam ecclesiam, ad Romanam curiam accedens, de huiusmodi processu ultimate super iure dicte ecclesie ac eius possessione continuanter coram dictis dominis rege et legato, ut premittitur, habito tacito, primas falsas et minus veras causas dicto domino regi alias expositas et propter quas idem exponens fuit, licet iniuste, amotus, de novo eidem St in presenti urbe Rome exposuit, et inter alia, qualiter propter dictam dissuetudinem in partibus illis oriebantur errores et scandala et animarum pericula et quod Stas Vra attentis premissis tam ipsius quam Romanorum regis predicti consideracione super hoc salubriter providere dignaretur. Tandem eadem Stas Vra ad premissa consimili decepcione, sicuti fuerat regia maiestas, mota, credens illa vera esse, dicto domino Spoletano per sua apostolica scripta commisit et dedit in mandatis, quatenus vocatis dicto exponente et aliis, qui forent evocandi, si reperiret ita esse, litteras apostolicas per prefatum olim dominum Johannem vicesimumtercium dicto exponenti concessas et commendam huiusmodi et quecunque inde secuta revocaret, cassaret et annullaret et alia inantea nullius firmitatis existere declararet ipsamque ecclesiam s. Wenceslai … eidem Gregorio conferret et assignaret, prout premissa omnia et singula in mandato apostolico per eandem Stem concesso plenius constat. Verum … licet postmodum dictus exponens de mandato dicti domini Spoletani ad instanciam dicti Gregorii adversarii citatus fuisset compariturus apud curiam Romanam, nichilominus tamen sepedictus exponens propter notoriam et inhumanam guerram, quam illi perdicionis alumpni et sceleratissimi viri, videlicet Wiclevistarum seu Hussitarum secta, contra christianos et christianorum fidem, prochdolor, fovent, non fuit propter mortis periculum ausus dictam patriam exire nec cum suis originalibus munimentis ad dictam curiam Romanam pro sua defensione venire, propter quod dictus adversarius in causa huiusmodi adeo et in tantum processit, quod per dictum dominum Spoletanum contra se reportavit unam diffinitivam sentenciam, a qua appellato et causa appellacionis commissa fuit in secunda instancia … domino Geminiano de Prato auditori et per ipsius absenciam … domino Hartungo Molitoris … auditori, coram quo in dicta secunda instancia processum extitit ad nonnullos iudiciales actus, citra tamen cause conclusionem, quorum omnium et tocius cause statum eadem Stas hic habere dignetur pro sufficienter expressis. Verum … ecclesia huiusmodi, de qua agitur, fuit et est de iure patronatus dicti … domini regis Romanorum et Bohemie pro tempore existentis et melius veritas in partibus quam in Romana curia sciri et iudicari poterit, presertim causa expressa eidem Sti et propter quam ipsa Stas dictam commendam concessam dicto exponenti mandavit revocari, licet surrepticie et per circumvencionem, potissime attento, quod per ipsius domini episcopi Lucensis sentenciam contrarium propositorum dicte Sti repertum est, et ut … omnes et singulas huiusmodi causas partes a laboribus et expensis releventur, dignetur eadem Stas Vra ad se advocare ac illas in eo statu, in quo pendent in dicta secunda instancia coram dicto domino Hartungo, eciam si in eadem sit conclusum, alicui probo viro in partibus residenti una cum suis omnibus incidenciis, dependenciis, emergenciis et connexis … committere et mandare, quod casu, quo reppererit dictum exponentem dictam ecclesiam parrochialem canonico titulo possidere, … ipsi exponenti … ipsam commendam et omnia inde secuta auctoritate apostolica de novo, quociens opus fuerit, confirmet et dicto Gregorio Gulden de et super dicta parrochiali ecclesia in Tachowia perpetuum silencium imponat … , attento eciam, pater sancte, quod dictus … dominus rex Romanorum eidem Sti in favorem dicti exponentis tanquam dilecti capellani sui alias scripsit.
Fiat de consensu parcium O. Datum Rome apud s. Petrum decimo kal. Maii a. quinto.