Papež Martin V. oznamuje všem křesťanům, že po poradě v konzistoři vynesl se souhlasem přítomných kardinálů konečný rozsudek (definitivam sentenciam), kterým prohlásil Konráda z Vechty, arcibiskupa pražského (Conradus, tunc archiepiscopus Pragensis), za zjevného straníka a zarytého obránce hereze i bludů viklefistů a husitů, kteří se v Českém království (in regno Bohemie) stále rozmáhají na úkor katolické víry; tímto rozsudkem arcibiskupa Konráda exkomunikoval a sesadil z pražského arcibiskupského stolce, zbavil ho všech důstojenství, beneficií, privilegií a církevních i světských svobod a zabavil mu majetky ve prospěch pražské diecéze. Papež také rozhodl, že Konrád má být veřejně zbaven své hodnosti a současně vyhlásil, že jeho osoba má být věrnými křesťany zadržena; všechny lidi, kteří byli smlouvou, přísahou, poddanstvím či jiným závazkem s Konrádem spojeni, papež z těchto povinností osvobodil. Nařídil rovněž všem věrným křesťanům, aby Konráda považovali za heretika, za osobu sesazenou a exkomunikovanou, a aby byla vůči němu uplatňována všechna práva, která byla ustanovena proti heretikům. Papež také nařizuje, aby ti, kteří mají pontifikální hodnost, nebo ti, kterým to přísluší, zbavili Konráda všech svatých svěcení tak, jak si to vyžaduje právo, a rovněž aby všichni adresáti sami nebo prostřednictvím jiných lidí Konráda zajali, drželi ho pod pevným a věrným dozorem a tento konečný rozsudek slavnostně publikovali.
Papež Martin V. zdůvodňuje výše uvedený konečný rozsudek následovně: před časem se ke koncilu v Kostnici (ad Constanciense consilium) dostala veřejně šířená zvěst, že arcibiskup Konrád nebyl jen nedbalý a slabý v postupu proti husitským a viklefským heretikům ve městě Praze, v pražské diecézi a v Českém království (in civitate et diocesi Pragensi ac regno Bohemie), ale nesnažil se proti nim z povinnosti svého úřadu zakročit; naopak jejich bludy a herezi schvaloval a stal se jejich příznivcem. Vzniklo tak silné podezření, že právě proto tato hereze a její bludy zesílily. Kostnický koncil nařídil jistým soudcům, aby vyslechnutím Konráda zjistili pravdu, a pokud by ho uznali vinným, aby proti němu postupovali podle kanonických sankcí. Tito ustanovení soudci pak vyhlásili osobní předvolání (citacionem personalem) Konráda, které bylo na místě (in partibus) v souladu s právem vykonáno. Konrád na svou obranu a ospravedlnění výše řečených obvinění vyslal jisté prokurátory. Poté se vydavatel této listiny, který byl mezitím uveden na papežský stolec, dozvěděl, co již bylo na veřejnosti hlasitě rozšířeno, že Konrád je příznivcem a obráncem hereze a zmíněných bludů, že je přejímá a dogmatizuje, že některé hrady a místa patřící pražskému arcibiskupství měl přenechat a předat do rukou heretiků, že měl s nimi jednat v míru, a že se je nepokusil zadržet, přestože to náleží k povinnostem jeho úřadu; kromě toho však některé bludy vyhlásil na jím svolané synodě (in synodo per eum celebrata) a nařídil všem svým poddaným, aby takto vyhlášené bludy dodržovali a přísahali na ně. Protože obvinění byla velmi závažná a mohla být pravdivá, a žádné výmluvy je nemohly zastřít, pověřil vydavatel této listiny Guillelma Fillastre (Guillelmo), kardinála kněze tit. sv. Marka (tit. s. Marci presbitero cardinali), aby jménem apoštolského stolce zjistil vše o výše řečeném a o všem, co s tím souvisí. Pakliže by zjistil, že arcibiskup Konrád má na veřejnosti takto špatnou pověst, měl, pakliže by ho nebylo možno bezpečně předvolat na místě, vydat veřejným nařízením (edictum publicum) osobní předvolání publikované u kurie v Římě (in Romana curia) v audientia publica litterarum contradictarum, přibitím na dveře baziliky sv. Petra v Římě (portis basilice Principis apostolorum de Urbe), a na jiných veřejných místech v sousedních zemích, kde existuje pravděpodobnost, že by se tato zpráva mohla dostat ke zmíněnému Konrádovi. Jelikož svým šetřením kardinál Guillelmus zjistil, že vše odpovídá výše řečenému, a nelze ho na místě osobně předvolat, vykonal stanovené kroky k osobnímu předvolání a určil v Římě arcibiskupovi Konrádovi termín k dostavení se k soudu s cílem vést soudní spor ve zkráceném řízení (summarie et de plano). Poté, co řečený kardinál jako člen soudního tribunálu dostal prostřednictvím hodnověrných dokumentů potvrzení o uvedeném předvolání, označil z moci svého úřadu nepřítomného arcibiskupa Konráda za kontumovaného (contumacem) a zahájil řízení v jeho nepřítomnosti. Na základě vyšetřování, výslechů svědků a hodnověrných dokumentů uvedený soudce stanovil, že vše, z čeho byl Konrád obviněn, je zjevné a pravdivé. Následně v konzistoři za přítomnosti kardinálů (in presencia ven. fratrum nostrorum ... cardinalium) vyložil výsledky svého vyšetřování a ponechal případ k rozhodnutí papeži. Na základě vyšetřování a rovněž podle hodnověrných zpráv Brandy, kardinála kněze tit. sv. Klementa (Brande, tit. s. Clementis eciam prebiteri cardinalis), dříve apoštolského legáta pro Království české a německé země (olim in regno predicto et partibus Alemannie), který také označil bez pochybností arcibiskupa Konráda za zjevného přívržence a ochránce heretiků i jejich bludů, a též proto, že se i přes výzvy nedostavil k řízení o konečném rozsudku, vyhlásil papež Martin V. v konzistoři výše uvedený konečný rozsudek.
