Papež Martin V. (Martinus etc.) oznamuje věřícím, že pečlivě usiluje podle povinnosti pastýřského úřadu o spásu, klid a pokoj celého stáda Páně a dodává papežské potvrzení tomu, co se stalo pro klidný stav obecné církve a křesťanského společenství. Nedávno se postarali Petr Donati (Petrus), arcibiskup na Krétě (archiepiscopus Cretensis), Jakub de Campli (Iacobus), biskup ve Spoletu (episcopus Spoletanus), Petr d´Emili (Petrus), opat kláštera svatého Petra v Rosazzu řádu sv. Benedikta (abbas monasterii de Rosacio ordinis sancti Benedicti) v akvilejské diecézi (Aquilegiensis dioecesis) a Leonardo z Florencie (Leonardus de Florencia), generální představený řádu bratří kazatelů (ordinis fratrum predicatorum generalis magistri), papežovi nunciové, kteří předsedali generálnímu koncilu v Sieně (Senensi genrali concilio), aby se doneslo k papeži, že oni již dříve spolu s účastníky koncilu v Sieně viděli, že se preláti a ostatní, kteří se měli zúčastnit toho koncilu, vůbec nesešli v dostatečném počtu, byť na ně čekali asi devět měsíců (per novem menses). Důkladně to zvážili, vzali v úvahu malý počet těch prelátů i ostatních a všimli si, že mnozí z těch, kteří se na koncil dostavili, se každým dnem vytrácejí, takže jich odcházelo více, než kolik by jich přicházelo, a nebyla naděje na příchod dalších. Uvědomili si, že dlouhé prodlení a oddalování koncilu může uškodit nejen stavu univerzální církve, ale také všemu křesťanstvu. Pozorovali také, že někteří užívají nepatřičné a nečestné způsoby, protože se tu ani nekonalo veřejné zasedání, ani nemohly být sjednány a uveřejněny závěry a dohody a nemohla podle nich být svobodnou poradou prelátů naplněna žádoucí náprava církve.
Dále sděluje, že po zralé úvaze se souhlasem prelátů, mistrů, doktorů z různých národů a dalších přítomných (prelatorum, magistrorum, doctorum, nacionum et aliorum) na sienském koncilu určili město Basilej (civitatem Basiliensem) jako místo, kde se má podle ustanovení svatého koncilu v Kostnici (sancre Constanciensis synodi) konat během sedmi let od nynějška (ad septennium) další koncil. Následně zmínění předsedající z uvedených a jiných dalších zákonných důvodů dne 26. února (die vicesimasexta mensis februarii proxime preteriti) rozpustili tento koncil a jeho rozpuštění zveřejnili 7. dne tohoto měsíce (die septima presentis mensis) 7. března otevřeným listem přibitým na vrata kostela v Sieně. Přikázali pod trestem exkomunikace arcibiskupům, biskupům, opatům, vyslancům a ostatním osobám (archiepiscopis et episcopis ac dilectis filiis abbatibus, ambassiatoribus et ceteris personis), aby se od té doby nescházeli k nějakému jednání, kvůli němuž by se mohlo zdát, že tento rozpuštěný koncil pokračuje. Proto ho papeže tito předsedající pokorně požádali, aby z moci svého úřadu dodal váhu učiněné volbě místa příštího koncilu a potvrdil rozpuštění tohoto koncilu.
Papež výše uvedené potvrzuje a zaštiťuje dotčenou listinu. Nařizuje, aby všechno již zmíněné a v listu obsažené bylo všemi křesťany přijato a bez porušování zachováno pod uvedenými tresty, a ukládá arcibiskupům, biskupům a ordinářům, aby tuto listinu dali uveřejnit ve svých kostelech a snažili se s ní každého seznámit. Nikomu není dovoleno tuto listinu porušit nebo se jí opovážlivě protivit. Pokud by se o to někdo pokusil, propadne hněvu všemohoucího Boha a jeho svatých apoštolů Petra a Pavla.
- A: N/A
- B: soudobý opis
- C: soudobý opis
- D: soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
- A: N/A
- B: ASV; Registri Vaticani 354; fol. 11v‒12v
- C: Biblioteca Angelica; Msc. 1426; fol. 52v‒53v
- D: ÖNB Wien; Cod. 3296; aktuální uložení neověřeno
Koncil na svém prvním slavnostním zasedání 8. listopadu 1423 přijal čtyři dekrety. Ty byly předloženy papeži, který je svým podpisem schválil a promulgoval. Další jednání bylo komplikováno národnostními spory, což vedlo 7. března 1424 k tajnému odjezdu papežských nunciů, kteří bulou datovanou 26. února 1424 koncil rozpustili.
