108 J. Pekař: Nejstarší kronika česká. za pravý) později mnoho bylo připsáno.1) Letopisu mnicha sázav- ského z 2. pol. 12. st., v němž je dosti obšírné vypravování o sv. Prokopu a vůbec o osudech kláštera sázavského (a vypra- vování to z části kryje se slovně s legendou jimi vydanou) ještě neznali — vydal jej několik let potom poprvé Mencke (r. 1730) 77 ve svých Scriptores rer. Germanicarum, díle třetím. R. 1777 Dobner v pátém díle svých Annálů (str. 245 sq.) vyslovil souhlas s výkladem Bollandistů, maje však za to, že legenda je v nejstarší své části překladem české veršované legendy o sv. Prokopovi, později že byla měněna, interpolována a rozšiřována. Ukázal také krátce na některé odpory v legendě, jež nasvědčují tomu, že známá nám recense je výsledkem změn a přídavků z rozličných dob pocházejících. Rok, kdy sv. Prokop stal se opatem, skombinoval si na 1040. O souvislosti legendy s mnichem sázavským se nezmínil. Na tu ukázal, pokud vím, teprv Dobrovský r. 1786 ve svém posudku šestého dílu Dobnerových Annálů,2) v němž 23 důvody obšírně snažil se podvrátiti mínění Dobnerovo o slovanské liturgii v Čechách. Prolog k Šebířovi Dobrovský prvý prohlásil za padělek, jenž měl »neuvěřitelné věci, jež jsou v legendě, učiniti hodnověr- nými«. Celou legendu měl Dobrovský za lehkomyslné a pošetilé (to jsou slova jeho) rozšíření mnicha Sázavského. Měl (právem) za nemožné, aby byla překladem z češtiny.3) Palacký se o latinské legendě prokopské nezmínil nikde ani slovem. Českou veršovanou — legendou kriticky obíral se poprvé podrobněji Jul. Feifalík4) kladl ji (omylem) do doby Přemysla Otakara II. a měl ji za vzdě- lání legendy latinské v prvé její redakci doložené rkp. brněnským (srvn. výše), redakci neznající ještě kanonisace Prokopovy. Feifalík měl celou legendu Bollandisty vydanou za dílo 13. stol. Prolog k Šebířovi prohlásil za padělek, jenž měl práci dodati větší váhy. Zmínku druhého prologu o slovanské předloze legendistově vy- kládal tak, že legendista přeložil do latiny českou veršovanou le- gendu z doby Přemysla Otakara II. Poznamenávám jen krátce, že mínění to je naprosto nedržitelné — naopak je patrno, že česká 1) L. c., str. 138. — 2) Litterarisches Magazin von Böhmen und Mähren, zweytes Stück, str. 50. sq., str 73. — 3) Srv. citovaný již list Durychovi z roku 1789. — 4) O této legendě, ze všech nejpozdější (pochází, jak zmínka o Českém Brodu ukazuje, jistě teprv z 14. stol.) nemám za nutné zde se šířiti Vydána je v Hankových Starobylých skládáních a ve Výboru 1, podle Hanky pak ve Fontes I. od J. Jirečka; konečně od A. Patery v Rukopisu Hradeckém (1881), všude s místem Hankou do rukopisu interpolovaným. Dobner vztahoval zmínku druhého prologu legendy vydané od Bollandistů o slovanské předloze auto- rově na tuto českou veršovanou legendu. Král. bibliotekář Jan Klauser ujistil Dobnera, že tuto legendu Sebířovi připsanou měl v rukou. To byl ovšem omyl. Dobner poznal veršovanou legendu českou o sv. Prokopovi v knihovně kněze Leop. Jana Šeršníka, ale kladl ji do 15. stol. a měl za to, že to je jiná práce než předpokládaná jím legenda česká z 11. stol.