Král Zikmund (Sigmund z božie milostí Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český etc. král) informuje Haška z Valdštejna, že mu psal urozený Menhart z Hradce (urozený Menhart z Hradce) a stěžoval si, že služebníci jeho zetě, rakouského vévody Albrechta V. Habsburského (syna našeho kniežete Rakúského), navzdory příměří zprostředkovanému Zikmundem až do svatého Jiří (až do s. Jiřie) 23. dubna vyjeli z jeho hradů, zajali mnoho Menhartových mužů, odvedli některé z jeho koní a vozů s vínem a stále přepadají lidi na cestách (jsú jemu mnoho lidí zjímali, několiko wozów wina i koní pobrali, a že služebníci kniežetini ještě wždy na silnici lidem berú). Přestože Menhart již několikrát Albrechtovi poslal listy ohledně této záležitosti, podle mínění Menharta dosud nedosáhl nápravy. Menhart přitom Zikmundovi vyčítá, že tyto škody trpí kvůli němu. Proto Zikmund napsal vévodovi Albrechtovi a požadoval propuštění všech vězňů, vrácení zabaveného majetku Menhartovi (ty wězně propustil a pobrané wěci wrátiti kázal) a prodloužení výše uvedeného příměří o 1 rok (od s. Jiřie až do roka protáhl). Zikmund tedy nařídil Menhardovi svým listem, aby prodloužil příměří s Albrechtem o jeden rok, aby se dotčené záležitosti brzy vyřešily – a žádá Haška, aby zajistil splnění uvedených požadavků. Dále pověřuje Haška dohledem nad plněním jeho rozkazu a informuje ho, že napsal oběma stranám ohledně jeho pověření (jakož sme pak oběma o to psali, že sme tobě to poručili). Pokud by nastaly tak závažné obtíže, že by je nemohl Hašek překonat, má alespoň naléhat na obě strany, aby ponechaly spor na pokoji a dodržovaly příměří až do příjezdu Zikmunda (aby to w dobrotě státi nechali až na nás, a to přímiřie a ty wěci aby před se šly).
Dále Zikmund zpravuje Haška o určitých listech z Čech (z Čech), které naznačují, že jak Pražané (Pražené), tak nepřátelská strana jsou připraveni vyslat své zástupce ke koncilu v Basileji (k tomu swatému koncilium do Bazle) a že se již shodli na některých artikulech, ačkoli někteří se proti tomu nadále staví. Dále se doslechl, že v Čechách se šíří zvěsti, podle kterých se koncil nekoná, a kvůli tomu panují u některých rozpaky. Vysvětluje, že papež Evžen IV. (Otec náš swatý papež) chtěl z určitých důvodů přesunout koncil do Bologne (do Bononie) a odložit jej o 1,5 roku (póldruhého léta) a již v tomto smyslu rozeslal své buly Quoniam alto. Svatý koncil (swaté koncilium), Zikmund a ostatní křesťanští králové a knížata (jiní králi a kniežata křestianská) se nicméně dohodli na nerušeném pokračování koncilu v Basileji, o čemž Zikmund informoval papeže.
Proto naléhavě žádá Haška, aby o této skutečnosti zpravil husity, rozptýlil jejich nedůvěru a povzbudil je k účasti na koncilu. Zikmund důvěřuje Bohu, že husité budou na koncilu poučeni tak, aby se domů vrátili radostně a s mírem pro zemi (že tak zpraweni bohdá budú, že sie wesele a s pokojem té země domów wrátie). Slibuje jim, že husitům podle jejich přání zjedná potřebné glejty (jim gleity potřebné podlé jich žádánie zjednáni budú). Vybízí Haška k nasazení, neboť mu tím vším prokáže mimořádnou službu.
Konečně sděluje Haškovi, že se mu díky Bohu dobře vede a že ve jménu Boha pokračuje ve své cestě do Říma (do Říma). Zpoždění bylo způsobeno krutou zimou a špatnými cestami (pro přewelikú zimu a twrdost těch zlých cest), takže nemohl dříve odjet se značnou družinou, kterou mu poskytl milánský vévoda Filip Maria Visconti (syn náš knieže Medulanský). Zikmund důvěřuje Bohu, že se brzy radostně a čestně vrátí do Čech.
