10 nikal mnohými přednostmi, jmenovitě zvláštní zna- lostí života, dary duševními a snahou vlasteneckou. Jako chyba mohlo by se mu vytýkati politické stranictví jeho proti králi Václavovi, obzvláště mělo-li základ svůj v nechuti osobní*); neboť vláda Václavova byla práva a spravedlnosti více dbalá, nežli zlá pověsť o Václavovi do nedávna udržovaná připouští. Dále pak mohla by se proti Smilovi uvésti jeho nechuť ku stavu selskému (N. R. 488 sl.). Avšak tyto výtky, jakkoli spravedlivé se stanoviska novovèkého, ztrácejí přec ostro- sti, povážíme-li, že těmto chybám podléhal v Čechách za časů Smilových celý stav panský: Smilovi může se v tom ohledě nanejvýše vytýkati, že nebyl výjimkou z pravidla, že nevynikal nad vrstevníky své v této také věci tak, jako nad ně vyniká mnohými přednostmi ducha a zásluhami o literaturu staročeskou. Tak sebráním přísloví dal na jevo zajisté jemný cit a smysl pro výtvory ducha národního. Známo jest, že tato stránka národní literatury teprv od nedávna ná- ležitě s theoretickým přesvědčením se cení, a pro po- rovnání nebude od místa připomenouti, že první sbírka přísloví německých (s latinskými) povstala teprve na na sklonku XVI. stol. prací Eucharia Eyringa**) V Nové Radě zase dokazuje, jaký ideal krále si utvořil a že se mysl jeho nezanášela věcmi malicher- nými a všedními, nebo dokonce nízkými. Netřeba při- pomínati, že pochvala taková nemnohým staročeským a vůbec středověkým básníkům by slušela. Dal na jevo, že nebyl přítelem cizáctva, jako mnozí páni čeští, an **) *) Následkem totiž sporu o zboží Pardubické, v němž byl Smil odsouzen učiniti Václavovi výplatu; v Jirečk. Ru- kovět I. 194. Koberstein, Gesch. d. dt. Nationallit. 5 395.