Přepis regestovaného dokumentu
Universis christifidelibus, cuiuscunque dignitatis, status, preeminencie, ordinis seu condicionis existant, eciam si pontificali, regali, ducali aut alia quavis ecclesiastica vel mundana dignitate prefulgeant, ad quos presentes littere pervenerint, salutem etc. Dudum ad Constanciense concilium fama publica referente deducto, quod Conradus, tunc archiepiscopus Pragensis, negligens et remissus fuerat et erat contra hereses et errores Wickleffistarum et Hussitarum in civitate et diocesi Pragensi ac regno Bohemie vigentes procedere, quodque pontificalis sui officii debitum contra eos exequi non curaret, sed pocius quod illis assentiret et eis faveret, vehementer suspectus haberetur, unde errores et hereses magis invalescerent antedicti, predictum concilium certis iudicibus dedit in mandatis, ut vocato personaliter dicto Conrado de premissis inquirerent veritatem et, si eum de premissis culpabilem reperirent, contra eum procederent iuxta canonicas sancciones. Et subsequenter, postquam iidem iudices citacionem personalem contra eundem Conradum decreverant ipsaque citacio in partibus legitime executa et demum coram eisdem iudicibus reproducta fuerat ipseque Conradus pro sui et premissorum excusacione et defensione ad causam huiusmodi certos procuratores destinaverat, ad nostram, qui postea divina favente clemencia fuimus ad apicem summi apostolatus assumpti, causa huiusmodi audienciam devoluta tandem tractu temporis ac clamore valido et fama publica invalescentibus, quod prefatus Conradus heresum et errorum predictorum ac hereticorum illos tenencium et astruencium sectator et defensor pertinax existeret dictosque hereses et errores teneret et dogmatizaret, nonnulla eciam castra et loca ad ecclesiam Pragensem spectancia in manibus dictorum hereticorum ponendo atque tradendo et cum illis pacifice et quiete conversando et morando, nec illos, prout ad suum spectabat officium, de premissis reprehendendo, sed insuper facta illorum atque nonnullos hereses et errores huiusmodi in synodo per eum celebrata per subditos suos teneri, credi et observari iusserat et mandaverat, quodque predicta adeo notoria essent atque vera, quod nulla possent tergiversacione celari, nos veritatem premissorum diligencius perscrutari et, secundum quod rei qualitas exposceret, culpam delinquentis condigna animadversione ferire volentes, dilecto filio nostro Guillelmo, tit. s. Marci presbitero cardinali, vive vocis oraculo commisimus, ut super premissis omnibus et singulis et eorum circumstanciis universis studiosa diligencia auctoritate nostra summarie se informaret et, si per informacionem huiusmodi reperiret eundem Conradum de premissis publice fore diffamatum quodque in partibus predictis tute citari non posset, ipsum Conradum per edictum publicum in audiencia publica litterarum contradictarum in Romana curia ac portis basilice Principis apostolorum de Urbe et aliis locis publicis, partibus illis vicinis, de quibus esset verisimilis coniectura, quod ad noticiam dicti Conradi perveniret, affigendum personaliter citaret, quociens opus esset, ac voluimus, quod huiusmodi citacio perinde arctaret eundem Conradum, ac si presencialiter et personaliter ei intimata foret. Idemque cardinalis, super hoc per eum informacione recepta, quia per informacionem huiusmodi predictum Conradum repperit de premissis fore publice diffamatum et quod in partibus predictis tute citari non poterat, eundem Conradum per edictum publicum in audiencia et portis basilice predictis et quibusdam aliis locis publicis tunc expressis, partibus illis vicinis, appositum personaliter citari fecit, ut coram eo certo peremptorio competenti termino tunc expresso in Romana curia compareret, processurus et procedi visurus super premissis summarie et de plano contra ipsum ad singulos actus necessarios usque ad diffinitivam sentenciam inclusive, prout existeret racionis. Et subsequenter cum dicto cardinali, eo in iudicio tunc pro tribunali sedente, de citacione huiusmodi fides facta fuisset per legitima