Přepis regestovaného dokumentu
Martinus etc. Ad sacram Petri sedem divina disposicione vocati ad salutem, tranquillitatem et pacem tocius gregis dominici nobis, crediti iuxta pastoralis officii debitum curis vigilibus libenter intendimus et his, que pro quieto statu universalis ecclesie et rei publice christiane mature et sapientissime gesta sunt, ut illibata permaneant, libenter adicimus apostolici roboris firmitatem.
Nuper siquidem venerabiles fratres Petrus, archiepiscopus Cretensis, et Iacobus, episcopus Spoletanus, ac dilecti filii Petrus, abbas monasterii de Rosacio ordinis sancti Benedicti Aquilegiensis dioecesis, necnon Leonardus de Florencia, ordinis fratrum predicatorum generalis magistri, nuncii nostri Senensi genrali concilio presidentes, ad audienciam nostram deducere curaverunt, quod pridem ipsi matura deliberacione prehabita cum prelatis, doctoribus et magistris aliisque sapientibus et prudentibus viris diversarum nacionum, qui ad civitatem Senensem causa concilii accesserant et usque tunc permanserant in eodem, ad quod neque prelati et ceteri, qui huiusmodi concilio interesse debebant, per novem menses vel circiter exspectati in tanto numero convenerant, quantum rerum agendarum pondus et magnutudo requiere videbatur, ipsorumque prelatorum et aliorum paucitate pensata animadvertentes, quod plures ex illis, qui ad concilium ipsum venerant, inde necessitate coacti recessissent, quam venissent ad illud, sicut cotidie recedebant, nec esset spes adventus aliorum sine longo temporis intervallo et propterea inter se premissa provide et mature considerantes ac sencientes ex longa mora et protelacione dicti concilii diversa et gravissima pericula non solum statui universalis ecclesie, verum eciam toti christianitati quam plurimum nocitura verisimiliter imminere et, quod dolenter referimus, in eadem civitate per nonnullos tales modi indecentes et inhonesti in prosecucione concilii tenebantur, quod neque inibi sessio publica teneri neque conclusa et concordata poterant expediri et publicari, ex quibus optata ecclesie reformacio iuxta desiderium cordis nostri premissis obstantibus nequibat cum libera prelatorum consultacione compleri, et ne his omnibus mature digestis et ponderatis eiusdem concilii dissipacio absque deputacione et assignacione loci pro futuro concilio iuxta determinacionem sancre Constanciensis synodi sequeretur, civitatem Basiliensem pro loco futuri concilii inde ad septennium auctore domino celebrandi de voluntate pariter et assensu prelatorum, magistrorum, doctorum, nacionum et aliorum predictorum seu longe maioris partis eorum elegerunt, deputaverunt et eciam assignarunt. Et successive presidentes prefati ex premissis et certis aliis legitimis et racionabilibus subsistentibus causis die vicesimasexta mensis februarii proxime preteriti prefatum concilium dissolverunt ac huiusmodi dissolucionem die septima presentis mensis per eorum patentes litteras affixas in valvis Senensis ecclesie publicaverunt omnibus, qui in virtute prestiti iuramenti vel alias ad generalia concilia venire consueverunt, ad propria redeundi vel alibi accedendi plenam et liberam licenciam concedentes ac mandantes venerabilibus fratribus nostris archiepiscopis et episcopis ac dilectis filiis abbatibus, ambassiatoribus et ceteris personis, cuiuscumque status, gradus vel condicionis exsisterent, qui ad ipsum concilium convenerant, quatenus ex tunc in posterum nulli eorum vel nacionaliter se congregarent vel procederent ad aliquem actum, per quem quovismodo ipsum concilium, sicut premittitur dissolutum, continuare viderentur. Quod si quis eorum in premissis ausu temerario foret contumax vel rebeliis aut dissolucionem predictam impugnaret aut nullam ipsam dicereti seu eam irritam allegare volentibus prestaret auxilium, consilium vel favorem, cuiuscumque gradus, status, ordinis vel condicionis exsiteret, eciamsi patriarchali, archiepiscopali, episcopali aut quavis alia dignitate fulgeret, excommunicacionis sentenciam incurreret