z 209 stránek
Titul
I
II
Předmluva
III
IV
V
Nejstarší kronika česká
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
Edice
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
Rejstřík
194
195
196
197
198
199
200
201
202
Seznam oprav
203
Obsah
204
Název:
Nejstarší kronika Česká ku kritice legend o sv. Ludmile, sv. Václavu a sv. Prokopu
Autor:
Pekař, Josef
Rok vydání:
1903
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
209
Počet stran předmluvy plus obsahu:
V+204
Obsah:
- I: Titul
- III: Předmluva
- 1: Nejstarší kronika česká
- 121: Edice
- 194: Rejstřík
- 203: Seznam oprav
- 204: Obsah
Strana 12
12
J. Pekař: Nejstarší kronika česká.
principe vel rectore vel urbe« (str. 202), k témuž ukazují zcela
určitě označení ethno- a geografická: Moravia regio Sclavorum,
in partibus Sclavorum, maxime in Bulgariis (202), Sclavi Bohemie
(202), provincia Sclavorum Psow (204), provincia Sclavorum paga-
norum, que Ztodor dicitur (205) — v naší letopisné tradici st. 12.
jméno Sclavi o Češích a Moravanech proti jménům těmto mizí
skoro úplně a ovšem ještě více mizí později. Na st. 9.—10.
ukazuje zmínka o Bulhařích, že tam usque hodie (in partibus
Sclavorum, maxime in Bulgariis) čte se mše slovansky — to ovšem
mohlo býti napsáno i později, ale čím dále jdeme od 10. st., od
slavné doby cara Samuela († 1014), tím menší je pravděpodobnost
takové věty; poznáme také, jak pozdějšímu opisovači Kristiána
byla věc již nesrozumitelnou, takže položil místo Bulharů Uhry. Jména
Levý Hradec Kristián ještě nezná; jmenuje je: castellum Gradicz
(203); o něco níže praví: »provincia Sclevorum que Psov antiquitus
nuncupabatur, nunc a modernis ex civitate noviter constructa
Myelnik vocitatur« (204). Mělnicko a proboštství Mělnické znali
jsme dosud z 12. století; obojí předpokládá hrad Mělník — ten
pak právě pro dobu Boleslavů, pro 2. pol. 10. stol., máme bezpečně
doložen denáry »královny« Emmy s nápisem »Melnic Civitas«.
Z Kristiána bychom se dověděli (a povězme hned: dovídáme se).
že hrad tento byl založen někdy za Boleslava II. Mluvě o přenesení
sv. Václava z Boleslavě do Prahy, zmiňuje se Kristián o mostu přes
Vltavu (patrně poblíže hradu Prahy) velkou vodou pobořeném
(str. 221). I zde není příčiny zprávě nedůvěřovati — Tomek2)
tento most předpokládá aspoň od doby Boleslavů.
Na velmi starou dobu poukazuje i chvála Václavovi legendistou
vzdávaná, že exercitum non solum armis optimis verum et indumento
corpus adornabat (str. 214), t. j. že vojsko své opatřoval nejen
dobrou zbraní, ale i pěkným oděvem. Chvála mohla by vzniknouti
konečně i v době pozdější, ale je mnohem srozumitelnější v sto-
letí 10. 11., době stálého vojska a stálých hradních posádek
v hradištích knížecích, s knížecími vojáky odkázanými ještě na
přímé opatření potřeb svých z knížecího hospodářství, nikoliv na
důchody svého léna, beneficia.3) Na jiném místě užívá Kristián
slov: »tempora usque ad hec.« — tam, kde mluví o ciliciu (žíněné
košili) sv. Václava, že se doposud zachovala, jakoby byla nová
(str. 214), ale zpráva ta neposkytuje nám nejmenšího k našemu
účelu. Za to z jiné zmínky musíme opět souditi, že věděl mnoho
o událostech v Čechách doby Václavovy a že tedy nemohl býti
doby té příliš vzdálen — na str. 211 uzavírá vypravování o vyhnání
1) Srv. Čes. Čas. Hist., VI., 367 sq. (Ed. Fiala, České denáry a Jos.
Smolík. Denáry Boleslava I. — Vladivoje) — 2) Srv. Dějepis města Prahy I.
(1. vyd.), 24. — 3) Srv. i Du Cange. Exercitus vykládá se zde i na: turba
aul.corum, proceres, optimates. Tak i Vacek v »Katol. Listech«, 1902. č. 313.