Znal Dalimil Kristiána? 69 udává na 928 — a poznáme ihned, že Dalimilovo vypravování o sv. Václavu a sv. Ludmile není pouhým zpracováním Kristiána. Shody mezi oběma lze ovšem nalézti. O křtu Bořivoje Me- thodem vypravuje Dalimil v podstatě v souhlase s Kristiánem — Method je mu však »Rusín« a arcibiskup Velehradský; datum křtu je vzato z Kosmy. O proroctví Methodově nevypravuje Dalimil nic (bylo by podivno, že by pominul tak vděčného motivu) ani o kletbě Methodově na Moravu; za to v shodě s Kristiánem ví, že Bořivoj postavil prvý kostel »v Hradciu« a druhý P. Marii na hradě Pražském.1) O tyto dvě data lze již asi opříti úsudek, že Dalimil musil Kristiána přímo nebo nepřímo znáti. Neboť obě tyto zprávy má jen Kristián a »Diffundente sole« — ani Kosmas ani legendy jiné dat těch nemají, legendy závislé na »Crescente fide« přičítají založení kostela P. Marie Spytihněvovi, a i legenda »Diffun- dente sole«, založená na Kristiánovi, má určité plus, jmenujíc Hradec již Hradcem nad Vltavou. Kdybychom však připustili, že dodatek »supra Multaviam« v »Diffundente sole« je přípisek po- zdějšího přepisovače (jiný rukopis2) má zajisté: supra Thetin), mohli bychom věřiti, že Dalimil nečerpal zde z Kristiána, nýbrž z »Diffun- dente sole«. Hned potom však Dalimil vypravuje o sv. Ludmile, zná jména vrahů jejích, jež nejsou v Diffundente sole, nýbrž jen v Kristiánovi! Ale i zde byl by závěr: Dalimil tedy znal Kristiána, tuším ukvapený, neboť Dalimil zná i jméno jednoho vraha Václa- vova, Hněvsy nebo Hněvisy,3) jež u Kristiána není, jež má jenom slovanská legenda Vostokovova a slovanský prolog! Z toho je zřejmo, jak nesnadno je o Dalimilovi souditi — vidíme, že i tak nápadné shody, jako založení prvého kostela v Hradci a druhého v Praze může konečně Dalimil míti také z nějakého nám neznámého pramene, z něhož musil čerpati jméno Hněvsovo. Jsou u Dalimila ještě dvě místa, jež ukazují k slovan- ským pramenům: že Boleslav byl starším synem Vratislavovým (to má jen slovanský prolog o přenesení těla svatého Václava, Fontes I., 135) a že sv. Ludmila byla uškrcena závojem (to má známý nám prolog slovanský o sv. Ludmile). Ale vedle těchto známek, jež by vedly k slovanské tradici, k nějakému ztracenému plodu jejímu, je Dalimilovo pojetí události vzato patrně z tradice latinsko-německé, jak ji zachovali »Crescente fide« a Gumpold — Dalimilovi je Drahomíř pohankou, plodí pohanstvo v zemi — »a kdež žáka neb křesťana přěmožieše, živu jemu býti nebieše«. Václav Dalimilův jako Václav uvedených legend latinských povo- lává zpět do země kleriky, jež jeho matka byla vypudila (str. 55). 1) Některé rukopisy Dalimila znají i kněze Kaicha, jenž s Bořivojem přišel do Čech. Srv. Fontes, III., 49, pozn. — 2) Srv. Dobrovský, Wenzel u. Bol., 26. Český překlad D. s. z 14. st. má Gradišt. Výbor z lit, I., 311. - Jeden rukopis zná i jméno druhého vraha Styrsy (v slov. legendě Tira). 3)