Císař Zikmund (Sigmund z boží milosti rzimsky císař, vždy rozmnožitel říše, a uhersky, czesky et cetera král) oznamuje, že purkmistr, konšelé a obec města Plzně (purkmistr, konšelé i obec města našeho Noweho Plznie, věrní naši milí) dluží Děpoltovi z Rýzmberka (Dyepoltowi z Ryzmberka, věrnému také našemu milému) 150 kop grošů (pol druhého sta kop grošuov) za jeho služby a utrpěné škody (za jeho službu a za škody); císař se rozhodl vzhledem k tíživé situaci, do které se plzeňští měšťané dostali v důsledku válek v Čechách a obležení města (veliké nedostatky týchž měščan našich, v kteréžto válkami, před časy v zemi našie czeske trvalými a obležením města jich i jinak rozličně sú zašli), uvedený dluh převzít a zastoupit je. Proto Zikmund po rozvaze a poradě zastavuje (zapisujem) Děpoltovi z Rýzmberka a jeho dědicům (jeho dědicóm a budúcím) ve výši uvedeného dluhu vsi Dobšice (Dobrssicze) a Smilovice (Smilowicze) děkanství Týna nad Vltavou (děkanstvie k Tynu na Wltawye) se všemi úroky, poplatky, dávkami, právy nad dotčenými vesnicemi a lidmi (s úroky, poplatky, užitky i všemi a všelikými právy na těch vsech nebo lidech v nich bydlejících) za 200 kop grošů pražských (ve dvú stú kopách grošuov pražských střiebrných a dobrých). Dále ustanovuje, že Děpolt a jeho dědici budou vlastnit a užívat uvedené vesnice a jejich příslušenství bez námitek nebo překážek od něho, jeho nástupců nebo kohokoliv jiného. Zikmund si vyhrazuje pro sebe, své nástupce a všechny, kdo k tomu budou oprávněni, právo vykoupit zastavené vesnice od Děpolta nebo jeho dědiců za 200 kop, načež jim budou uvedené vesnice a jejich příslušenství neprodleně vráceny bez námitek nebo zmatku. Konečně ustanovuje, že veškerá práva, které listina zaručuje, mají přejít na toho, kdo listinu získá od nabyvatele či jeho nástupců.
A: originál; pergamen
B: prostý soudobý opis
C: prostý opis z 19. století
D: opis českého regestu ze zápisů revizní komise 1453/54 ze 16. století
E: opis českého regestu ze zápisů revizní komise 1453/54 ze 16. století
F: opis českého regestu ze zápisů revizní komise 1453/54 ze 16. století
G: stručný regest ze 16. století v opisu výpisů z královských register bez datace
- A: NA Praha; ČGL; inv. č. 234
- B: SOA Třeboň – pob. Jindřichův Hradec; aktuální uložení neověřeno
- C: ANM Praha; Sbírka C – Muzejní diplomatář; sub dato
- D: NA Praha; ČDK; sign. RKP 2450; kniha č. 148; pag. 49
- E: NK ČR Praha; sign. XVII A 15; pag. 95–66
- F: NA Praha; ČDK; sign. RKP 2450; kniha č. 148; pag. 557
- G: APH; APK; sign. Cod. XXXIII; pag. 525
- A: Monasterium
- B: N/A
- C: N/A
- D: N/A
- E: N/A
- F: N/A
- G: N/A
- AČ I, s. 521, č. 146 (dle E)
- Čelakovský 1890 , 117, č. 149 (dle F)
- RI XI, č. 11891 (němčina)
- Kartotéky A. Sedláčka (čeština)
- Kartotéky A. Sedláčka (čeština)
- ZR, s. 204, č. 1489 (čeština)
- SČPLL I/1, s. 224, č. 898 (čeština)
- Bárta 2016, s. 230, č. 362 (čeština)
- RI XI NB/6, č. 348 (v tisku, němčina)
Přepis regestovaného dokumentu
My Sigmund z boží milosti rzimsky císař, vždy rozmnožitel říše, a uhersky, czesky et cetera král, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jakož opatrní purkmistr, konšelé i obec města našeho Noweho Plznie, věrní naši milí, byli sú dlužni zuostali urozenému Dyepoltowi z Ryzmberka, věrnému také našemu milému, za jeho službu a za škody pol druhého sta kop grošuov; tak vidúce veliké nedostatky týchž měščan našich, v kteréžto válkami, před časy v zemi našie czeske trvalými a obležením města jich i jinak rozličně sú zašli, je v tom milostivě zastávajíc a zastupujíc, i Diepoltowi také za to dosti učiniti chtiece, s dobrým rozmyslem a radú naší zapsali sme jemu i jeho dědicóm a budúcím a tiemto listem jménem zástavy zapisujem za ten dluh vsi Dobrssicze a Smilowicze děkanstvie k Tynu na Wltawye, s úroky, poplatky, užitky i všemi a všelikými právy na těch vsech nebo lidech v nich bydlejících z starodávna vysazenými nic nepozuostavujíc, ve dvú stú kopách grošuov pražských střiebrných a dobrých; a to tak, aby týž Diepolt i jeho dědicové a budúcí ty vsi s jich příslušenstvím držali a bez našie, našich budúcích králuov czeskych i jiných všech každé otpory a překážky požívali s úmluvú takovúto: když bychom koli my, naši budúcí králové czessczii neb ti, jimž by ta výjplata spravedlivě příslušela, svrchupsanému Diepoltowi aneb jeho dědicóm a budúcím těch dvě stě kop grošuov dali a zaplatili, tehdy nám neb těm, jimž by příslušelo, mají vsí nahoře jmenovaných i s příslušenstvím hned postúpiti bez otporu i zmatku. A kdož tento list jmieti bude s častopsaného Diepolta neb jeho dědicuov a budúcích dobrú volí a svobodnú, ten má všecko právo mieti v něm položené a zapsané, jakžto on sám. Na potvrzenie toho náš císařský majestát kázali jsme přivěsiti k tomuto listu; jenž jest dán ve Chbye, léta od narození syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého, v pondělí den svaté Marie Magdaleny, let království našich Uherskeho et cetera v padesátém prvém, Rzimskeho v XXVII, Czeskeho v XVII a císařství v pátém létě.
Dle digitalizátu originálu.