120 J. Pekař: Nejstarší kronika česká. vixit, imperatori fidelis et utilis mansit. Igitur rex Boemias (též -os) tributorias (-os) faciens, reversus est in Saxoniam. 1) Zpráva ta výkladu úplně uspokojujícího nepřipouští. Na koho se vztahuje ono »qui«, jež stojí za slovem »Bolizlavi«? Podle kon- textu na Boleslava; potom bychom musili jí rozuměti tak, že Boleslav byl věren Jindřichovi, pokud tento žil. Ale to by bylo nejen potvrzením našeho stanoviska, že Boleslav nastoupil vládu několik let před smrtí Jindřichovou, ale mohlo by vésti i k vý- kladu, že tažení z r. 928—929 proti Praze bylo namířeno i proti Boleslavovi. Vztahujeme-li pak ono »qui« na Václava, musíme se tázati, proč Jindřich vytáhl proti Václavovi, když Václav, pokud žil, jemu byl věren? Musili bychom uchýliti se k výkladu, že po pokoření z 928—929 zůstával věren Sasům. Nyní však víme, že Václav byl zavražděn 28. září 929. Po- tom výkladu o věrnosti Václavově k Jindřichovi po pokoření z r. 928—929 sotva lze hájiti — Václav by byl živ necelý rok potom, co podrobil se Jindřichovi. Tak krátkou dobu nemohl Widukind po třiceti létech jistě míti na mysli. Zároveň hlásí se jiné pochybnosti. Z Kristiána víme, že sv. Václav byl přítelem Jindřichovým (amicus iungebatur assidue), to hlásí se ostatek z celé historie jeho. Proč by byl Jindřich vypravoval se vojensky proti němu? A jak by bylo možné, že by ani jediná legenda Václavská o tomto tažení Jindřichově se nezmínila? A na druhé straně: není-li pravděpodobno, že to bylo zavraždění Václava Boleslavem, jež v Sasích považovali za casus belli, za pokus od- straniti věrného přívržence bavorského vévody a krále Jindřicha, za pokus rebelie proti říši? Zde čekali bychom výpravu Jindřichovu do Čech, ne proti Václavovi, ale proti Boleslavovi, výpravu, jež měla mstít, co se stalo v Staré Boleslavi. Tak to vykládá Dalimil, jak známo a s ním souvisící legendy, tak mají annály Saleburské k r. 929: »Heinricus rex et Arnoldus dux (Bavorský) Boemos vincunt.«2) Bylo by to podobné tažení, jako r. 922, patrně po zavraždění sv. Ludmily, kdy také vévoda Arnulf Bavorský spěchal do Čech — a rozličná datování Jindřichova tažení do Čech svěd- čila by stejně pro konec r. 929 jako pro počátek. To jsou tedy domněnky; proti nim stojí citované místo Widu- kindovo. Neodvažuji se však dáti jim za pravdu proti výslovnému tvrzení saského kronikáře (ač i to umožňuje poněkud vydavatel Widukinda, maje za pravděpodobné, že věta »qui quamdiu vixit« etc., byla teprv později do textu kroniky připsána). Předkládám pouze domněnky a pochybnosti své k úvaze. 1) L. c., str. 29. — 2) MG. SS. IX., 771. Srv. i str. 565 ibidem.