Papež Martin V. (Martinus etc.) oznamuje všem věrným křesťanům, že úřad apoštolské služby po něm vyžaduje, aby se usiloval o pokoj křesťanské obce a nápravu všeobecné církve. Sděluje, že se svědomitě staral o to, aby se náprava uskutečnila na generálním koncilu. Nedávno se však doslechl, že Petr Donati (Petri), arcibiskup na Krétě (archiepiscopi Cretensis), Jakub de Campli (Iacobi), biskup ve Spoletu (episcopi Spoletani), Petr d´Emili (Petri), opat kláštera svatého Petra v Rosazzu řádu sv. Benedikta (abbatis monasterii de Rosacio ordinis sancti Benedicti) v akvilejské diecézi (Aquilegiensis dioecesis) a Leonardo z Florencie (Leonardi de Florencia), generální představený řádu bratří kazatelů (ordinis fratrum predicatorum generalis magistri), papežovi nunciové, kteří z jeho pověření předsedali koncilu v Sieně (Senensi concilio), uvážili, že preláti a ostatní se vůbec nesešli v dostatečném počtu, byť na ně čekali asi devět měsíců. Uvědomili si, že dlouhé prodlení a oddalování koncilu může uškodit nejen stavu univerzální církve, ale také všemu křesťanstvu. Všimli si také, že někteří používají při pokračování koncilu nečestné způsoby, zabraňující svobodné poradě prelátů; kvůli tomu se nemohlo konat veřejné zasedání, ani nemohly být uveřejněny závěry a dohody, ani nebylo možné úplně provést žádoucí nápravu, která by byla pokládána do budoucna za všeobecně platnou a všemi přijatou. Aby však koncil neskončil, aniž určil místo příštího koncilu, z rozhodnutí a se souhlasem prelátů, mistrů, doktorů z různých národů a dalších přítomných (prelatorum, magistrorum et doctorum nacionumque et aliorum ipsum) na sienském koncilu určili město Basilej (civitatem Basiliensem) jako místo, kde se má z vůle Boží podle ustanovení svatého koncilu v Kostnici (sancte synodi Constanciensis) konat během sedmi let od nynějška (ad septennium) další koncil.
Dále uvádí, že následně výše uvedení předsedající dne 26. února (die vicesimasexta mensis februarii proxime preteriti) rozpustili tento koncil a stanovili určité tresty při nerespektování tohoto zrušení. Rozpuštění zveřejnili 7. dne tohoto měsíce (die semptima presentis mensis) 7. března přibitím svých otevřených listin na brány chrámu v Sieně, uvolnili preláty i ostatní povolané na tento koncil a dali jim dovolení svobodně odejít. Papež ustanovuje Antonia Corraria (Antonium), biskupa v Portu (episcopum Portuensem), Petra, hraběte z Foix (Petrum), kněze titulu sv. Štěpána na Celijském vrchu (tituli Sancti Stephani in Celiomonte presbyterum), a Alfonsa Carillu de Albornoz (Alfonsum), kardinála jáhna titulu sv. Eustachia (Sancti Eustachii diaconum, cardinales), aby přijímali ode všech, kdo jim je chtějí poskytnout, zprávy, poučení a jiná sdělení, která se pro ně budou jevit jako prospěšná nebo potřebná k dokončení nápravy univerzální církve a římské kurie.
Papež výslovně zdůrazňuje, že nikdo nemá věřit pomluvám, podle nichž chce zanedbat nebo odložit reformu církve; je rozhodnut podle povinnosti pastýřského úřadu v ní pokračovat co nejvroucněji.
- A: N/A
- B: soudobý opis
- C: soudobý opis
- D: soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
- A: N/A
- B: ASV; Registri Vaticani 355; fol. 12v‒13v
- C: Biblioteca Angelica; Msc. 1426; fol. 51v‒52v
- D: ÖNB Wien; Cod. 3296; aktuální uložení neověřeno
- Hefele 1874, s. 409.
- Brandmüller 1968, s. 313.
- Helmrath 1994, s. 109
- Studt 2004, s. 336‒337, 375, 418.
- Coufal 2020, s. 28, pozn. 28.
Hefele 1874, s. 409, datoval dokument do března 1424. Opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna (D) hovoří o 12. březnu v sedmém roce pontifikátu (quarto idus marcii pontificatus nostri anno septimo). Mansi 28, s. 1077‒1078, řadí dokument do stejné doby, jako list adresovaný anglickému králi z 12. března 1424. Mansi 28, s. 1075.