ipso facto. Inferiores vero beneficiati, qui contra huiusmodi dissolucionem facerent seu contra ipsam aliquid attemptare presumerent, ultra dictam penam, quam si contrafacerent, ut prefertus, incurrerent, eorum dignitatibus et beneficiis perpetuo privati exsisterent eo ipso et essent eciam inhabiles ad beneficia in posterum obtinenda, prout in dictis litteris plenius continetur. Quare presidentes predicti nobis humiliter supplicarunt, ut loci eleccioni, deputacioni et assignacioni necnon concilii huiusmodi dissolucioni et litteris predictis pro ipsorum subsistencia firmiori robur apostolice confirmacionis adicere paterna diligencia dignaremur. Nos igitur attendentes premissa omnia multa cum prudencia, maturitate et sapiencia necessario processisse loci eleccionem, deputacionem et assignacionem necnon concilii dissolucionem et litteras predictas omniaque in eis contenta et quecumque inde secuta rata habentes et grata illa et fratrum nostrorum consilio auctoritate apostolica ex certa sciencia confirmamus et presentis scripti patrocinio communimus ac volumus et mandamus premissa omnia iuxta ipsorum continenciam sub penis predictis, quas contrafacientes ipso facto incurrant, ab omnibus Christi fidelibus acceptari et inviolabiliter observari mandantes ex nunc et eciam iniungentes in virtute prestiti iuramenti prefatis et aliis venerabilibus fratribus nostris archiepiscopis et episcopis ac dilectis filiis electis ceterisque locorum ordinariis, ut presentes litteras in eorum ecclesiis publicari faciant et ad noticiam deducere studeant quorumcumque. Nulli ergo etc. nostre confirmacionis communicionis voluntatis et mandati infrigere etc. Si quis etc. Datum Rome apud Sanctum Petrum quarto idus marcii pontificatus nostri anno septimo. Collacionatum per me Petrum de Trillia. Johannes de Nursia.
Překlad regestovaného dokumentu (moderní čeština)
Martin, nejvyšší biskup, služebník služebníků Božích, pro věčnou paměť té záležitosti.
Byli jsme z Božího rozhodnutí povoláni na stolec sv. Petra a usilujeme ochotně, bděle a pečlivě podle povinnosti pastýřského úřadu o spásu, klid a pokoj celého stáda Páně nám svěřeného a rádi dodáváme papežské stvrzení a záruku tomu, co se stalo velmi moudře a uváženě pro klidný stav obecné církve a křesťanského společenství, aby to zůstalo bez úhony zachováno. Nedávno se však postarali ctihodní bratři Petr, arcibiskup krétský, a Jakub, biskup ve Spoletu, i milí synové Petr, opat kláštera sv. Petra v Rosazzu řádu sv. Benedikta v akvilejské diecézi, jakož i Leonardo z Florencie, generální představený řádu bratří kazatelů, naši nunciové, kteří předsedali generálnímu koncilu v Sieně, aby se doneslo k našemu sluchu, že oni již dříve spolu s učenci a mistry a jinými moudrými a prozíravými muži z různých národů, kteří se dostavili do města Siena kvůli koncilu a dosud na něm pobývali, viděli, že se preláti a ostatní, kteří se měli zúčastnit toho koncilu, vůbec nesešli v dostatečném počtu, jaký vyžadovala závažnost a důležitost věcí, jež měly být projednány, byť na ně čekali asi devět měsíců. Důkladně to rozvážili, vzali v úvahu malý počet těch prelátů i ostatních a povšimli si, že mnozí z těch, kteří se na koncil dostavili, se každým dnem vytrácejí, takže by jich odešlo kvůli nutným záležitostem více, než kolik by jich přicházelo, a že by bez dlouhé časové prodlevy nebyla naděje na příchod dalších. Proto tyto skutečnosti mezi sebou prozíravě a uvážlivě promysleli a uvědomili si, že z dlouhého prodlení a oddalování koncilu pravděpodobně hrozí různá a velká nebezpečí, která velice uškodí nejen stavu univerzální církve, ale také všemu křesťanstvu. Pozorovali také (o čemž mluvíme s bolestí), že někteří užívají nepatřičné a nečestné způsoby při pokračování koncilu, protože se tu ani nekonalo veřejné zasedání, ani nemohly být sjednány a uveřejněny závěry a dohody a nemohla podle nich být svobodnou poradou prelátů naplněna žádoucí náprava církve podle přání našeho srdce, protože tomu bránilo, co jsme předeslali.
