z 209 stránek
Titul
I
II
Předmluva
III
IV
V
Nejstarší kronika česká
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
Edice
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
Rejstřík
194
195
196
197
198
199
200
201
202
Seznam oprav
203
Obsah
204
Název:
Nejstarší kronika Česká ku kritice legend o sv. Ludmile, sv. Václavu a sv. Prokopu
Autor:
Pekař, Josef
Rok vydání:
1903
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
209
Počet stran předmluvy plus obsahu:
V+204
Obsah:
- I: Titul
- III: Předmluva
- 1: Nejstarší kronika česká
- 121: Edice
- 194: Rejstřík
- 203: Seznam oprav
- 204: Obsah
Strana 86
86
J. Pekař: Nejstarší kronika česká.
biografické slovníky české ani rakouské jména jeho neznají, ač
náleží mu patrně neposlední místo v dějinách české práce histo-
rické. Občanské jméno jeho našel jsem po mnohém hledání
v článku A. Truhlářově o Dobrovském v Ottově Slovníku Nauč.,
potom zvěděl jsem od p. ředitele Truhláře podrobnosti. 1) Byl to
Sandrich Eliáš, jenž narodil se r. 1709, 27. pros. v Radoušově
místo to sluje též Kravaře, Grabern, v okr. Uštěckém — a zemřel
r. 1772, 30. června v Lysé. Studoval v Litoměřicích, filosofii
v Praze, 1733 stal se Augustiniánem bosákem, 1736 byl vysvěcen
na kněze, potom působil v klášteřích ve Lnářích, v Německém
Brodě a v Lysé; od r. 1757 do 1770 byl bibliothékářem v klášteře
augustiniánském u sv. Václava na Novém Městě Pražském. V té
době obíral se pilně historií českou, jsa v mnohých stycích s Dob-
nerem 2) a nepochybně i Pubičkou, Duchovským a j. Učastnil se
(1769?) studií v nejvášnivější kontroverse historické té doby, v otázce
o původu jména »Čech«; výklad jeho, proti Dobnerovi psaný, stál
však celkem na stejné výši (Čech od číšník—číše) s nesprávnými
výklady Dobnera a Dobrovského. Mnoho zanechal v rukopise;
z toho má Dobrovský za nejdůležitější práci o Janu Nepomuckém.
Jiná rukopisná práce (již znal také Dobner) sluje »Annales ecclesi-
astici regni Bohemiae ab a. 899 usque ad a. 1188«, jiná obírá se
zakládací listinou kapituly Litoměřické (je v rkp. univ. knihovny
sign. 11 A 3, jenž obsahuje3) patrně větším dílem práce a spisy
Athanasovy). Tiskem vydal mimo Kristiána malou dissertaci o mar-
krabím moravském Jindřichovi (bez data) a asi r. 1764 práci o re-
guli sv. Augustina. — Co tu pověděno o českém historiku z 2. polo-
vice 18. st., neprávem zapomenutém, dostačí informaci čtenáře, nikoliv
významu P. Athanasia. My však musíme se vrátiti k Dobnerovi.
1) Děkuji mnoho p. řiditeli A. Truhlářovi za tyto informace. O Sandri-
chovi psal pouze Dobrovský v Litterarisches Magazin, III. (1787) str. 156 až
161 v článečku: P. Athanas a S. Josepho, ein Geschichtsforscher Nejobšírněji
zde Dobrovský mluví (také na str. 104 téhož svazku) o práci Athanasově
o Janu Nepomuckém, jež jej velmi zajímala. P. Athanas, pokud z referátu
souditi lze, zná jen jednoho Jana z Pomuku a tvrdí, že stal se mučenníkem
zpovědního tajemství. — 2) Srv. i cit. článek Šimákův o pozůstalosti Dobne-
rově, v níž několik rukopisů a listů náleží P. Athanasovi. Dobner zval jej
»amicum et studiorum socium«. — 3) Jsou tu úvahy, kde v Čechách Bořivoj
založil kostel sv. Klimenta a sice část konceptu i čistopis, úvaha o zakládací
listině litoměřické, české opisy z historie Zderazu, výpisy z franckých a sa-
ských annálů 9—10. st., část makuláře, srovnávající různočtení Krisliánova
rukopisu kapitolního s edicí Balbínovou. V tom najdeme i, že Hradec (Levý?),
kde Bořivoj prvý kostel založil, sluje v rkp. kapitolním Gradic, což je velice
důležito, neboť ukazuje k tomu, že předloha opisovače byla aspoň z 12. st.
Gradic má P. Athanas ostatně i v tištěné edici své, což mi ušlo. Ušlo mi
však také, že i rkp. universitní má Gradic zcela zřetelně. Odkud má Emler
ve Fontes (str. 203) své Hradicz, je mi záhadou — patrně z Balbina nebo
z Acta Sanctorum! V rkpu 11 A 3 je P. Athanasem opsána i legenda o sv.
Ivanu z rkp. koleje jesuitské Y M 1. Opisy ku konci svazku jsou z jiné ruky.