Purkmistr a konšelé Starého Města pražského oznamují, že Vítek z Leštné na Chýni (Vítek z Leštna seděním v Chýnově) odmítá obvinění ševce Víta Starosty (Vítem Starostú ševcem) na základě svědectví, které podal Ondřej z Litovic (Ondřej z Litovic), když před plnou staroměstskou radou (v plné radě Velikého Města Pražského) vyznal, že se potkal s poškozeným v dotčené době a ten označil za pachatele panoše Chvoštiště (Chvoštiště) a uvedl souvislost loupeže s Chýní (na Chýnov); Ondřej jej proto vyzval ke společné návštěvě Chýně, což poškozený odmítl. Následně se rozešli každý svou cestou, poškozený odešel do Prahy (do Prahy) a Ondřej na Chýni, kde obviněný Vítek po konfrontaci rozhodně popřel jakékoli zapojení do případu. Dále dosvědčili sedláci Petr z Chajnic (Petr z Chajnic), Havel (Havel), Blažek (Blažek), Jan (Jan) a Dreba z Úhonic (Dreba z Úhonic sedláci), pobývající v uvedenou dobu se svým dobytkem u obviněného Vítka, před plnou staroměstskou radou, že obviněný Chvoštiště nebyl v dotčenou dobu u Vítka, zastavil se u něj sice na koni den předtím, ale hned zase odjel.
- A: AHMP; Sbírka rukopisů; rkp. 2099; fol. 216 (kniha shořela roku 1945)
Přepis regestovaného dokumentu
Tak jakož jest Vítek z Leštna seděním v Chýnově narčen Vítem Starostú ševcem, kterak by jeden pátek Chvoštiště panoše vyjed od téhož Vítka i oblúpil jednoho člověka, který jest měl zbožie svrchupsaného Víta Starosty s sebú vedle svého, a oblúpiv jeho i ujel zasě k němu na Chýnov. Tu Vítek napřed psaný odepřel jest pravě, že toho ani jesti ten pátek kdy u něho byl, kterýž jesti on oblúpen, a toho jesti svědomím vdolepsaným dovedl a dokázal. A najprv Ondřej z Litovic stoje osobně v plné radě Velikého Města Pražského vyznal jesti dobrovolně, kterak ten pátek, kterýž jesti člověk zbožím Vítovým oblúpen, jeda k Chýnovu i potkal sě stiem člověkem oblúpeným, kterýž jesti jemu žaloval a túžil pravě, že by byl na Chýnov oblúpen od Chvoštiště. Tu jest řekl jemu, aby s ním šel na Chýnov, a jestli že jest jemu tam pobráno, chce sě k tomu přičiniti, že jemu má navráceno býti. A tak jesti s ním nešel, ale do Prahy sě bral, a on na Chýnov. A přijed tam, mluvil jest s Vítkem o to lúpenie. Kterýžto pravil jest, že o tom ani skutkem ani radú vie, anižby chtěl toho dopustiti k sobě, a u něho toho jistého Chvoštiště nenalezl jest, aniž jest tam ten den byl. Dále Petr z Chajnic, Havel, Blažek, Jan a Dreba z Úhonic sedláci vyznali sú v plné radě, že Chvoštiště ten pátek, kterýž jesti oblúpen člověk s zbožím Vítovým Starostovým, u Vítka na Chýnově jest nebyl ani sě stavoval u něho ten den kdy, než ve čtvrtek před tiem pátkem na vraném koni lysém jesti u něho byl. A ten den ihned od něho pryč odjel. A to jest jim dobře svědomo, neb u něho ty dny byli, pokrývajíce sě s dobytkem, aby jim pobrán nebyl od nepřátel. Actum — feria VI. post Pentecosten.