Přepis regestovaného dokumentu

Ve jméno božie amen. Já Elška řečená Pezoltova, měštcka Starého Města Pražského oznamuji tiemto listem všiem lidem nynějším i budúcím a na vědomie dávám, že ačkolivěk jsúci neduživa a nemocna na těle, však proto s dobrým rozmyslem a požívající svobody zdravého rozumu tudiež i paměti, že všeho zbožie svého movitého i nemovitého, kteréhož mi jest pán Buoh všemohúcí z své nesmierné štědroty pojčiti ráčil, nechtiející by sě ony po mé smrti mezi příteli a příbuznými mými kteří svárové dali, toto své poslednie poručenstvie zjednávám, činím a zpósobuji obyčejem tiemto dolepsaným:

Najprve ustanovuji opatrného muže Lazara Kantorova, syna měštěnína Starého Města Pražského, bratrana svého, nade vším zbožím a statkem svým movitým i nemovitým mocného a najvyšieho poručníka, tak aby on toto mé poručenstvie a rozkázánie tak zřiedil a zpósobil, jakož sem jemu rozkázala a svěřila úplně. A na tom aby jemu nebylo přiekáženo od všelikteratého člověka žádnú mierú. A přidávám jemu ku pomoci poručníky múdré a opatrné muže Jana Rečka a Vaňka Duršmida, měšťany nadepsaného města Pražského, proséci jich, aby jiemu rádni a pomocni byli v potřiebných věcech, jakož jim toho dobřie věřím.

Dále odkazuji po své smrti a mocně dávám témuž Lazarovi, bratranu svému, zbožie své v Petrovicích se vším a celým jeho příslušenstvím i s tiem se vším právem a panstvím, jakož sem sama jměla, držala a požívala, nic nepozuostavujíc, a k tomu duom muoj na rynku nárožní s celým jeho měštištěm, jenž leží podle domu Vaňkova mečieře i všecko jiné zbožie mé movité i nemovité, kde bych to kolivěk jměla, budťo zde v městě neboli vně na zemi, kterým by to kolivěk jménem mohlo jmenováno býti anebo optáno, i také plat svuoj, kterýž mám zde v městě na domiech i také vně na zemi kdekolivěk ku pravému dědictví k jmění, k držení, k vládaní, ku požívání a k učinění s tiem, jakožto s svým vlastním a dědičným, což by sě jěmu líbilo a zdálo za podobné. A na tom aby jěmu i jeho dědicóm a budúcím od mých přátel i od jiných všelikých lidí nebylo přěkážieno obyčejěm ižádným. Než tomu chci, aby týž Lazar vydal po mé smrti chudým a nuzným lidem, kdež by jie shledal, deset kop grošuov platu na každý rok, jakož by sě jemu zdálo a jakož já jemu toho svěřují a doufám. A ten plat aby vydával z užitkuov domu mého napřied psaného, dokudž by jeho neprodal. Pakli by jej prodal, tehda aby ten plat na jiné zbožie přievedl, kdež by sě jemu zdálo.

Item odkazuji dvě kорě grošóv platu ročnieho a věčného do domu mého zádušnieho chudým babkám, totiž kopu na drva, puol kopy na pivo v puostě a puol kopy na opravenie téhož domu zádušnieho. Potom odkazuji čtyři kopy grošóv platu Aničce, sestře mé, a ten plat aby jí vydával svrchupsaný Lazar z statku mého toliko do jejieho života a po jie smrti chci, aby ten plat spadl na téhož Lazara anebo na jeho dědice a budúcie beze všech zmatku. Také odkazuji dvě kopě grošuov platu ročnieho, kteréž sem kúpila u Mandy, sestry své, na těch šestnádcti kopách platu, kterýchž má táž Manda na zbožie Dvorce řečeném, a to Kačce Prokopově »od řebříkuov« a k tomu za těch jedenácte kop grošuov, jakož mi jest Prokop, otec též Kačky, dlužen a vinnovat zuostal, aby též Kačce svrchupsaný Lazar přikúpil platu, což by mohl, ač bude poslúchati. A nadto pak té jisté Kačce odkazuji ještě a dávám dvě peřinie spodní a svrchní a polštář. Dále jakož jsem Vaňkovi Vrábskému na polovici mého zbožie v Petrovicích a na polovici nábytkóv tudiež v Petrovicích zapsala listem věnnú zástavu puol třetieho sta kop grošuov po mé dceři, nebožce Elšce, že sem s týmž Vaňkem z Vrábie smluvena ubrmany a to z přikázánie pánuov konšelóv s obú stranú vydanými, takže miesto nábytkuov a za nábytky, kteréž jest týž Vaněk obrátil, kam sie jemu zdálo, ubrmané nalezli jsú, aby mi za ty nábytky srazil padesáte kop grošóv. I neostávám jiemu Vaňkovi na tom listu hlavniem nežli dvě stě kop grošóv, těch aby Lazar, svrchupsaný bratran muoj, jakožto poručník splnil a zaplatil témuž Vaňkovi Vrábskému na ty roky a tak jakož jsú ubrmané mezi námi vyřkli a vypověděli.

Také chci, aby svrchupsaný Lazar z mého statku vydal Janovi, vnuku mému, když by k letóm rozumným a dospělým přišel, sto kop grošóv anebo jemu deset kop grošóv platu platil ročnieho, dokudž by jemu sta kop grošóv nedal a nesplnil. Než těch sta kop grošóv, aby Lazar nadepsaný požíval k své potřebě a na své užitky obracoval do let rozumných téhož Janka, vnuka mého. Než dřieve těch let nahořepsaných nebude jemu povinen těch sta kop grošóv dáti ani úroku z nich platiti žádnú mierú. Pakli by vnuka mého již jmenovaného pán Buoh neuchoval prve nežli by leta měl rozumu došlá, tehdy chci a jest má vuole, aby těch sto kop grošóv spadlo na Lazara svrchupsaného anebo na jeho dědice a budúcie beze všeho zmatku.

Item odkazuji na dielo kostela svatého Linhartha dvě kopě grošóv a těch aby Lazar vydal ve dvú letů pořad zběhlú od mé smrti počítajíc. Item odkazuji a dávám po své smrti Káči, služebnici mé, čtyři kopy grošóv. Také odkazuji na dielo kostela svatého Jiljie pět kop grošóv, a ty aby Lazar poručník vydal bez nesnází na den svatého Havla nynie najprve příštieho. A dále, jakož mi jest odkázala dcera má napřiedpsaná na knězi Mikulášovi, arcipřištovi pražském, a na Sigmundovi, bratru jeho, dluh svuoj, jakož ten dluh v registrách mých stojí popsán i s mým dluhem, kterýmž mi jest týž kněz arcipřišt i s Sigmundem, bratrem svym, dlužen a vinnovat, ješto jest toho dobře za puol druhého sta kop grošóv, za ten dluh dcery mé i za muoj dluh chci a žádám, aby napřied psaný Lazar kúpil osm kop grošóv platu ročnieho, když by sě jeho všie věci doupomínal, a ten aby obrátil, kdež by sě mu zdálo.

Toho všeho na svědomie pečeti slovutného Janka z Krajnic, v ty časy rychtáře, a opatrných Martina Vlašimského a Petra z domu Břievnovského, konšelóv přísežných nadepsaného města Pražského k mé prosbě přivěšeny jsú k tomuto listu. Jenž dán leta od narozenie syna božieho tisicieho čtyřstého třidcáteho šestého v střiedu po božím Vstúpením.