- A: N/A
- B: Manuscriptorium
- UB II, s. 270, č. 790 (němčina)
- RI XI, č. 9045 (němčina)
- Kartotéky A. Sedláčka (čeština)
- RI XI NB/5, č. 315 (v tisku, němčina)
- Friess 1883, s. 68, pozn. 3
- Dobiáš 1936, s. 63, pozn. 191
- Kejř 1985, s. 120, pozn. 106
- Coufal 2020, s. 97, pozn. 209
- Papajík 2025, s. 174, 295
Přepis regestovaného dokumentu
Sigmund z božie milostí Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český etc. král.
Urozený wěrný milý! Psal nám urozený Menhart z Hradce, kterak s zámków syna našeho kniežete Rakúského jsú jemu mnoho lidí zjímali, několiko wozów wina i koní pobrali, a že služebníci kniežetini ještě wždy na silnici lidem berú, a to wše w tom přímiří až do s. Jiřie skrze nás dělaném; a ač je syna našeho často obeslal, wšak jakož nám píše, tehdy mu se ještě nic neodestalo; a dáwá nám Hradecký winu, že to pro nás trpí, etc. I psali sme synu našemu, aby neučinil jinak, než jemu ty wězně propustil a pobrané wěci wrátiti kázal; a k tomu aby to přímiřie s Hradeckým od s. Jiřie až do roka protáhl, a zjednal aby držáno bylo. Též sme také Hradeckému psali, aby to přímiřie s synem naším prodlil až do roka. Protož aby ty wěci spieše k miestu přišly, žádámy od tebe, aby se to tak podlé žádánie našeho stalo; jakož sme pak oběma o to psali, že sme tobě to poručili. Pakliby která nesnáze weliká mezi nimi byla, ježtoby tomu co činiti nemohl, tehdy wzdy sie toho snaž, aby to w dobrotě státi nechali až na nás, a to přímiřie a ty wěci aby před se šly.
Také wěděti dáwáme, že z Čech listy sme měli, kterak Pražené a strana odporná příchylni jsú k tomu swatému koncilium do Bazle poslati, a že jsú již na některých artikuléch přestali, ač sie někteří mezi nimi těm protiwie. I slyšímy, že hlas w Čechách běží, žeby to koncilium nemělo před se jíti, a že sie lidé tiem rozpačejí. Protož wěz, že je Otec náš swatý papež chtěl to koncilium póldruhého léta do Bononie protáhnúti pro někaké příčiny, a byl je bulli na to wyslal. Ale to swaté koncilium, my i jiní králi a kniežata křestianská ustanowili sme sie, že to wždy bez pomčenie jmá před sie jíti; a na to sme k Jeho Swatosti poslali a tak že to před sie pójde. Protož žádáme a prosíme, aby jim to zjewil a je zprawil a nawedl podlé twé múdrosti, aby sie tiem hlasem nerozpačili, než wždy k tomu koncilium přijeli. Neb milému pánu bohu ufáme, jestližeť tam přijedů, že tak zpraweni bohdá budú, že sie wesele a s pokojem té země domów wrátie; a k tomu jim gleity potřebné podlé jich žádánie zjednáni budú. A w tom sie snaž, jakožť tobě wěříme, neb nám zwláštní službu w tom ukážeš.
Také wěz, že se nám zde bohu děkujíc dobře wede, a táhnem we jméno božie již předse do Říma. Neb sme pro přewelikú zimu a twrdost těch zlých cest dříwe táhnúti nemohli s tolikým lidem, kterýž nám syn náš knieže Medulanský k prówodu dal. A ufáme pánu Bohu, že sie skoro, wesele a se ctí k nám domów wrátíme. Dán w Placencí, w neděli před s. Matějem apoštolem Božím, let králowstwi našich Uherského XLV, Římského XXII a Českého we dwanáctém létě.