Když to všechno probrali a zrale uvážili, pak aby jednání tohoto koncilu neproběhlo, aniž by bylo podle rozhodnutí svatého koncilu kostnického určeno a stanoveno místo pro příští koncil, vybrali, určili a zvolili se souhlasem a svolením prelátů, mistrů, doktorů, národů a jiných zmíněných nebo jejich převážné části město Basilej jako místo, kde se má konat koncil od nynějška do sedmi let. Potom zmínění předsedající z uvedených a jiných dalších zákonných důvodů 26. dne měsíce února právě minulého rozpustili ten koncil a jeho rozpuštění oznámili 7. den tohoto měsíce svým otevřeným listem přibitým na vratech kostela v Sieně všem, kteří pod vahou složené přísahy nebo jinak obvykle přicházeli na generální koncily, a dovolili a dali jim neomezené a úplné svolení vrátit se domů nebo jít jinam. Přikázali našim ctihodným bratrům, arcibiskupům a biskupům a milým synům opatům, vyslancům a ostatním osobám každého stavu, stupně nebo postavení, kteří se sešli na tomto koncilu, že se od té doby nedále nikdo z nich nebo z jejich národů nemá scházet nebo přistoupit k nějakému jednání, kvůli němuž by se mohlo jakkoli zdát, že tento, jak předesláno, rozpuštěný koncil pokračuje. Protože kdyby někdo z nich v tom hodlal s drzou opovážlivostí pokračovat nebo se vzpírat nebo napadal to rozpuštění nebo ho pokládal za neplatné nebo poskytl pomoc, radu nebo podporu těm, kteří by ho chtěli uvádět jako neúčinné, propadne tím skutkem trestu exkomunikace, ať by byl jakéhokoli stavu, stupně, řádu nebo postavení, i kdyby se skvěl hodností patriarchy, arcibiskupa, biskupa nebo jakoukoli jinou; nižší obročníci pak, kteří by jednali proti tomuto rozpuštění nebo se opovážili proti němu něco podniknout, by proto byli ‒ nad zmíněný trest, kterému by propadli, jak bylo řečeno, kdyby se stavěli na odpor ‒ na věky zbaveni svých hodností a beneficií a byli by také nezpůsobilí k získání beneficií v budoucnu, jak je to obsaženo podrobněji v řečeném listu. Proto nás tito předsedající pokorně požádali, abychom ráčili s otcovskou péčí dodat váhu papežského schválení volbě, určení a přidělení místa příštího koncilu a také rozpuštění tohoto koncilu a zmíněnému listu.
My tedy, protože shledáváme, že ve všem uvedeném výše se postupovalo prozíravě, uvážlivě, moudře a podle potřeby, a protože pokládáme volbu, určení a přidělení místa a také rozpuštění tohoto koncilu a zmíněný list i všechno v něm obsažené a vše, co z něho plyne, za náležité a platné, na radu našich bratrů, z papežské pravomoci a s plným vědomím to potvrzujeme a dosvědčujeme záštitou této listiny. Chceme také a nařizujeme, aby všechno již zmíněné a v listu obsažené bylo všemi křesťany přijato a bez porušování zachováváno pod uvedenými tresty, jimž tím pádem propadnou všichni, kteří se tomu protiví, a přikazujeme od nynějška a ukládáme z moci složeného slibu uvedeným i jiným našim ctihodným bratrům arcibiskupům a biskupům a také milovaným znamenitým synům a jiným místním ordinářům, aby tuto listinu dali uveřejnit ve svých kostelích a snažili se s ní každého seznámit. Nikomu z lidí ať tedy není dovoleno tuto listinu vyjadřující naše schválení, přání a příkaz porušit nebo se jí opovážlivě protivit. Kdyby se o to však někdo troufale pokusil, ať si je vědom, že propadne hněvu všemohoucího Boha a jeho svatých apoštolů Petra a Pavla.
Dáno v Římě u sv. Petra 12. března v sedmém roce našeho pontifikátu.