Koncil na svém prvním slavnostním zasedání 8. listopadu 1423 přijal čtyři dekrety. Ty byly předloženy papeži, který je svým podpisem schválil a promulgoval. Další jednání bylo znemožňováno národnostními spory. To vedlo 7. března 1424 k tajnému odjezdu papežských nunciů, kteří bulou datovanou do 26. února 1424 koncil rozpustili pod trestem exkomunikace při neuposlechnutí.
Přepis regestovaného dokumentu
Martinus etc. Apostolice servitutis officium nobis ex alto commissum exigit et requirit, ut circa quietem et pacem rei publice christiane ac reformacionem universalis ecclesie, quam omni cum sollicitudine plene fieri in generali concilio procuravimus, iuxta cor nostrum curis vigilibus intendere studeamus. Nuper siquidem ad audienciam nostram ex venerabilium fratrum Petri, archiepiscopi Cretensis, et Iacobi, episcopi Spoletani, ac dilectorum filiorum Petri, abbatis monasterii de Rosacio ordinis sancti Benedicti Aquilegiensis dioecesis, necnon Leonardi de Florencia, ordinis fratrum predicatorum generalis magistri, nunciorum nostrorum, significacione provenit, quod pridem ipsi, qui auctoritate nostra Senensi concilio presidebant, considerantes, quod prelati et ceteri, qui eidem concilio interesse debebant, per novem menses vel circiter exspectati nequaquam in tanto numero convenerunt, sicut agendarum rerum pondus requirere videbatur, et ex diuturna mora et protelacione concilii senciebant diversa et grandia pericula non solum statui universalis ecclesie, sed eciam toti christianitati quam plurimum nocitura verisimiliter imminere animadvertentes eciam, quod dolenter referimus, per nonnullos in prosecucione concilii teneri modos indecentes, impedientes et perturbantes consultacionem liberam prelatorum, ex quibus neque sessio publica teneri neque conclusa et concordata cum ea sollemnitate, qua convenit, publicari poterant nec optata reformacio plene fieri, que omnibus accepta universaliter in posterum haberetur, sed illa ad tempus magis congruum suspensa. Et ne concilium ipsum absque assignacione loci pro futuro concilio finiretur, civitatem Basiliensem pro loco futuri concilii inde ad septennium celebrandi iuxta determinacionem sancte synodi Constanciensis, de voluntate et assensu prelatorum, magistrorum et doctorum nacionumque et aliorum ipsum Senense concilium constituencium seu longe maioris partis corum elegerunt, deputarunt et eciam assignarunt.
Et successive presidentes prefati ex premissis et certis aliis legitimis et racionabilibus subsistentibus causis prefatum concilium die vicesimasexta mensis februarii proxime preteriti dissolverunt sub certis penis in dissolucione huiusmodi tunc adiectis. Quam quidem concilii dissolucionem die semptima presentis mensis per eorum patentes litteras affixas in valvis Senensis ecclesie publicaverunt absolventes prelatos et alios ad dictum concilium convocatos eisque ad propria remeandi liberam licenciam concedentes, prout in dictis litteris plenius continetur.
Ne igitur propter dissolucionem eiusdem concilii reformacio universalis ecclesie et Romane curie impediatur aut retardetur, quam expediri in ipso concilio libentissime vidissemus, si debito fieri potuisset, et quam omnio prosequi et finire intendimus in omnibus suis membris, venerabilem fratrem Antonium, episcopum Portuensem, et dilectos filios nostros Petrum, tituli Sancti Stephani in Celiomonte presbyterum, ac Alfonsum, Sancti Eustachii diaconum, cardinales, super his et ad recipiendum a quibuslibet dare volentibus informaciones et instrucciones alia, que pro huiusmodi reformacione eis utilia vel necessaria videbuntur, duximus deputandos. Que ideo ad noticiam vestram deducere decrevimus per praesentes, ut premissorum omnium veram certitudinem habeatis; ne propterea quisquam existimet nos reformacionem ecclesie et Romane curie velle negligere aut differre, ad eius prosecucionem iuxta pastoralis officii debitum sumus ferventissime animati. Et si qui sunt, quibus deus aliqua pro ipsa reformacione salutaria inspiraverit, illa prefatis cardinalibus in scriptis exhibeant, quod nos semper gratum habebimus, ut tandem omnibus collectis in unum, que ad reformandum statum ecclesiasticum et eandem curiam facere videantur, quod principaliter affectamus pro salute fidelium animarum, pro conservacione libertatis ecclesiastice, pro quieto statu populi christiani maturius et consulcius ad expedicionem reformacionis eiusdem procedere valeamus.