documenta, idem cardinalis ex dicto suo officio prefatum Conradum non comparentem contumacem reputavit et in eius contumaciam extunc ad inquisicionem premissorum summarie processit. Et quia ex attestacionibus et dictis testium per eum in causa huiusmodi contra prefatum Conradum receptorum et examinatorum eorumque deposicionibus ac aliis legitimis documentis eidem cardinali constitit predicta omnia et singula contra eundem Conradum obiecta fuisse et esse notoria atque vera, prefatus cardinalis negocii et persone predictorum gravitatem considerans, postquam nobis in consistorio nostro in presencia ven. fratrum nostrorum ... cardinalium de premissis per eum in ipsa causa factis et repertis relacionem plenariam fecit atque fidelem, nobis huiusmodi cause decisionem reliquit. Nos igitur, quia ex huiusmodi necnon d. f. nostri Brande, tit. s. Clementis eciam presbiteri cardinalis, olim in regno predicto et partibus Alamannie pro extirpandis heresibus et erroribus ac hereticis huiusmodi sedis apostolice legati, relacionibus nobis constitit atque constat prefatum Conradum absque dubietatis scrupulo sectatorem et pertinacem defensorem heresum et errorum prefatorum ac hereticum publicum et notorium fore, eundem Conradum ad nostram in huiusmodi causa diffinitivam sentenciam audiendam in audiencia predicta plerisque vicibus citari fecimus ad certos dies peremptorios competentes, in quibus dictum Conradum coram nobis minime comparentem contumacem merito reputavimus, supplendo auctoritate apostolica omnes defectus, si qui forsan intervenissent in premissis, de eorundem fratrum consilio et assensu decrevimus super eisdem premissis tamquam super notoriis fore eciam ad diffinitivam sentenciam procedendum, necnon per nostram diffinitivam sentenciam pronunciavimus et declaravimus eundem Conradum damnate heresis et errorum Wickleffistarum et Hussitarum, que et qui in regno Bohemie contra fidem et ecclesiam catholicam notorie pullularunt et adhuc, prochdolor, vigent, notorium sectatorem, pertinacem defensorem et hereticum atque ab ecclesia dei precisum, excommunicatum et anathematizatum dictaque Pragensi ecclesia et eius archiepiscopatu ac omni dignitate, honore, ordine, statu, beneficio, privilegio ac libertate ecclesiasticis et mundanis fuisse et esse privatum, bonaque ipsius quecunque ipsi ecclesie Pragensi confiscata et applicata illaque eidem ecclesie Pragensi applicavimus et eciam ex abundanti cautela predictum Conradum privavimus et deposuimus ab eisdem, necnon decrevimus ipsum Conradum fore solemniter degradandum, personamque ipsius exposuimus a christifidelibus capiendam atque omnes et singulos eidem Conrado fide, iuramento, homagio, promissione et cuiuscunque obligacionis vinculo dudum astrictos liberos et absolutos fore necnon eos liberavimus et absolvimus mandavimusque eisdem fidelibus, quod eundem Conradum pro heretico et privato, deposito et excommunicato et anathematizato habeant et teneant quodque omnia iura contra eum, quantum in eis erit, observent, que sunt contra hereticos constituta. Que omnia et singula supradicta et presertim hanc nostram diffinitivam sentenciam vobis omnibus et singulis predictis intimamus, insinuamus et notificamus ac ad vestram et cuiuslibet vestrum noticiam deducimus et deduci volumus per presentes. Et ut circa premissa omnia vobis assit expedita et inviolabilis cohercionis auctoritas, universitati vestre per apostolica scripta committimus et mandamus, quatinus vos pontifices aut aliqui vestrum, qui ad hoc sufficiant, prefatum Conradum ab omnibus eciam sacris ordinibus, sicut iuris ordo dictaverit, solemniter degradetis vosque omnes et singuli supradicti per vos vel alium seu alios eundem Conradum capiatis et sub firma ac fida custodia teneatis dictamque sentenciam, ubi et quando expedire videritis, auctoritate nostra solemniter publicetis, illam necnon alia premissa execucioni debite demandantes iuxta ipsorum continenciam et tenorem, contradictores auctoritate nostra etc. Datum Rome apud ss. Apostolos quarto non. Januarii a. nono.