Pražský arcibiskup Konrád z Vechty (Conradus Pragensis ecclesiae archiepiscopus et apostolicae sedis legatus) sděluje králi Zikmundovi (Sigismundo), že přijal čtyři pražské artikuly; až doposud byl věrným služebníkem Zikmunda i království, ale poté, co se král dopustil loupeží a bezpráví na kléru jeho diecéze, již žádné závazky vůči němu nemá. Zdůrazňuje, že mezi ty, kdo šíří pomluvy a falešné zprávy o čtyřech pražských artikulech, patří papežský nuncius Fernando de Palacios (Fernando praetenso sedis apostolicae nuntio). Oznamuje, že artikuly jsou vyhlášené v pravdě a ve správném smyslu, a bude je chránit nejen celá pražská obec, páni Království českého (regni Bohemiae) a Markrabství moravského (marchionatus Moraviae), ale také on. Vyzývá duchovenstvo své diecéze, aby následovalo jeho příkladu.
- A: N/A
- B: KNM Praha; Sbírka rukopisů a starých tisků; sign. XXIII B 2, č. 178; aktuální uložení neověřeno
- C: ANM Praha; Sbírka C – Muzejní diplomatář; sub dato
- Tomek 1879-IV, s. 151–152
- Pekař 1930-III, s. 90–91
- Pekař 1933-IV, s. 51
- Macek 1955-II, s. 342
- Lancinger 1962, s. 28
- Hlaváček 1963, s. 151
- Bartoš 1965, s. 129
- Šmahel 1993-III, s. 79, 347
- Kavka 1998, s. 91
- Čornej 2000, s. 285
- Šmahel 2002-II, s. 1162
- Čornej 2019, s. 369
- Vodička 2019, s. 26
Přepis regestovaného dokumentu
Serenissimo principi et domino, D. Sigismundo Romanorum et Ungariæ regi etc. Conradus Pragensis ecclesiæ archiepiscopus et apostolicæ sedis legatus, paratum obsequium, prout præsentia temporis requirunt, licet a Serenitate Vestra parum gratum et pensatum.
Serenissime princeps! Quamvis in animo meo ex integro hucusque firmum erat propositum, viribus et rebus quantum facultas mea suppetiit Vestræ Serenitati jugiter servire et placere: nescio tamen quibus causis, semper tamen frivolis et nullis, ad nudam videlicet malignorum delationem, quibus tam indignum credere, quam condignum erat illos viro innocenti detrahere, Vestra Serenitas contra me et meos adhærentes multa et magna mala, quæ non vestris fidelibus, sed nec hostibus forent impendenda, hactenus efficere cogitavit, accusationesque querulas, falsas et sinistras, coram magna multitudine spiritualium et secularium, quod ego ligam tunc cum Pragensibus haberem, quam in veritate non habui, V. S. fecit et factas asseveravit, imo ut digna relatione accepi, V. Ser. unacum Fernando, prætenso sedis apostolicæ nuntio, easdem querelas falsas et sinistras ad Curiam contra me scripsit et destinavit, nec meæ innocentiæ excusationem, nec virorum nobilium et magnatorum sic spiritualium et secularium dignas nec honestas interpellationes desuper aure credula accipere aut audire curavit, superaddens mihi inhumanas et crudeles de die in diem comminationes et absque meis demeritis facto ostendens plurimus indignationes. Insuper etiam quia Ser. V. in contemptum omnipotentis dei sanctorumque ejus gravem injuriam et offensam, ecclesiæque dei et universo clero dioecesis meæ intolerabiles rapinas et injurias et calumpnias, quas dei vindicta finaliter non patietur inultas, intulit et irrogavit: ideo his causis magnis animum meum digne moventibus, principaliter dei ommipotentis ob amorem et inclyti regni salutem et honorem, cui speciali debito servire adstringor et obligor, cujus vos vastatorem et destructorem esse non dubito: renuncio a modo omnibus juramentis et promissis per me Seren. Vestræe ad consilia vestra præstitis, a quibus et aliis omnibus, quibus vobis servire astringebar, me exonerans, capio a Ser. V. licentiam, extunc denuncians me amplius non esse vestrum, præsentium per tenorem; accedens efficaciter ore cordeque fidei acceptans saluberrimos quatuor articulos, omnino veros et catholicos scripturisque firmissimis approbatos et fundatos, quos inclyta communitas Pragensis unacum generosis regni Boemiæ et marchionatus Moraviæe baronibus tenet et defendit, et cum eis stare usque in finem volens et proponens, eosdem similiter tenere et defendere volo et intendo contra Seren. Vestram et adversus quemcunque viventem hominem cujuscunque status, gradus aut præeminentiæ seu dignitatis exstiterit aut esse poterit, spiritualem vel secularem, hos articulos aut aliquos eorum impugnantem, resistereque cuilibet talium toto posse meo, quamdiu Altissimus vitam concesserit et fortunam. Scriptum Pragæ etc.
Dle edice UB.