Datum Rome apud Sanctum Petrum quarto idus marcii pontificatus nostri anno septimo.
Překlad regestovaného dokumentu (moderní čeština)
Martin, nejvyšší biskup, služebník Boží, všem věrným křesťanům, kteří uvidí tuto listinu, pozdrav a apoštolské požehnání.
Úřad apoštolské služby svěřený nám shůry žádá a vyžaduje, abychom se snažili usilovat bděle a pečlivě podle svého srdce o klid a pokoj křesťanské obce a nápravu všeobecné církve. Se vší svědomitostí jsme dbali, aby se náprava uskutečnila na generálním koncilu. Nedávno jsme se však doslechli, že ctihodní bratři Petr, arcibiskup krétský, a Jakub, biskup ve Spoletu, i milí synové Petr, opat kláštera sv. Petra v Rosazzu řádu sv. Benedikta v akvilejské diecézi, jakož i Leonardo z Florencie, generální představený řádu bratří kazatelů, naši nunciové, kteří z našeho pověření předsedali koncilu v Sieně, uvážili, že preláti a ostatní, kteří se měli zúčastnit tohoto koncilu, byť na ně čekali asi devět měsíců, se vůbec nesešli v dostatečném počtu, jaký vyžadovala závažnost věcí, jež měly být projednány. Uvědomili si, že z dlouhého prodlení a oddalování koncilu pravděpodobně hrozí různá a velká nebezpečí, která velice uškodí nejen stavu univerzální církve, ale také všemu křesťanstvu. Povšimli si také (o čemž mluvíme s bolestí), že někteří používají při pokračování koncilu nečestné způsoby, které jsou na překážku svobodné poradě prelátů a ruší ji; kvůli nim se ani nemohlo konat veřejné zasedání, ani nemohly být uveřejněny závěry a dohody tak slavnostně, jak se sluší, ani nebylo možné úplně provést žádoucí nápravu, která by byla pokládána do budoucna za všeobecně platnou a všemi přijatou; ta pak byla odložena na příhodný čas. Aby však ten koncil neskončil, aniž určil místo příštího koncilu, z rozhodnutí a se souhlasem prelátů, mistrů, doktorů z různých národů a dalších přítomných na sienském koncilu či jejich převážné většiny vybrali, stanovili a určili město Basilej jako místo, kde se má z vůle Boží podle ustanovení svatého koncilu v Kostnici konat během sedmi let od nynějška další koncil.
Potom tito zmínění předsedající z předeslaných i jistých dalších náležitých, rozumných a platných důvodů 16. dne měsíce února právě minulého rozpustili tento koncil a připojili určité tresty při jeho zrušení. Toto rozpuštění zveřejnili 7. den tohoto měsíce přibitím svých otevřených listin na brány chrámu v Sieně, uvolnili preláty i ostatní povolané na tento koncil a dali jim dovolení svobodně odejít, jak je to úplněji obsaženo v oněch listinách. Aby tedy rozpuštění toho koncilu nezabránilo nápravě univerzální církve a římské kurie a nezdrželo ji (byli bychom nejraději viděli, že byla provedena již na tomto koncilu, pokud by to bývalo bylo možné řádně vykonat), a protože usilujeme, aby všechno pokračovalo a bylo dokončeno ve všech svých částech, rozhodli jsme se ustanovit k tomu ctihodného bratra Antonína, biskupa v Portu, a své milované syny Petra, kněze titulu sv. Štěpána na Celijském vrchu, a Alfonsa, kardinála jáhna titulu sv. Eustachia, aby přijímali ode všech, kdo jim je chtějí, poskytnout, zprávy, poučení a jiná sdělení, která se pro ně budou jevit jako prospěšná nebo potřebná.
Rozhodli jsme se tedy seznámit vás s tím touto listinou, abyste si byli opravdu jisti vším, co bylo předesláno, a aby se tedy někdo nedomníval, že chceme zanedbat nebo odložit nápravu církve a římské kurie, neboť jsme rozhodnuti s velkým zanícením v ní pokračovat podle povinnosti pastýřského úřadu. A budeme vždy pokládat za žádoucí, aby zmíněným kardinálům předkládali zprávy písemně, abychom, až se konečně shromáždí a sjednotí všechno, co se jeví vhodné vykonat k reformování stavu církve a této kurie, mohli brzy a uváženě přikročit k provedení nápravy, po čemž hlavně toužíme pro spásu duší věřících, pro uchování církevní svobody, pro klid křesťanského lidu.
Dáno v Římě u sv. Petra 12. března v sedmém roce našeho pontifikátu.