z 209 stránek
Titul
I
II
Předmluva
III
IV
V
Nejstarší kronika česká
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
Edice
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
Rejstřík
194
195
196
197
198
199
200
201
202
Seznam oprav
203
Obsah
204
Název:
Nejstarší kronika Česká ku kritice legend o sv. Ludmile, sv. Václavu a sv. Prokopu
Autor:
Pekař, Josef
Rok vydání:
1903
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
209
Počet stran předmluvy plus obsahu:
V+204
Obsah:
- I: Titul
- III: Předmluva
- 1: Nejstarší kronika česká
- 121: Edice
- 194: Rejstřík
- 203: Seznam oprav
- 204: Obsah
Strana 120
120
J. Pekař: Nejstarší kronika česká.
vixit, imperatori fidelis et utilis mansit. Igitur rex Boemias (též -os)
tributorias (-os) faciens, reversus est in Saxoniam. 1)
Zpráva ta výkladu úplně uspokojujícího nepřipouští. Na koho
se vztahuje ono »qui«, jež stojí za slovem »Bolizlavi«? Podle kon-
textu na Boleslava; potom bychom musili jí rozuměti tak, že
Boleslav byl věren Jindřichovi, pokud tento žil. Ale to by bylo
nejen potvrzením našeho stanoviska, že Boleslav nastoupil vládu
několik let před smrtí Jindřichovou, ale mohlo by vésti i k vý-
kladu, že tažení z r. 928—929 proti Praze bylo namířeno i proti
Boleslavovi. Vztahujeme-li pak ono »qui« na Václava, musíme se
tázati, proč Jindřich vytáhl proti Václavovi, když Václav, pokud
žil, jemu byl věren? Musili bychom uchýliti se k výkladu, že
po pokoření z 928—929 zůstával věren Sasům.
Nyní však víme, že Václav byl zavražděn 28. září 929. Po-
tom výkladu o věrnosti Václavově k Jindřichovi po pokoření
z r. 928—929 sotva lze hájiti — Václav by byl živ necelý rok
potom, co podrobil se Jindřichovi. Tak krátkou dobu nemohl
Widukind po třiceti létech jistě míti na mysli. Zároveň hlásí se
jiné pochybnosti. Z Kristiána víme, že sv. Václav byl přítelem
Jindřichovým (amicus iungebatur assidue), to hlásí se ostatek
z celé historie jeho. Proč by byl Jindřich vypravoval se vojensky
proti němu? A jak by bylo možné, že by ani jediná legenda
Václavská o tomto tažení Jindřichově se nezmínila? A na druhé
straně: není-li pravděpodobno, že to bylo zavraždění Václava
Boleslavem, jež v Sasích považovali za casus belli, za pokus od-
straniti věrného přívržence bavorského vévody a krále Jindřicha,
za pokus rebelie proti říši? Zde čekali bychom výpravu Jindřichovu
do Čech, ne proti Václavovi, ale proti Boleslavovi, výpravu, jež
měla mstít, co se stalo v Staré Boleslavi. Tak to vykládá Dalimil,
jak známo a s ním souvisící legendy, tak mají annály Saleburské
k r. 929: »Heinricus rex et Arnoldus dux (Bavorský) Boemos
vincunt.«2) Bylo by to podobné tažení, jako r. 922, patrně po
zavraždění sv. Ludmily, kdy také vévoda Arnulf Bavorský spěchal
do Čech — a rozličná datování Jindřichova tažení do Čech svěd-
čila by stejně pro konec r. 929 jako pro počátek.
To jsou tedy domněnky; proti nim stojí citované místo Widu-
kindovo. Neodvažuji se však dáti jim za pravdu proti výslovnému
tvrzení saského kronikáře (ač i to umožňuje poněkud vydavatel
Widukinda, maje za pravděpodobné, že věta »qui quamdiu vixit«
etc., byla teprv později do textu kroniky připsána). Předkládám
pouze domněnky a pochybnosti své k úvaze.
1) L. c., str. 29. — 2) MG. SS. IX., 771. Srv. i str. 565 ibidem.