Jan z Maulbronnu (Johannem de Mulenbrun) oznamuje Ivanu z Dubrovníka (Johanni de Ragusio, magistro sacræ paginæ, professori ordinis Prædicatorum, præceptori suo præcipuo), že mu psal 12. března (xii Martii) prostřednictvím provinciála augustiniánů Jiřího ze Schönthalu (per venerabilem patrem dominum provincialem Augustinensium) ve spěchu, neboť se oba vyslanci, on a Jan Nider (uterque nostrum), chystali odjet, a žádali o informace a instrukce. Proto znovu žádá o co nejrychlejší zaslání pokynů, pokud možno do třetí postní neděle (dominica Oculi) 23. března, kdy mělo skončit odložené shromáždění říšských knížat v Norimberku (ut ante dissolutionem congregationis principum), protože chtějí husitům odpovědět pokud možno s jejich radou. V této záležitosti je potřeba rada a pomoc knížat; proto doporučuje napsat jim velmi vlídný list, zejména markraběti braniborskému Fridrichu I. Hohenzollernskému (marchioni Brandenburgensi) a bavorskému vévodovi Janu z Neumarktu (Johanni duci Bavariæ), aby se necítili přehlíženi a jednání ochotněji podporovali. Dále upozorňuje na vhodnost zvláštního a výslovného pověření zajistit plnou bezpečnost českému poselstvu (Bohemis sive nuntiis et oratoribus suis) ke koncilu v Basileji, aby mohli jménem koncilu vyzývat knížata, preláty, šlechtice, obce a kohokoliv jiného (singulos principes, prælatos, potentes, nobiles, communitates et quoscunque alios) k zajištění bezpečného průjezdu, podobně jako omezení platnosti interdiktu pro uvedená jednání. Doporučuje, aby koncil co nejrychleji napsal králi Zikmundovi, aby vyzval knížata, obce a další osoby k zajištění bezpečnosti a doprovodu husitských poslů, zejména Hynka Krušinu ze Švamberka (illis de Swamberg), Horšovský Týn (Tenicz) a další. Referuje o dotazu jednoho českého rytíře faráři od svatého Sebalda (a plebano sancti Sebaldi), zda může požadovat, aby se mu jistý významný husitský kněz, jeho zajatec (anne quemdam notabilem inter Bohemos presbyterum, captivum suum, jure captivitatis requirere possit), dostavil a přijel k výslechu do Norimberka (in Norimbergam), aby jim osvětlil poměry v celých Čechách (de statu totius Bohemiæ). Doplňuje, že by rád na listu Čechů odpověděl s radou knížat, kteří dorazí následující neděli (qui nunc proxima dominica venturi sunt) 16. března, zejména falckrabě rýnského Ludvíka III. Falckého (Ludovici palatini Rheni) a jeho bratra Jana z Neumarktu, braniborského markraběte, Ludvíka XI. z Oettingenu (domini de Ottingen, magistri curiæ regis) a některých dalších, jakož i konšelů města Norimberka, z nichž někteří odkázali vyslance na zmíněný sjezd. Braniborský markrabě si stěžuje, že mu koncil dosud nenapsal dostatečně důvěrně a přívětivě. Jan z Maulbronnu přikládá opis listu Čechů, aby případné zdržení augustiniánského provinciála nebrzdilo jednání. Žádá o vyslání schopného zástupce koncilu, který by se k nim dočasně připojil nebo jej zastoupil, případně alespoň o rozšíření pověření, aby mohl jménem církve žádat další osoby o radu a pomoc. Doufá, že za podpory knížat a obcí Češi vyšlou poselstvo ke koncilu a podaří se dosáhnout dohody.
