Purkmistr a konšelé Starého Města pražského (purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského) dosvědčují, že Mikuláš (Mikuláš), měšťan Nymburka (měštěnín z Nymburka), odkázal (dal jest … po své smrti) staroměstskému měšťanu a svému bratru Janovi řezníku (Janovi řezníku, měštěnínu našemu, bratru svému vlastniemu) 1. zpečetěnou listinu na zboží a dědiny v Krňovicích (na zbožie a na dědiny v Krněvicích), na tvrz, poplužní dvůr, selské dvory s platem (na tvrz, dvuor poplužní, dvory kmecie s platem), 2. zpečetěnou listinu na dědiny a zboží v Kratonosech (na dědiny a zbožie v Kratonosiech), na poplužní dvůr, na selské dvory s platem (na dvuor poplužní, na dvory kmecí s platem), 3. zpečetěnou listinu na 2 kopy grošů platu (na dvě kopě gr. platu) v Kratonosech, 4. zpečetěnou listinu od císaře Karla IV. (ciesaře Karla) na zboží v Krňovicích a další listiny (také všechny jiné listy) pod podmínkou, že v případě úmrtí jednoho z jmenovaných bratrů má veškeré zboží uvedené v listinách připadnout synům zemřelého a přeživšímu bratru (na toho umrlého syny a na živého a svrchupsanych bratřie).
- Sedláček 1900-XII, s. 27
- Mikolášek 1901, s. 374
- Hrady, zámky 1989-VI, s. 228
- Úlovec 2003, s. 367
Přepis regestovaného dokumentu
My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského oznamujem tiemto zápisem obecně všem, že vstúpiv před nás do plné rady našie múdrý a opatrný Mikuláš, měštěnín z Nymburka, svobodně a dobrovolně vyznal jest, kterak listy své, kteréž měl s vysutými pečetmi a s rukojmiemi, jenž svědčí jeden na zbožie a na dědiny v Krněvicích, na tvrz, dvuor poplužní, dvory kmecie s platem; druhý list na dědiny a zbožie v Kratonosiech, na dvuor poplužní, na dvory kmecí s platem, třetí list na dvě kopě gr. platu v Kratonosiech, a čtvrtý list majestát slavné paměti ciesaře Karla na zbožie v Krněvicích, i také všechny jiné listy, jenž na jiná zbožie svědčie, kteréž doma má, dal jest dobrovolně a s dobrým rozmyslem opatrnému Janovi řezníku, měštěnínu našemu, bratru svému vlastniemu, s svú dobrú a plnú vuolí po své smrti tak úplně, jakož ti listové svědčie, aby svrchupsaný Jan i jeho budúcí mohli těch listuov požívati týmž plným právem, jakožto Mikuláš svrchupsaný bez přiekážky všelikteraké. Pod takovúto vymienkú znamenitě položenú: jestli že by z svrchupsaných, totižto Mikuláše nebo Janka, pán Buoh neuchoval, tehda na toho umrlého syny a na živého a svrchupsanych bratřie všecko zbožie na svrchupsaných listech jmenované má spadnúti plným právem. Actum pleno in consilio anno domini millesimo quadringentesimo XXXVII° domino Pessikone magistro civium existente.