Papež Martin V. sděluje římskému králi Zikmundovi Lucemburskému (Sigismundo, Romanorum regi), že když se nedávno dostala k apoštolskému stolci určitá podezření a nyní již jistá zpráva o snaze Alexandra Vitolda (Allexandri), knížete v Litvě (Litwanie ducis), týkající se ochrany heretiků v Čechách (circa Bohemorum hereticorum), snažil se papež zmíněného knížete listinami i prostřednictvím vyslanců odvrátit od jeho záměru a současně neopomenul napomenout a vyzvat Vladislava II. Jagella (Wlatislaum), krále Polska (Polonie regem), aby obrátil jeho úmysl proti českým heretikům a aby je vyloučil navždy ze svazku svého království. Papež také připomíná, že vyzval také polské preláty (prelatos insuper Polonie), aby všemi možnými způsoby vyvíjeli snahu, ať Poláci (aput Polonos) pro klid ve svém království a pro bezpečí věřících nepřijímají Čechy; tím vším se papežský stolec snaží, aby zmínění heretici byli zbaveni ochrany a odstraněni ze společenství věřících. Přestože jsou snahy a činnost papežského stolce v očích všech věřících zjevným odrazem papežské vůle, není možné se vyhnout nesprávným výkladům lidí; papežský stolec se totiž nedávno dozvěděl, že v Německu (per Allmaniam) byly některými zástupci (a nonnullis familiaribus) řečeného litevského knížete veřejně rozsévány pomluvy, podle kterých hodlá litevský kníže Alexander Vitold přijmout české heretiky do své ochrany se zachováním jejich bludů na základě papežského svolení a rady. Papež zdůrazňuje, že takové svolení ani radu mu nedal, ani nikdy dát nehodlá, stejně tak není možné souhlasit s přijetím heretiků pod jakýmkoliv jejich slibem, protože ty apoštolský stolec trvale považuje za vyobcované ze svazku věřících; papež pak připomínal řečenému litevskému knížeti, že by bylo nepatřičné mít s Čechy (cum Bohemis) setrvávajícími v hanebném bludu přátelský vztah, ani s nimi uzavírat spojenectví, protože nechtěl, aby řečeným heretikům zmíněný kníže sliboval pod nějakými podmínkami pomoc a podporu. Dále papež zdůrazňuje, že špatně činí ti, kteří chybně vykládají a překrucují jeho zbožné a zdravé mínění ve snaze ukázat, že je papež přesvědčen o tom, aby často uváděný litevský kníže přijal zmíněné heretiky za jistých podmínek pod svou ochranu, protože opuštěním záležitosti víry by papež také nečinil ve spravedlivé věci řečeného římského krále Zikmunda, kterou však papež nechce nijak potlačovat, ale naopak ji chce potvrdit a rozšířit. Papež Martin V. proto apeluje na římského krále Zikmunda, aby nevěřil zlořečeným špatně vykládaným zprávám o výše uvedených jednáních, zároveň ho ujišťuje, že papeži vždy byly a jsou vzdáleny úvahy o tom, že by Češi (Bohemi) měli mít jakéhokoliv ochránce jejich bezbožnosti, naopak zdůrazňuje, že se vždy s veškerým úsilím staral o to, aby byli heretici zbaveni vší podpory, přivedeni na správnou cestu víry a byli podřízeni moci zmíněného římského krále.
A: N/A
B: opis v rukopise z 15. století
C: opis v rukopise z 15. století
D: prostý opis z 19. stol.
- A: N/A
- B: APH; AMKP; sign. XXVII 3, fol. 64r–v
- C: ZAO-OL; MCO, sign. 530, fol. 70v–71r
- D: ANM Praha; Sbírka C – Muzejní diplomatář; sub dato
- A: N/A
- B: N/A
- C: N/A
- D: https://mega.nz/folder/gkdgxboK#g0aKh4-PniJwVBBvn-LSRA/folder/Bx0HgIwb
Přepis regestovaného dokumentu
Carissimo in Christo filio Sigismundo, Romanorum regi illustri, salutem et apostolicam benediccionem. Sepe hoc proximo tempore, cum nobis esset iniecta suspicio, et novissime cum cercior significacio facta sit de disposicione d. f. nobilis viri Allexandri, Litwanie ducis, circa Bohemorum hereticorum proteccionem, ipsum nunciis et literis ab hac opinione retrahere conati sumus sibi honesta swadendo, interdum eciam ipsum acrea) increpando caritate paterna, et simul carissimum in Christo filium nostrum Wlatislaum, Polonie regem illustrem, non cessavimus hortari atque monere, ut eum animum indueret contra hereticos, quem habentb) ceteri principes christiani, eosque omnino excluderet a consorcio regni sui, prelatos insuper Polonie non destitimus nostris exhortacionibus et preceptis animare, ut remediis omnibus providerent, ne Bohemi aput Polonos reciperentur, ne regnum quietum perturbarent et fideles coinquinarent, omnia denique fecimusc) diligenter, ut heretici omni fidelium societate et presidio privarentur. Et tamen hec voluntas nostrad), que tot studiosis operacionibus nostris in oculis tocius christianitatis est manifesta, maligna hominum interpretacione carere non potest, nam nuper accepimus per Almanniam dissipatum esse rumorem a nonnullis familiaribus prefati Allexandri ducis, eundem de nostro consensu atque consilio Bohemos hereticos in suam proteccionem eorum errore deposito suscepturum; quod consilium nec sibi dedimus umquam, nec daturi sumus, nec huiusmodi recepcio hereticorum potuisset nobis aliqua ipsorume) promissione placere, qui semper eos censuimus ab omni consorcio fidelium excludendos, sed cum prefatum ducem hortaremur, ut cum Bohemis in hoc detestabili errore manentibus nullam habere deberetf) amiciciam nec aliqua pacta inire, non propterea volebamus, ut eisdem polliceretur sub aliqua condicione auxilium et favorem. Omnis enim nostra swasio ad hoc principaliter fuit intenta, ut, sicut omnia divina et humana iurag) sanxerunt, pertinacesh) in heresi ab omni suo federe et amicicia excluderentur. Igitur male agunt, qui piam et sinceram mentem nostram errore interpretantur et ita convertunt, ut velint ostendere nos swasisse, ut eos sub certa condicione susciperet defendendos, quod obmisso fidei negocio, cuius diligencia totai) habenda est, eciam non fecissemus causa iusticie tue, quam non vellemus ullomodo deprimere, sed confirmare pocius et augere. Quare, fili karissime, si ad aures tuas aliqua insusurracio forte perveniatk) de hac consultacione, que per malignos interpretes nobis imponitur, crede hoc fuisse semper et esse alienum a mente nostra, ut Bohemi haberent defensorem aliquem malignitatis sue, sed omni ingenio et studio procurasse, ut illi quocunque presidio destituti, ad rectam viaml) veritatis et religionis christiane revocati, ut dignum est, subicerentur dicioni tue.
Datum Rome aput s. Petrum XII. kal. Junii pontificatus nostri a. quinto.
a) ,acriter' apud Palacký – b) ,haberent' apud Palacký – c) ,facimus' C – d) voluntas nostra] pia nostra voluntas apud Palacký – e) ,ipsorum' deest in B, C – f) ,vellet apud Palacký – g) ,iure' C – h) ,pertinaces … convertunt' deest apud Palacký – i) diligencia tota] diligentissima racio apud Palacký – k) ,perveniret' apud Palacký – l) ,viam' deest in B, C