Janek řečený Řitka z Bezdědic na Lešanech (Janek řečený Řitka z Bezdědic, seděním na Lešanech) vyznává (vyznal jest … vyznává) před radou Starého Města pražského (v plné radě Velikého Města pražského), že mu Klára Helmová a její syn Janek Helm zaplatili (splnili a zaplatili) v hotovosti 50 kop grošů věnné zástavy (padesáte kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského věnné zástavy), které on dříve vyplatil Michalkovi ze Stříbra (Michalkovi z Střiebra) za staroměstskou měšťanku Kláru Helmovou (za paní Kláru Helmovú, měšťku svrchupsaného města pražského) a jejího syna Janka Helma (za Janka, syna jejieho) po Lidmile (po Lidmile), dceři Bernarda Chotka (dceři dobré paměti Bernartha Kotka). Dále ruší platnost listiny a zápisu, jenž pro něj, jeho manželku Johanku (Johance, manželce jeho) a staroměstského měšťana Jana Rečka z Ledče (Janovi Rečkovi, měštěnínu nahořepsaného města pražského) dotčená Klára a Janek vyhotovili na uvedenou částku. Konečně zprošťuje za sebe, svou manželku, Jana Rečka, dědice a nástupce uvedenou Kláru, jejího syna Janka, jejich dědice a nástupce (dědice i jich budúcie) z veškerých závazků k dotčené částce. Zavazuje se je kvůli dotčeným penězům přímo ani zprostředkovaně neupomínat.
Text českého zápisu hovoří o pátku po svatém Martinu roku 1430 za úřadu purkmistra Mikuláše kožešníka (Actum pleno in consilio feria VI. post Martini, anno et cetera XXX°, tempore regiminis Nicolai pellificis, magistri civium). K funkci purkmistra uvedeného roku blíže Tomek 1905-V, s. 80. Na základě toho lze ukázku datovat do 17. listopadu 1430.
Přepis regestovaného dokumentu
Janek řečený Řitka z Bezdědic, seděním na Lešanech, stojie osobně v plné radě Velikého Města pražského, vyznal jest svobodně a dobrovolně bez přinucenie a tiemto zápisem skutečnějie vyznává, že tak jakož jest padesáte kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského věnné zástavy splnil a zaplatil opatrnému Michalkovi z Střiebra za paní Kláru Helmovú, měšťku svrchupsaného města pražského, a za Janka, syna jejieho, kterýchžto jsú měli dáti svrchupsanému Michalkovi po Lidmile, dceři dobré paměti Bernartha Kotka, že těch jistých padesáte kop grošuov nadepsaní, paní Klára a Janek, syn její, jsú jemu úplně splnili a zaplatili penězi hotovými, tak že ten list kterýž jsú byli na sě udělali svrchupsanému Jankovi Řitkovi, Johance, manželce jeho, a Janovi Rečkovi, měštěnínu nahořepsaného města pražského, a v kniehy měscké vložili jej, již v ničemž viec nevězí, z kterýchžto padesáti kop grošuov již jmenovaný Janek Řitka jménem svým, Johanky, manželky své, a Jana Rečka, dědicóv i budúcích svých i jich všech jmény napředpsanú paní Kláru a Janka, syna jejieho, dědice i jich budúcie tiemto zápisem propúštie, svobodny, slibuje v časech budúcích svým, Johanky a Jana Rečka jmény jich, ani jich dědicóv a budúcích neupomínati obyčejem ižádným vymyšleným, sám skrze sě ani skrze které jiné osoby svěcké i ni duchovnie neúpomínati, ale quitty a prázdny učiniti. Actum pleno in consilio feria VI. post Martini, anno et cetera XXX°, tempore regiminis Nicolai pellificis, magistri civium.