Přepis regestovaného dokumentu

Léta od narozenie božieho tisícieho čtyřstého třidcátého šestého v neděli před svatú Elžběthú v Praze stala sě jest úmluva velebným kniežetem panem Oldřichem hrabí Cilským a urozenými pány, panem Oldřichem z Rosemberka, panem Alšem z Šternberka, panem Hincem z Pirgšteina, hofmistrem, panem Kašparem, kancléřem, panem Haškem z Valdšteina, panem Arnoštem z Vlašimě, panem Přibíkem z Klenového a Janem z Kunvaldu, podkomořím, mezi najnepřemoženějším kniežetem a pánem, panem Sigmundem, z božie milosti Římským ciesařem vždy rozmnožitelem říše a Uherským, Českým et cetera králem s jedné, a poctivými knězem Bedřichem z Strážnice, knězem Mikulášem z Pelhřimova řečeným Biskup, knězem Václavem Korandú s jinými kněžími jich strany a opatrnými purgmistrem, konšely i vší obcí hory Tábor i jich sě přidržícími z strany druhé. Najprve že kněz Bedřich s jinými kněžími jeho sě přidržícími i s tú obcí Hradištskú od zákona božieho a od řáduov, kterýchž jsú do času tohoto při službách božích požívali, mocí tištěni býti nemají, než ubermanuov čtyř s obú stranú vyvolených což vyrčeno bude vedle súdce ve Chbě zjednaného státi obojí mají během a řádem tiem jakož listové obapolní o svolení ubrmanuov ukazují. To také jest vymluveno, aby měli řádné pokojné a bezpečné slyšenie, a což bude vyrčeno těmi ubrmany vedle súdce jmenovaného, aby mimo to Jeho Milost a jeho budúcí nedali jich tisknúti. Item kněz Bedřich a jiní kněžie i obec Táborská mají ciesařově Milosti jakožto pánu svému přirozenému a milostivému i jeho budúcím králóm Českým slíbiti jménem svým i jiných své strany dobrú věrú beze lsti kněžie věrnost pravú a obec svrchu psaná poslušenstvie pravé a věrnost, jakož každý dobrý křesťan pánu svému učiniti jmá, Jeho Milost obojí ze všeho škodného vystřiehati, to odvoditi i stavovati a jeho poctivého pomáhati, což budú moci a uměti najdál. Také obojí na žádného svévolně a mocí sahati nemají, ale každého hleděti řádem a právem. Item ciesařova Milost má to město Thábor ot dědicuov vysvoboditi s městem Ústím i s těmi dědinami i s tiem příslušenstvím, což k tomu městu příslušie a tomu městu, jenž slove Thábor, to město Ústie i s tiem příslušenstvím přidati, kteréž k Ústí příslušalo jest od staradávna spravedlivě. Item aby konšelé tomu městu nebyli sázeni od ciesařovy Milosti ani od jeho úředníkóv, ale aby sami sobě sadili, a to za šest let; než tak, aby ti konšelé Jeho Milosti, když sázeni budú, slib obnovovali. A po šesti letech aby ciesařova Milost neb jeho budúcí králové Čeští nebo-li jich úředníci sadili konšely; ale práv těch, jakož obyčej mají podkomořie bráti při sázení konšelóv, aby nebrali. Item aby na vojny na ižádné nebyli tiščěni od ciesařovy Milosti ani od jeho budúcích; ale jestliže by zemi toho potřebie bylo, a jiná města táhla, tehdy aby Jeho Milosti a jeho budúcím také pomohli podle moženie svého. A znamenitě toto vymluveno jest, aby za dvě létě žádných vojen nečinili, leč by proti cizozemcóm a nebo všie zemi potřebie bylo. A jestliže by Šárovci, Kolda, Roháč, Hradečští et cetera nechtěli rovného přijieti od ciesařovy Milosti a svú vuoli mieti chtěli a Jeho Milost k nim sáhl, kněz Bedřich i s tú obcí Táborskú nemají povinovati býti Jeho Milosti proti nim pomoci, dokudž by ta válka mezi ciesařovú Milostí a mezi nimi stála. Item vězni všichni v Čechách, v Moravě i v Rakúsiech s obú stranú aby propuštěni byli a základové všichni za vězně propadení, kteříž by do tej doby dáni nebyli a plněni v Čechách, v Moravě i v Rakúsiech, ti aby minuli a propuštěni byli bez zmatku. Item Jeho Milost aby tomu městu Thábor práva řádná a slušná dal, jako jiným městóm královským v Čechách, a v těch práviech aby bylo dotčeno, když by koli kterého člověka popadli při kterémkoli zlém skutku, aby měli vuoli nad takovým pomstiti aneb milost učiniti, jakž sě jim líbiti bude; a pečeti té, kterúž sobě voliti budú, aby jim potvrditi ráčil; kniehy městské také což sě běhuov toho města dotýče, aby jim potvrzeny byly; než což by zemských sě běhóv dotklo, ty aby byly opraveny řádem zemským a staré kniehy aby jim byly vráceny, bude-li kterým během beze lsti to jmieno býti. Item aby z téhož města ciesařově Milosti i jeho budúcím králóm Českým pět kop na svatého Jiřie a pět na svatý Havel úroka dáváno bylo, na svatého Jiřie najprv příštieho počnúce. A to Jeho Milost muož v svuoj majestát vsaditi, kterýmž jim svobody dá. Item trhové a jarmarci, v kterýchž jsú v těchto mierách zastiženi a kterýchž jsú v Ústí požívali, při těch aby zuostaveni byli. Item Lúněvské sbožie s tiem se vším právem, jakož jest probošt toho kláštera držal má k tomuto městu v puol třetím tisíci zapsáno býti. A když by Jeho Milost neb jeho budúcí králové Čeští neb ti, jimž by příslušalo, chtěli to sbožie vyplatiti, tehdy jim rok napřěd věděti mají dáti, tak aby mohli svrchky a puožitky, kteříž by byli, sebrati na obilí a na rybníciech. Item, kteráž by kolivěk zbožie držali dědicská neb kterážkolivěk, buďto holdovnie neb dobytá, v Čechách, v Moravě neb v Rakúsiech, ta všecka mají pustiti krom úrokuov svatohavelských minulých; ty mají sobě vybrati; avšak kněz Bedřich sobě zachovává o ty sliby, kteréž jest Bleh učinil o Bechyni jemu i obci Táborské. Item sbožie, kterýchž jich služebníci požívají, ješto by dědicská nebyla, špitálská a mistrská, ta sbožie při těch služebníciech mají zuostati v tom zápisu a v tej summě, jakož na Lúněvské zbožie svědčí, do niž by tej obci ta summa nebyla zaplacena a dána. Item což sě jest stalo v těchto záštiech o tu při od kněží i od obcě proti Jeho Milosti, to má všecko minúti a toho jim Jeho Milost v budúciech časiech nemá ničímž zlým nezpomínati. Na svědomie všech úmluv a věcí svrchu psaných my úmluvce nahoře jmenovaní našě pečeti vlastnie dali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán u Praze léta a dne jakož sě svrchu píše.