Přepis regestovaného dokumentu
Reverendo in Christo patri, domino Johanni de Ragusio, magistro sacræ paginæ, professori ordinis Prædicatorum, præceptori suo præcipuo detur. Post humillimam sui recommendationem, venerabilis pater et domine! Scripsi vobis nuper xii Martii per venerabilem patrem dominum provincialem Augustinensium multum festinanter, quia in procinctu uterque nostrum erat recessurus, mittens certa avisamenta, secundum quæ volebamus a sacro concilio in commisso nobis negotio informari et nobis provideri. Iterum ergo rogo, quatinus diligenter sollicitetis, ut singula, sicut avisavi vel secundum quod patribus nostris videbitur, citius fiant, et festinus super hoc nuntius ad nos dirigatur, ut ante dissolutionem congregationis principum, quæ erit dominica Oculi, si fieri potest, nuntius huc veniat. Quia nunc oportet operam dare et prudenter circumspicere, ne si Bohemi venire simularent, ipsi suam in nos fraudem retorquere possint. Super quo opus est consilio et auxilio principum; quare omnino affective ipsis scribendum erit, et præsertim dominis marchioni Brandenburgensi et domino Johanni duci Bavariæ, ne indignentur tamquam despecti et minus negotiis promovendis faveant. Expedit etiam, ut specialius et expressius habeamus ad prosequendum commissa a sacro concilio mandatum, scilicet ad procurandum Bohemis sive nuntiis et oratoribus suis ad concilium mittendis plenam securitatem, ad requirendum et invocandum nomine concilii singulos principes, prælatos, potentes, nobiles, communitates et quoscunque alios, ad dandum conductum et securitatem etc., item ad conveniendum cum eis super hoc, ubicunque visum fuerit expedire, ad tractandum etc. in forma meliori et pleniori. Item ut concipiantur et mittantur nobis capitula et avisamenta, secundum quæ cum ipsis tractare, ipsos recipere, cum eis conversari habeamus. Item ne in præsentia ipsorum servetur interdictum. Item quod quantocius fieri potest, scribatur domino regi Romanorum, ut Sua Majestas singulis principibus, communitatibus et aliis quibuscunque scribat, prout sibi visum fuerit expedire, et mandet, quatinus nuntios Bohemorum assecurent et conducant, et specialiter illis de Swamberg, Tenicz et aliis, qui sua castra et fortalitia tenent, et per quorum fines ipsi transire habebunt; et quidquid negotiis conferre poterit, acriter avisetis. Item quidam miles, qui se pro fautore nostro et Christi fideli gerit et pro tali habetur, quæsivit a plebano sancti Sebaldi, anne quemdam notabilem inter Bohemos presbyterum, captivum suum, jure captivitatis requirere possit, ut se sibi statuat et in Norimbergam præsentet? Et dixit, quod non dubitet, quin requisitus se quantocius exhibeat, et interrogatus de statu totius Bohemiæ, ipsum et nos clarius informet. Super quo nos dictus plebanus interrogavit, et responsum exspectat, et nos vestrum in his et similibus casibus consilium petimus. Item super literis Bohemorum cum consilio principum, qui nunc proxima dominica venturi sunt, respondebimus, scilicet dominorum Ludovici palatini Rheni, ducis Johannis fratris sui, marchionis Brandenburgensis, domini de Ottingen, magistri curiæ regis, et aliorum quorundam, ac etiam consulatus Norimbergensis, quorum aliqui, per nos consulti, se ad dictum conventum principum et dominorum referunt. Qui tamen pro privatis suis tractandis negotiis convenient, et alios usque ad sequentem dominicam Oculi exspectabunt, ut dictus dominus marchio mihi dixit. Cognosco per expressum, quod male fert, quod concilium sibi dudum familiarius et affective non scripsit, quod adhuc supplere curetis. Mitto ex superabundanti copiam literæ per Bohemos nobis transmissæ, ne forte dictus dominus provincialis moram per viam faciens, negotium retardetur. Si esset aliquis notabilis ex vobis, ad hujusmodi tractatus industrius, et qui ecclesiæ libenter et utiliter servire vellet, gratum mihi esset et consultum videretur, quod vel nobis ad tempus jungeretur, vel mei loco deputaretur. Quod si fieri non possit, saltem in dando nobis mandato ponatur, quod nomine et mandato ecclesiæ requirere possimus quoscunque, ut nobis consulant, assistant ac nos dirigant etc. Valde speramus, quod si principes et communitates, de quibus adhuc bene speramus, nobis assistere et efficaciter cooperari velint, Bohemi ad concilium mittent, et ut confidimus, nobiscum concordabuntur. Ideo non prætermittatis scribere, quam opportune poteritis, domino regi prædicto. Non plura ad præsens; et parcatis mihi de inculto scripto, et recommendetis et salutetis, ut scitis. Scriptum die xiiii Martii, anno etc. xxxii. Per vestrum obedientiarium fratrem Johannem de Mulenbrun.